Perfektní rozjezd je klíčovým faktorem k úspěchu při jakémkoli závodě. Čím jsou auta silnější, tím více platí, že pouhé sešlápnutí plynu na maximum a puštění spojky neznamená vystřelení vozu z místa. Klíčem k dosažení nejlepšího času zrychlení je maximalizace trakce, eliminace protočení kol a současné využití co největší porce výkonu. U silných aut bylo dříve nutností, aby řidič svůj vůz perfektně znal, například věděl, kolik náporu výkonu pneumatiky snesou, a to znamenalo mít doslova pod palcem precizní práci s plynem a spojkou.
Pro ty, co nemají závodění v krvi, ale stále touží po optimálním rozjedu, je tady systém launch control. Ten zjednodušeně řečeno umí na kola poslat právě tolik výkonu, kolik je potřeba k optimálnímu vystřelení z místa. Donedávna byste tuto vychytávku našli pouze v exotických supersportech, dnes se s ní však můžete setkat i ve voze, který patří o několik kategorií níž.
Historie
Prvním impulzem pro vývoj launch control byla osmdesátá léta, kdy začal naplno rozvoj v oblasti elektroniky v automobilech. Již v roce 1985 si Formule 1 vyráběná Renaultem s označením RE60 uměla pečlivě ukládat informace o řidičově chování. Později se data již odesílala v průběhu celého závodu, a tak mechanici dostávali přesné instrukce pro další nastavení parametrů vozu.
Podle podmínek v závodě se tak dalo bleskově měnit nastavení kontroly trakce, odezvy plynového pedálu a tak dále. V roce 1993 stáj Williams se svým vozem FW15C dotáhla řídicí jednotku formule téměř k dokonalosti a launch control s dalšími prvky dodal vozu obrovskou výhodu. Federace FIA si úpravy samozřejmě ihned všimla a od roku 1994 byly takovéto systémy zakázané. Hlavním důvodem byl fakt, že řidič nemusel oplývat takovým řidičským umem a přesto dosahoval výjimečně dobrých výsledků. Launch control byl ve formuli opět vzkříšen v roce 2001 a zase zakázán o tři roky později, tentokrát kvůli snížení nákladů na vývoj formulí. Z formulí se pak systém rychle dostal do těch nejrychlejších osobních aut.
Jak systém funguje
Launch control je ve své podstatě jednoduchý, ale velmi efektivní vynález nehledě na to, jestli jej používáte na závodním okruhu, ve sprintu nebo jen na semaforu za městem. Jakmile systém zapnete, motor si drží ideální otáčky k odstartování, zatímco vy máte pedál až na podlaze. Hlavní podmínkou je tedy elektrický plynový pedál, který je však již standardem. Často se systém dává především do vozů s automatickou převodovkou, avšak najdete jej v i manuálech. Spojení manuální převodovky a launch control naleznete například v Chevroletu Corvette ZR1. Ovládání launch control má buďto samostatné tlačítko na palubní desce, častěji se však setkáte se zapnutím systému za pomocí palubního počítače nebo se sám zapne při sportovním modu plném plynu a noze na brzdě.
V přeplňovaných motorech dává systém ještě větší smysl. Nejenže u přeplňovaného motoru je složitější přesné dávkování plynu, launch control navíc umí roztočit turbo ještě před odstartováním ze startovní čáry. Zrychlení je tak hladší, lineární a tím pádem i rychlejší. Pro závodní účely je launch control často doplňován anti-lag systémem. Ten udržuje turbo roztočené i v případě, že nemáte nohu na plynu. Při užívání anti-lagu tak máte k dispozici neustále maximum výkonu.
I když máte vůz vybavený systémem launch control, neznamená to vždy optimální rozjezd. Z vlastní zkušenosti vím, že je potřeba vyzkoušet, jaké počáteční otáčky nastavit. Například v Nissanu GTR se při spuštění launch control kontrolují otáčky šipkami tempomatu. Záleží na pneumatikách, okolní teplotě a mnoha dalších faktorech, aby byl rozjezd skutečně dokonalý. I s launch control musíte tedy svůj vůz znát, a každému je také jasné, že na nekvalitních zimních pneumatikách se vůz při rozjedu bude chovat naprosto jinak než na závodních gumách typu slick.
Zatím jsme se bavili o použití launch control pro co nejrychlejší rozjezd. V BMW M4 si ale můžete nastavit například Smokey Burnout. Vůz při launch control pošle na kola záměrně více výkonu a váš rozjezd doprovodí efektní hustá bílá „šlehačka“ valící se od zadní nápravy, na stovku se však dostanete za o poznání delší dobu. Dalším typem asistence při rozjezdu může být launch control nastavený velice jemně například pro potřeby autoškoly. Každý instruktor si tak může u svého vozu ušetřit pálící se spojku a zbytečně přetočený motor. Alespoň jednodušší verzi launch control lze dodatečně do vozu nainstalovat. Většina chiptuningových firem si za aftermarketovou instalaci naúčtuje částku kolem dvou tisíc korun.
Minimálně při použití sportovního launch control systému však nikdy nezapomeňte, že motor musí být dokonale zahřátý. Především u silných vozů jde totiž o extrémní nápor síly na všechny komponenty hnací soustavy. U již zmíněného Nissanu GTR jde většinou o čtyři nebo pět rozjezdů a pak si vůz sám řekne o chlazení a nedovolí vám jet více než pár desítek kilometrů za hodinu, dokud se vůz znovu nezotaví pro další sprinty. V servisu se při nějaké poruše automechanici často podívají, kolikrát jste si launch control vyzkoušeli, a jsou známy i případy, kdy nebyla záruka uznána právě kvůli nadměrném používání onoho systému. Při každém takovém rozjezdu totiž doslova „úpí“ převodovka, spojka a další mechanické díly vozu, které mají co do činění s rozjezdem.
Zdroje: whyhighend.com, tunertools.com
