V době, kdy v BMW frčel v podstatě nejkultivovanější spalovací motor všech dob – proslulý řadový šestiválec – se v Mnichově pracovalo ještě na daleko tišším motoru. V roce 1991 se na frankfurtském autosalonu představil koncept E1 a jak asi tušíte, jednalo se o vůz poháněný elektrickou energií. Vůz vzdáleně připomínající dnešní BMW i3 byl kontroverzní snad úplně v každém ohledu, minimálně vzhled i pohon byl v té době věcí téměř nevídanou.
Koncept E1 se ale změnil pouze na takový trénink techniků pro výrobu elektromobilu v brzké budoucnosti. BMW totiž plánovalo místo E1 uvést na trh plně elektrickou řadu 3.
E1 přitom mělo parametry srovnatelné i s dnešní konkurencí. Vůz o délce 3 460 mm, šířce 1 648 a výšce 1 500 mm měl elektrický motor o výkonu 32 kW a točivém momentu 150 Nm, který byl společně s převodovkou umístěn vzadu. Výkon 43 koní se nemusí zdát moc, inovativní konstrukce z hliníkových lisovaných profilů společně s recyklovatelnými plastovými díly však vytvářela lehounké autíčko do města s dostačující maximální rychlosti 120 kilometrů za hodinu. I toto řešení připomíná BMW i3 a jeho architekturu „LifeDrive“.
Pod zadními sedadly se nacházely dvousetkilové vysokokapacitní sodík-sírové akumulátory s kapacitou 19 kWh, které zvládly dodávat vozu energii až na 160 kilometrů. Ze zásuvky jste je opět dobili za slušných 6 hodin a ze speciální rychlonabíječky za 2 hodiny. Jde o velmi slušný dojezd, pokud si uvědomíme, že se psal rok 1991. Dnešní elektromobily, ať už jde o Nissan Leaf či zmiňované BMW i3, na tom nejsou o mnoho lépe.
Vůz pro 4 lidi, přátelský k životnímu prostředí a s levným provozem, měl i tak bez kompromisů splňovat všechny předpoklady pro „sheer driving pleasure“. Nejen proto si prototyp získal své fanoušky mezi širokou veřejností i mezi novináři a magazín Auto Zeitung udělil autu E1 první cenu v kategorii „Environmental and Technology“ a hned na to magazín Auto Bild popsal E1 jako nejpokročilejší auto století. V roce 1993 v Los Angeles automobilka představila facelift E2 s lepšími sodík-nikl-chloridovými akumulátory, které měly zajistit nejen lepší dojezd, ale také životnost.
U modelu E1 bohužel nastaly bezpečnostní problémy především při nabíjení. Problém vyústil až v požár nejen drahého prototypu, ale také části budovy. Problémy zpečetily osud nejen modelu E1, ale po nějakou dobu celému oddělení, zabývajícím se elektrickým pohonem. BMW začalo peníze přelévat do výzkumu vodíkového pohonu. Trvalo dalších 20 let, než se elektřina opět dostala ke slovu, a to v oddělení firmy „BMW i“, pro kterou je BMW E1 bráno jako odrazový můstek.
Zdroje: Tisková zpráva, bmwblog.com
