Největší americký automobilový koncern General Motors, který dnes sdružuje značky Chevrolet, Buick, Cadillac a GMC, už koncem šedesátých let hledal alternativy pohonu automobilů, jemuž dominovaly spalovací motory. Ve výhledu byla nejrůznější řešení od spalovacích motorů a plynových turbín přes kombinované systémy, kterým dnes říkáme hybridy, až po čisté elektromobily a obnovení vývoje novodobého parního stroje.
Prozraďme předem, že z toho vedle funkčních prototypů nic nebylo, žádná změna v sériové produkci nepřišla. Snad největší kuriozitou byly dva parní stroje, zabudované do klasických vozů Chevrolet Chevelle (Steam Engine 124) a Pontiac Grand Prix (SE 101), ale také paleta pěti městských minivozů (řada XP 512, tříkolka XP 511 a malý automobil XP 883 v evropském stylu), vyvinutých alternativně s pohonem malým zážehovým dvouválcem nebo čtyřválcem, kombinací elektromotoru a dvouválce, anebo v čistě akumulátorovém provedení s trakčním elektromotorem. Všech pět minivozů splňovalo podmínku provozu po městských a příměstských komunikacích s minimálními, či žádnými emisemi výfukových zplodin. Všechny se představily na výstavě GM Progress of Power 1969 ve výzkumném a vývojovém středisku General Motors ve Warrenu (Michigan).
Experimental 512 vyjíždí
Několik prototypů řady XP 512 se mírně lišilo vzhledem, XP 512 Hybrid měl vyšší uzavřenou karoserii ve stylu city-box a menší kola, zatímco XP 512 G (roadster s ochranným obloukem za sedadly) a XP 512 E (uzavřený) s většími koly byly stylisticky spřízněné s nižší karoserií sportovnějšího střihu. Vozíky s pohonem zadních kol byly dvoumístné, k sedadlům v řadě vedle sebe se vstupovalo po odklopení překrytu směrem vzad a otevření dvířek v přídi směrem dolů. Poháněcí soustava byla uložena zcela vzadu, akumulátory nebo palivová nádrž před ní v zadní části podlahy. Konstrukci tvořil ocelový plošinový rám s integrovaným ochranným obloukem a úhledná karoserie ze skelného laminátu. Rozvor náprav uzavřeného typu XP 512 E činil pouze 1 321 mm, délka 2 192 mm a šířka 1 422 mm.
Uzavřené provedení bylo zvoleno pro XP 512 E (electric), trakční akumulátory však zvýšily hmotnost proti verzi s dvouválcem XP 512 G (gasoline) o 180 kilogramů (tedy na 560 proti 380 kg). Byly klasické olověné s provozním napětím 84 Voltů (sedm 12V, zapojených do série), další nezávislý akumulátor 12 V napájel příslušenství včetně vytápění a odmrazování. Stejnosměrný elektromotor o neuvedeném výkonu poháněl zadní kola přes redukční planetový převod. Výrobce uváděl dojezd až 58 mil (93 km) při rychlosti 40 km/h, anebo 47 mil (76 km) při rychlosti 48 km/h, ale také zrychlení 0 – 30 mph (48 km/h) za 12 sekund. Palubní nabíječka doplnila kapacitu akumulátoru za sedm hodin z běžné americké sítě s napětím 120 V. Za slunečných dnů bylo možné jezdit s pootevřeným krytem kabiny, či jej zcela odmontovat.
První Plug-In Hybrid
Hybridní verze s kombinovaným výkonem 10,2 kW (13,8 k) vezla v zádi dvouválec 197 cm3, plynulou převodovku ve stylu systému DAF Variomatic a menší trakční stejnosměrný elektromotor, přičemž celkový dojezd se třígalonovou nádrží (11,4 litru) činil až 150 mil (240 km). Kuriozitou byla možnost externího dobíjení Plug-In, stejně jako dobíjení zážehovým motorem s generátorem před bezemisní jízdou. Vozík XP 512 Hybrid měl šest akumulátorů po 12 V (celkem 72 V) a další nezávislý 12 V pro napájení příslušenství. Poháněcí soustava sice zmenšila už tak skromný prostor na zavazadla, ale celá se vměstnala nad zadní poháněnou nápravu. Hybridní verze se vždy rozjížděla elektricky, dvouválec se přidával nejdříve v rychlosti 16 km/h. Jednotka fungovala automaticky, při potřebě většího výkonu pracovaly oba motory společně. Hybrid dosahoval rychlosti 56 km/h; zrychlení 0 – 48 km/h v tomto případě proběhlo za 16 sekund.
Pro úplnost dodejme, že verze XP 512 G (gasoline) má dvouválec 197 cm3, optimalizovaný pro nízké emise, plynulou převodovku a pohon zadních kol. S patnáctilitrovou nádrží ujede kolem 450 km. Výhodou jsou nižší hmotnost 380 kg a vyšší rychlost až 72 km/h. Pokud jde o parní stroje General Motors, tak motivem byly v šedesátých letech rovněž snížené emise, jinak přednosti jejich bezhlučného běhu a neobyčejné pružnosti už zcela překonaly nové měniče momentů a samočinné převodovky. Ukázalo se rovněž, že výroba i provoz by byly proti klasickým automobilům až trojnásobně dražší. Nicméně šlo o zajímavé konstrukční cvičení!
Další konstrukce
General Motors současně uvedl experimentální čtyřmístný automobil XP 883 s dvoudveřovou karoserií ve stylu svých tehdejších evropských hatchbacků Opel/Vauxhall, pro nějž rovněž navrhl varianty pohonu, a to buď čistě elektrickou, anebo hybridní s vpředu napříč uloženým spalovacím motorem a trakčním elektromotorem, jehož akumulátory byly uloženy vzadu pod podlahou zavazadlového prostoru. Tentokrát šlo o pohon předních kol. Byly uvedeny plánované parametry hmotnost kolem 1 000 kg, zrychlení 0 – 64 km/h za 12 sekund a největší rychlost 60 mph (96 km/h). Tato konstrukce navázala na první experimenty Chevrolet z roku 1966, které však byly přestavbami sériových typů na elektrický pohon. Tehdy se zrodily elektrická verze sedanu Chevrolet Corvair (Electrovair), ale také lehký užitkový Electrovan s vodíkovými palivovými články. Mnohé z dochovaných experimentálních vozů General Motors s alternativním pohonem, a to včetně dvojice XP 512 E/G a turbínových prototypů Firebird, uchovává tovární sbírka GM Heritage Center v Michiganu.
