V obci Smiljan, ve stínu stejnojmenné hory, se v roce 1856 narodil Nikola Tesla. Známý průkopník střídavého proudu a geniální elektrotechnik byl sice Srb, avšak jeho rodiště, tehdy patřící do Rakouského císařství, leží na území dnešního Chorvatska. A proto se i Chorvaté právem hlásí k jeho odkazu. Není divu, kromě střídavého motoru a všech souvisejících náležitostí Tesla vynalezl indukční (asynchronní) motor, dálkové ovládání a především vysokofrekvenční transformátor. Ten měl sloužit jako prostředek dálkového přenosu energie, ideálně bezplatného. V jeho vynálezech tedy nechyběl ani sociální akcent, což jeho celosvětovou oblibu jen zvyšovalo.
Příběh chorvatského vizionáře: Mate Rimac
Mladý chorvatský konstruktér Mate Rimac nemá tolik troufalosti, aby se k Teslovi přirovnával, avšak i on má, zřejmě pod dojmem nevyřčených závazků vůči svému národu, vizi zapsat se do dějin. Dlouhodobě se totiž snaží postavit nejlepší sportovní automobil světa. A rozhodl se k tomu již v době, kdy žádné elektrické hypersporty neexistovaly a elektromobily byly pomalé, nudné a na okraji zájmu. Nakonec se mu to povedlo, avšak k dnešnímu úspěchu vedla spletitá cesta...
Aby byla ta národnostní míchanice dokonalá, Chorvat Mate Rimac pro změnu spatřil světlo balkánského světa na území dnešní Bosny a Hercegoviny, v obci Livno. Jenže to bylo v roce 1988, tedy za dožívající jednotné Jugoslávie, což má také uvedeno v matrice. Už tři roky nato se jeho rodiče Ivan a Zdenka pod hrozbou rychle se vyostřujících sporů mezi jednotlivými jugoslávskými národy rozhodli odejít na bezpečný západ. A šílenou, krvavou občanskou válku už tak mohli pozorovat z bezpečí Frankfurtu nad Mohanem, kde se malý Mate také dostal ke kvalitnímu vzdělání.
Jenže volání jadranské otčiny bylo silné a rodina Rimacových se v roce 2000 vrátila. Avšak nikoliv do rodné Bosny, které se mezitím stala samostatným vnitrozemským státem s velmi problematickým stavem ekonomiky, průmyslu i veškeré infrastruktury. Zvolila si výrazně perspektivnější Chorvatsko, které vedle neodolatelného turistického vábení má i překvapivou průmyslovou základnu; například elektrotechnický koncern Končar (dříve Rade Končar) nebo vlastní hliníkárny. Konkrétně do Samoboru, kde Ivan Rimac založil stavební společnost a umožnil mj. synovi nerušeně se věnovat studiu a konstrukci.
Poprvé na sebe Mate Rimac upozornil, když ještě jako nezletilý představil studentský projekt iGlove, tedy rukavici, nahrazující počítačovou myš i klávesnici. Dnes už by podobný vynález smysl neměl, ale ve své době dotykové ovládání teprve čekalo na rozšíření, navíc neexistovaly kapacitní displeje. Takto získal řadu ocenění, svůj první patent a zároveň i prostředky k prvním krokům, směřujícím k realizaci jeho snu. Postavit nejlepší auto na světě.
Zpočátku nebyl zaníceným elektromobilistou; ostatně v době, kdy se jeho sny formovaly, většina lidí ani netušila, že nějaké elektrické automobily existují. Málokterý ujel více než 100 km a jejich dynamika odpovídala spíš skútrům. Těm slabším, nutno dodat. Jenže náhoda jeho životní cestu změnila. Hned po dosažení plnoletosti si totiž koupil BMW E30 s cílem stát se drifterským virtuosem. Jenže jeho pokusy brzy překazila exploze motoru, auto, o čtyři roky starší než jeho majitel, už mělo přeci jen něco za sebou. Mate chtěl využít příležitosti a svůj vůz podstatně zrychlit. Původně chtěl zastavět osmiválec BMW M5, ale na ten už peníze nezbyly. Tak vlastně z nouze sáhl po elektromotoru.
