Start sedmé sezóny formule E již klepe na dveře. Za pár dní se kolotoč nanovo rozjede v Saudské Arábii dvojzávodem v hlavním městě Rijádu. Nastal proto nejvyšší čas rekapitulovat události, které se odehrály v zimní přestávce.
2 šampioni v jednom týmu, aneb změny v sestavách
António Félix da Costa a Jean–Éric Vergne. Oba piloti získali titul šampiona ve formuli E a v letošní sezóně se zároveň stanou prvními, kteří vytvoří mistrovskou závodní dvojici v jednom týmu. Tím šťastným místem se stal čínsko-francouzský projekt DS Techeetah, který i letos bude patřit k horkým favoritům i mezi konstruktéry.
Jak už jsme si mohli za dobu fungování šampionátu zvyknout, formule E je velice turbulentním místem a prakticky vše se zde rychle mění. Velké změny jsme zaregistrovali i ve složení startovního roštu. Celkem jsme na pozicích hlavního pilota zaznamenali devět změn. Asi nejvýraznější byl přesun na ose Mahindra – Porsche. Velkou posilou německého giganta se totiž stal Pascal Wehrlein. Přestože je německému závodníkovi 26 let, může se pochlubit bohatými zkušenostmi napříč sériemi i mistrovským titulem z DTM. Za podobně „senzační“ by se dal označit i přestup Sama Birda z Envision Virgin do Jaguaru. Těch změn a zajímavostí byla celá řada a vydaly by na samostatný článek. Na to zde ale není prostor, proto doporučujeme prostudovat složení jednotlivých týmů na přiložené grafice.
Provizorní kalendář – někde to půjde i s diváky
Navzdory trvající špatné pandemické situaci napříč celým světem má vedení šampionátu formule E nesmělé plány. Jinak to snad ani nelze označit. Už na začátku února jsme totiž informovali o tom, že pokud to podmínky dovolí, měli bychom se dočkat rekordního počtu 15 závodů. A nejen to. V některých lokalitách by dokonce mohli fanoušci do ochozů. Těmi vyvolenými místy jsou všechna uvedená v dosavadním vydání kalendáře. Samozřejmě neexistuje žádná záruka. Podmínky se budou upřesňovat s blížícími se termíny jednotlivých akcí. Pokud půjde vše podle plánu, sezóna 2021 skončí na přelomu září a října.
Mistrovství světa stejně jako F1
Elektrické formule od svého vzniku ušly pořádný kus cesty. Už na ně nelze nahlížet jako na šampionát pořádaný, byť s mnoha vlivnými partnery, takříkajíc na koleni. Důvodem, proč si to nemyslet, je další překonaný milník v cestě za etablováním se na motoristické scéně. Mezinárodní automobilová federace FIA totiž ratifikovala šampionát jako „Mistrovství světa vozů formule E.“ Z hlediska hierarchie se tak e–formule od letošní sezóny zařadila na stejnou úroveň jako třeba formule 1.
Konec jedné generace, co bude dál?
Kdo sleduje dění kolem formule E pravidelně, jistě ví, že vozy se mění s určitou pravidelností. Cílem je vždy dosáhnout určitého pokroku ve vývoji technologií. Momentálně se šampionát nachází ve fázi druhé generace aut. Ta oproti první znamenala výrazné prodloužení dojezdu (jezdci už nemusí během závodu přesedat z jednoho vozu do druhého) nebo zvýšení výkonu dostupného během jízdy. Gen3 bude podobně revoluční jako ta současná. Opět dojde k navýšení výkonu na 350 kW ze současných 250 kW, bude redukována hmotnost aut o 120 kg nebo představen rychlejší systém dobíjení. Ačkoliv v platnost má třetí generace aut vstoupit už příští sezónu, zatím se k datu vydání článku k účasti zavázaly pouze týmy Mahindra Racing a DS Techeetah. Další týmy tak musí učinit nejpozději do konce března, kdy končí termín pro podání registrací na období 2022/23 – 2025/26.
Vysoké pokuty pro odstoupivší
Drobnými změnami, byť velmi citlivými, prošly i sportovní regule. Zejména v reakci na oznámení odchodu Audi a BMW se vedení rozhodlo aktualizovat znění odstavce 7.4 zmiňovaných pravidel.
„V případě, že výrobce odstoupí z Mistrovství světa před koncem cyklu, je jeho odpovědností uhradit Mezinárodní automobilové federaci FIA registrační a homologační poplatek za jednu sezónu, ve které odstoupil až do konce cyklu. Poplatek musí být vyplacen v jedné splátce do 60 dnů od nabytí platnosti odstoupení.“
„Motivační“ částkou je rovných 300 tisíc eur za sezónu, necelých 8 milionů korun. Pravidla rovněž odstoupivším ukládají povinnost nést veškeré následky vzniklé odchodem automobilky a následným možným zánikem smlouvy se zákaznickým týmem, který odebírá pohonné ústrojí. Jen dodejme, že zákaznické týmy platí automobilkám v horní mezi až 850 tisíc eur za jedno auto na sezónu. Při započítání náhradních komponent se částka může vyšplhat až na 1,23 milionu eur na sezónu, tedy bezmála 32 milionů korun.
Předsezónní testy – nejvíce dotáhlo NIO
I když nemají předsezónní testy příliš vypovídající hodnotu o výkonnosti jednotlivých týmů či dokonce jezdců, výsledky jsou zajímavé minimálně hned z několika důvodů. Tím prvním je určitý psychologický faktor, který může pomoci v rozjezdu sezóny při budování sebevědomí. Rozhodně proto stojí za zmínku fakt, že BMW už potřetí v řadě zaznamenalo nejrychlejší čas testů. Stejně jako loni jej zajel Maxmilian Guenther. Nejmladší vítěz závodu formule E je rozhodně jednou z vycházejících hvězd šampionátu a je třeba se před ním mít na pozoru.
Dalším pozoruhodným statistickým údajem jsou rozdíly mezi nejrychlejšími koly všech 24 jezdců. Všichni závodníci se vměstnali do pouhé půl sekundy, což by při zprůměrování rozdílu nejrychlejšího a nejpomalejšího kola činilo ztrátu pouhých 0,024 sekundy. Z nováčků na startovním roštu byl nejrychlejší Sérgio Sete Camara ve voze Dragon/Penske. Se svým časem se navíc zařadil na celkové druhé místo. Obecně vzato tým Dragon/Penske i s třetím nejrychlejším časem v podání Nico Muellera se stal nejúspěšnějším týmem testů.
Jak už bylo řečeno, BMW už potřetí za sebou nastavovalo v testech laťku, se kterou se ostatní poměřují. Na základě toho lze srovnávat z pohledu meziročního zlepšení. Z tohoto úhlu pohledu bylo jednoznačně nejlepší NIO 333. Ze ztráty na BMW ukrojilo více jak 1,2 sekundy. Zdá se tedy, že nové pohonné ústrojí čínské automobilky instalované v útrobách elektrické formule konečně dělá pokroky. Jen pro srovnání, druhou největší ztrátu odmazalo Porsche, konkrétně 0,464 sekundy. Mírně naopak nabraly ztrátu týmy Envision Virgin a Mahindra Racing.
