Slovíčko „hybrid“ se poslední dobou skloňuje čím dál tím více, a proto by nebylo od věci si jednotlivé varianty trošku projít. Z jednoho hybridu se totiž vyvinulo mnoho verzí, které se liší nejen způsobem řešení, ale i použití. Pro každý vůz se podle využívání bude hodit jiná varianta, která z elektrifikace vytěží maximum. Který si tedy vybrat?
Micro-hybrid (MHD)
Začít můžeme třeba micro-hybridem, který je spíš takovou předzvěstí hybridu. Má pouze 12V oběh a poprvé začal název micro-hybrid používat koncern PSA. Možná si pamatujete na Peugeot 308 e-HDi nebo Citroën C4 e-HDi. Tyto vozy disponují pokročilým systémem start-stop, který „jakžtakž“ šetří spotřebu. Řídící jednotka neustále kontroluje teplotu motoru a nabití baterie, ale třeba i tlak v pneumatikách nebo radarem auto před vámi a případně zhasíná motor. Svou roli zde hraje také rekuperace, kterou umí například Audi ve svých motorech hojně využívat. Na trhu najdete mnoho různých řešení, většinou však fungují velice podobně. Ta novější umí také vypnout motor za jízdy a takzvaně plachtit.
Například:
Range Rover Velar
BMW 530d
Škoda Kodiaq
Volvo XC60 D4
Mild-hybrid (MHEV)
Zlepšení přišlo záhy, když se na trhu ukázaly mild-hybridy, které jsou především dnes na vzestupu. Ty přinesly systém spojující 48V elektromotor s tradičním spalovacím motorem, který dokáže obnovit kinetickou energii získanou při brzdění a zpomalování a tu následně použít k pohonu vozidla. Reálně toto řešení snižuje spotřebu paliva a emise CO 2 přibližně o 10 %, a to za velmi přijatelné náklady. Jde o cenově nejdostupnější hybridní řešení pro výrobce automobilů.
Elektromotor nahrazující alternátor a startér má například v Audi A8 k dispozici baterie s kapacitou 0,48 kWh. Vůz tak umí plachtit v rychlostech 55 až 160 km/h, a to po dobu až 40 vteřin. Vůz se také umí rozjet na elektřinu a zapnout motor až v rychlosti 22 km/h. Elektromotor pak umí pomáhat i s výkonem, kde přidává pár koní, kdykoli je to potřeba. Mild-hybridní motory budou pravděpodobně základními motory všech budoucích automobilů.
Například:
Audi A8 3.0 TFSI
Volkswagen Golf 1.5 TSI MHEV
Mercedes-Benz CLS 450
Dodge RAM 1500 2019
Full-hybrid (HEV)
Full-hybrid je skupina, kde byl dlouho jediným pořádným hráčem Toyota a její Prius. Na trhu je však nyní již tolik plných hybridů, až se vám z toho zatočí hlava. Spalovací motor spolupracuje s elektromotorem a navzájem si pomáhají. Ty vyspělejší zvládnou jízdu na elektřinu a díky rekuperaci umí především ve městě rapidně snižovat spotřebu. Nejlépe tento systém pracuje s benzinovými atmosférickým jednotkami. Hybridy tohoto typu mají nejen nízkou spotřebu, ale také výjimečně dobrou životnost. V USA často pracují jako taxíky, a nemají problém najezdit i milion kilometrů.
Například:
Toyota Yaris Hybrid
Kia Niro
Hyundai Ioniq Hybrid
Lexus IS 300h
Sériový plug-in hybrid (PHEV)
Plug-in hybridní ústrojí disponuje daleko větší baterií, kterou můžete nabíjet ze zásuvky, a proto umí delší vzdálenost překonat na elektřinu. Pokud to máte do práce kousek, je možné, že zapínat spalovací motor budete jen o víkendu. Dnešní plug-in hybridy ujedou od 20 do 60 kilometrů na jedno nabití. Jejich výhoda je, že netrápíte spalovací motor starty, navíc si můžete auto většinou nechat vyhřát přes mobilní aplikaci.
„Sériový“ znamená, že kola pohání spalovací motor. Dobrým příkladem řešení sériového hybridu je BMW. To nabízí například pro model 330e nebo 530e iPerformance řešení s elektromotorem v převodovce za sebou. Vůz tak umí jezdit na elektřinu i pouze na spalovací motor a má vždy pohon zadních kol, nebo všech kol v kombinaci se systémem xDrive. Pokud je elektromotor v převodovce, pak se systémem xDrive máte vždy pohon všech kol. Proto se tento způsob uplatnil i v plug-in hybridní X5.
Například:
BMW 330e iPerformance
Toyota Prius plug-in hybrid
Mercedes-Benz C350e
Volkswagen Passat GTE
Paralelní plug-in hybrid (PHEV)
Paralelní hybrid je způsob, kdy si elektromotor hoví na vlastní nápravě a spalovací motor na druhé. Takové řešení využívá například BMW i8, kde benzinový tříválec pohání zadní nápravu a elektromotor přední. Nevýhodou tohoto systému je, že pokud se baterie vybije, vůz se stává pouze zadokolkou. To ale sportovním vozům vadit nemusí, protože při každém zabrzdění se baterie opět dobije. Je známo, že při sportovní jízdě se baterie i8 silně dobíjí. Problém by tedy nastal při dlouhodobém vybíjení bez rekuperace, pro X5 by tedy toto řešení nebylo vhodné.
Paralelní plug-in hybrid je již malinký kousek od elektromobilu. Může být totiž vyřešen také tak, že spalovací motor není spojen s nápravou vůbec – o tu se již stará pouze elektromotor. Spalovací motor funguje pouze jako generátor energie. Dobrým příkladem je například Mitsubishi Outlander PHEV. Je otázkou, kde se láme hranice mezi plug-in hybridem a elektromobilem. Takové BMW i3 z prodlužovačem dojezdu REx totiž považujeme za elektromobil. Pohon v něm však funguje velmi podobně jako v Outlanderu, jen disponuje větší baterií a menším dvouválcovým motorem.
Například:
Mitsubishi Outlander PHEV
BMW i3 REx
Fisker Karma
LEVC TX
Paralelní hybrid má v hnacím řetězci spalovací motor a elektromotor "vedle" sebe, mohou pohánět kola oba zároveň, proto paralelní. Typicky vozy Honda s pohonem IMA, a ve většině situací Toyoty s HSD.
většina hybridů jsou ale sério-paralelní nebo paralelně-sériovém, protože to dodá systému větší efektivitu.
Jestli jde o plug-in hybrid nebo ne, a jaké jsou poháněné nápravy s tím nemá co do činění.