Inovace pro elektrickou mobilitu – s tímto heslem představil Daniel Moulène elektrický vozík Lumeneo Smera, jehož karoserie se do zatáčky nakláněla ve stylu jízdy na motocyklu! Po předpremiéře v roce 2008, kdy Smera zářila na autosalonech v jarní Ženevě a podzimní Paříži, pokračoval vývoj až k sériové verzi. Dva vozy byly uvedeny v pařížském showroomu nové značky Lumeneo na Avenue de Malakoff, aby pak sériová Smera slavila výstavní premiéry jak v Ženevě, tak v Paříži, ale až v roce 2010.
Daniel Moulène se synem Thierrym, inženýrem se zkušenostmi z designerského střediska Peugeotu a divize D3 u Pininfariny, zároveň představil na salonu Mondial de l´Automobile 2010 v Paříži větší verzi Neoma s uspořádáním sedadel 2+2 proti 1+1 u Smery, ale rovněž čtyřkolovou s kloubově uloženou karoserií na hliníkovém podvozku, která se natáčela do zatáčky. Vozy Lumeneo však byly homologovány coby elektrické automobily, a proto řidič musel mít řidičský průkaz na osobní vůz.
Smera se představuje
První model Smera byl úhledný vozík, s nímž můžete projíždět zatáčky jako na motocyklu, ale kompletně chráněni před rozmary počasí v uzavřené karoserii. Sofistikovaná konstrukce se však prodražila (už v roce 2008 se hovořilo o ceně mezi 20 až 25 tisíci eur za kus), což byl počátek neúspěchu. Kontrolovaný náklon karoserie zajišťoval počítačem řízený servomotor s využitím leteckých technologií pro nejvyšší spolehlivost, boční náklon na obě strany byl z 25 stupňů u prototypu snížen na 20 stupňů u sériové verze, přičemž výrobce uváděl zrychlení 0–100 km/h za 8,0 sekundy, největší rychlost 130 km/h a dojezd až 150 kilometrů. Sedadla byla uložena v řadě za sebou, zadní jen nouzové, řidič vozidlo ovládal volantem ve stylu leteckého kniplu.
Celkový výkon speciálně konstruované dvojice trakčních bezkartáčových elektromotorů s permanentními magnety pro pohon i rekuperaci činil 30 kW (41 k), byly označeny Lumeneo (odlitý nápis na skříni), každý měl hmotnost nižší než 30 kg a po zpřevodování dosahoval točivý moment na kolech až 1 000 Nm. Trakční akumulátory Li-Ion s kapacitou 10 kWh se dobíjely přes noc z běžné zásuvky. Vozík měl pneumatiky 145/70 R 14; rozvor náprav činil 1 700 mm, rozchod kol vpředu i vzadu shodných 655 mm a celkové vnější rozměry 2 500 × 860 × 1 480 mm. Pohotovostní hmotnost byla 500 kg včetně akumulátorů, když se plánovaný údaj 350 kg ukázal coby nereálný.
Velké plány nevyšly
Vozík sice podle výrobce splňoval obvyklé požadavky na bezpečnost, ale výroba se dlouho odkládala, přestože ji částkou 1,5 milionu eur podpořily francouzské státní železnice SNCF (Société Nationale des Chemins de Fer Français), a to v době, kdy diverzifikovaly svoji činnost (podobně tehdy investovaly do sdílení vozidel Green Cave Engineering). V polovině roku 2012 byl podepsán kontrakt s výrobcem autodílů Faurecia pro výrobu Smery a Neomy v Nompatelize (Vosges), nakonec se Smera do výroby vůbec nedostala, ale větší Neoma vznikla v první desetikusové sérii (cena 14 700 eur, jenže bez akumulátorů!).
Daniel Moulène (ročník 1948) se ovšem dostal do finančních problémů, a tak společnost Lumeneo S.A.S., založená v červnu 2006 ve Vernouilletu, vyhlásila po sedmi letech bankrot, když zdaleka nedosáhla plánované produkce pěti elektrických vozů denně. Daniel nakonec přišel i o značku Lumeneo, když podnik počátkem roku 2014 prodal nové společnosti 4H R&D S.A.S. ze Sélestatu, která oba modely převzala a rekonstruovala.
Nový start v Sélestatu
Jean-Michel Ritter, tehdy třiapadesátiletý prodejce automobilů, založil v lednu 2014 novou společnost 4H R&D pro vývoj elektrických vozidel, koupil značky Ora a Lumeneo a téhož roku na podzim měla obchodní firma 4H Automobiles z jeho holdingu naplněný stánek na pařížském autosalonu s typovou řadou vozů Smera, Neoma a otevřené buggy Explora. U Smery snížil výkon na 10 až 15 kW a odstranil naklápění karoserie (nyní pevně na rámu), a to stejně jako u Neomy, pro kterou chtěl i verze se zážehovým či vznětovým motorem. Plány se opět nenaplnily, u Smery sice snížil cenu, ale i tak byla dražší než Renault Twizzy, který se navíc pyšnil zázemím velké automoilky. V Paříži 2014 představil také kuriozní minivůz Locust EV původem z Kypru s pohonnou jednotkou ze Smery a podvozkovými díly Suzuki, ale pak se soustředil na svůj obchod s automobily, specializovaný na jiné městské minivozy. Historie Lumenea se uzavřela v roce 2016.
A co dělal Daniel Moulène? Někdejší ředitel ekologických společností Environnement S.A. a Emission S.A. se po krachu Lumenea ještě pokusil prosadit projekt autonomních vozů Belway (systém s vlastními komunikacemi a intervaly čekajících vozů 30 sekund až tři minuty, které objíždějí určenou trať v uzavřené městské komunitě). Nakonec se ale vrátil k přírodě, na farmě Ferme de Mastral v Sioniacu (mezi Limoges a Toulouse) prodává víno a další zemědělské produkty.
