Historie dopravy zaznamenala mnohé nepochopitelné události. Když se mi za studentských let podařilo vycestovat do Velké Británie, tak mě překvapila flotila mlékárenských elektromobilů, které bezhlučně brzy zrána rozvážely až ke dveřím domů koncových klientů lahve s mlékem, jogurty a další mléčné výrobky podle individuálních objednávek. Jak jsem zjistil, byla to tak trochu britská tradice, k nejrozšířenějším elektromobilům mlékárenských flotil patřily Morrison Electricar. Když jsem pak po změně společenských poměrů směl znovu do Anglie vycestovat, nebylo po této službě už ani památky. Zrušili ji podobně jako v bývalém Československu velmi dobře fungující pražskou trolejbusovou dopravu...
Electricars se představují
Morrison Electricar vznikl spojením tradičních britských firem Electricars z Birminghamu a rodinné A.E.Morrison & Sons z Leicesteru, specializovaných na produkci elektrických užitkových vozidel od třicátých let minulého století. Společnost Electricars, Ltd., z Landor Street v Birminghamu, vstoupila do světa elektromobilů dokonce v roce 1920 především těžkými nákladními vozy podle amerického vzoru Edison Accumulator Truck, ale ve třicátých letech přidala vlastní lehké typy Electricars, jaké sloužily rovněž rozvozu mléka až ke dveřím (tzv. doorstep delivery vehicles). Vyráběla i průmyslové vozíky, obdobné jaké jsme u nás znali z produkce Desty nebo Balkancaru coby „ještěrky“ (sloužily hlavně na nádražích a v továrnách, například v roce 1921 nasadil flotilu lehkých Edisonů ve výrobním závodě v Birminghamu známý tvůrce motocyklů BSA).
Značka Edison, která vznikla podle spolupráce s americkou Edison Manufacturing Company, byla později nahrazena značkou Electricar, která se proslavila mnoha rozličnými typy. Patřily k nim nízkozdvižné dvoutunové průmyslové vozy, ale i série velkých dvounápravových (třítunových) a třínápravových (čtyřtunových) silničních nákladních automobilů s bezkapotovou budkou (modely 1937), které se vzhledem od typů se spalovacími motory příliš nelišily. Katalog Electricars ve třicátých letech uváděl tři desítky typů od lehkých po těžké a speciální včetně tahačů, komunálních vozidel, autojeřábů a dokonce autobusů pro promenády britských přímořských letovisek.
Slučování a racionalizace
V roce 1936 byla společnost Electricars koupena sdružením Associated Electric Vehicle Manufacturers Ltd. (AEVM) z Londýna, které už vlastnilo Morrisona a bylo vytvořeno výrobcem akumulátorů Young Accumulator Company Ltd. z New Maldenu (Surrey), založeným v roce 1927. Obě značky byly totiž jeho klienty, a proto došlo k racionalizaci. Young (anglicky mladý) tehdy bodoval heslem „It´s Always a Better Battery when it´s YOUNG“, tedy vždy je lepší akumulátor, který je mladý! Electricars a Morrison v té době tvořily 70 % všech užitkových elektromobilů, jež v té době sloužily ve Velké Británii.
Alfred Ernest Morrison patřil k britským průkopníkům elektrotechniky, začal v Leicesteru v předminulém století, vyráběl elektrické zařízení, ale také motocykly Tiger a stacionární spalovací motory, než jeho pozdější firma A.E.Morrison & Sons (od 1929) rozvinula výrobu elektromotorů a v roce 1933 postavila první lehké dodávkové elektromobily, jež dodávala se jmény Terrier, Mastiff a Trilec (tříkolový), vyvážela až do Austrálie a na Nový Zéland, a po spolupráci s dalším výrobcem Brush Electrical Engineering se stala členem sdružení AEVM.
Zpočátku nesly lehké dodávkové typy do 2 tun značku Morrison Electric a průmyslové i těžké vozy do 7 tun byly označeny Electricar. V roce 1941 byl Young Accumulator pohlcen firmou Crompton Parkinson, ale ještě v roce 1961 se 370 zaměstnanci vyráběl standardní akumulátory pro motorová vozidla. Společná značka Morrison Electricar vznikla za války a přežila až do sedmdesátých let, navzdory dalším fúzím, změnám majitelů a přejmenování společnosti.
Poválečné finále
Do hry vstoupilo další jméno Crompton Parkinson, vzniklé rovněž v roce 1927, kdy se spojily strojírenské a elektrotechnické firmy Crompton a Parkinson a v roce 1941 získaly Young Accumulator včetně obou značek elektromobilů. Jméno Morrison Electricar zůstalo zachováno, přestože po vstupu automobilky Austin v roce 1946 se společný podnik změnil na Austin Crompton Parkinson Electric Vehicles Ltd., přičemž pikantní je, že vozy Morris a Austin byly úhlavními konkurenty, než je v roce 1952 spojila British Motor Corporation a nakonec nějaký čas vyráběly stejné vozy pod oběma značkami. V oblasti elektromobilů byla ovšem snaha o sdílení značek neúspěšná, Morrison Electricar se stal legendou, zatímco Austin Electricar neuspěl.
Na londýnském autosalonu užitkových vozidel roku 1968 v Earls Courtu vystavoval Austin Crompton Parkinson čtyři typy Morrison Electricar, a to skříňový pekařský s laminátovou karoserií, osobní přepravník pro horníky v podzemí, plošinový vůz s vysokozdvižnou plošinou pro opravy elektrického vedení a prototyp elektrické ambulance. Bylo to v době, kdy tisíce elektrických vozů v britských městech rozváželo mléko k domovním dveřím. Nová doba ovšem přinesla konec i této bohulibé službě, britské elektromobily zmizely stejně jako pražské trolejbusy, další fúze přinesly firmu Crompton Leyland Electricars, ale neslavný rozpad koncernu British Leyland se stal osudným i pro sympatické elektromobily mlékařů.