Začátky nebyly slavné, s výkonnými elektromobily tehdy prostě chyběly zkušenosti. Tesla sice tou dobou už měla prototyp prvního Roadsteru, avšak ten byl zatím vnímán jako pitoreskní raritka s jepičím životem. Mate, který se s vlastním výtvorem navíc pokoušel závodit, musel snášet úšklebky a poznámky o pojízdných pračkách. Jenže se nevzdal a brzy mělo jeho zelené monstrum 600 koní a 900 newtonmetrů. Posměšky utichly a Mate začal v roce 2011 sbírat oficiální Guinessovy rekordy. A mj. porazil Teslu, protože zelené monstrum bylo na stovce dříve než Roadster. A nebylo to naposled...
Zelené monstrum Matemu ukázalo cestu a také si s ním ověřil, že ani složitá konstrukce není nic, co by se nedalo s přiměřenou dávkou vůle zvládnout. Hodně mu také pomohlo, že se stal díky svým rekordům známým a pod dojmem úspěchů zeleného stroje si u něj několik zákazníků obdobnou úpravu BMW E30 objednalo. Proto se ještě během univerzitních studií spojil s designérem Adrianem Mudrim, který tou dobou pracoval u Opelu na interiéru Cascady, a byl to šťastný krok. Adrian totiž kompletně navrhl Concept_One a stal se šéfem designu, jímž je dodnes. Právě on je podepsán pod modelem Nevera. Nicméně v pionýrských fázích se primárně živil u jiných společností; po Opelu u Magny Steyr a dva roky pomáhal čínské automobilce Qoros s expanzí na evropský trh, která se nakonec nekonala. Pak už se dal koncem roku 2014 plně do služeb Rimacu v jeho novém sídle na předměstí Záhřebu jménem Sveta Nedelja.
V roce 2011 tedy vznikly první návrhy elektrického kupé Concept_One, a pak se věci daly do rychlého pohybu. Tentokrát díky královské dynastii al Nahján ze Spojených arabských emirátů, jejíž zástupce, hledající po ukončené krizi investiční příležitosti, kontaktoval nově vzniklou firmičku. Dostal skici a rendery chystaného konceptu a reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Z Abú Zabí přišla vzápětí objednávka na dva kusy. To byla velká výzva, protože dvoučlenný tým neměl nic víc než právě ty skici a rendery. A rovněž chyběly peníze na rozjezd.
S Araby se proto dohodl na smlouvě, podle níž představí dokončený koncept na frankfurtském autosalonu, tedy za šest měsíců. Rozjel se závod s časem, v němž byly skoro všechny hendikepy na straně 23letého chorvatského vizionáře. Banky mu nechtěly půjčit, v Chorvatsku bez automobilového průmyslu se mu zase horko těžko sháněli experti a subdodavatelé si za objednané součásti říkali sumy, které se zcela míjely s Mateho představami i finančními možnostmi. Přesto se šestičlenný tým (!) pustil do pravé stachanovštiny.
Volný čas nebo dostatečný noční odpočinek se staly na dlouhé měsíce neznámými pojmy, když něco chybělo, museli si to prostě sami vymyslet a vyrobit. Sotva překonali jeden problém, objevily se dva další. Tak trochu to připomínalo Muskovo nasazení za dob, kdy se rozhodovalo o bytí a nebytí Tesly. Ovšem i tady jsme se dočkali šťastného konce (jinak byste tento článek asi nečetli) a na frankfurtském soklu se skutečně zjevil hotový Rimac Concept_One. Tedy – téměř hotový, protože poslední detaily dokončovali konstruktéři přímo na stánku.
Jenže premiéra vyšla na 100 %, ostatně lepší místo si Mate Rimac mohl těžko představit. Právě tou dobou se totiž k elektromobilitě začínala upínat velká pozornost a na stejném salonu se představily i další legendy; za všechny jmenujme Fisker Surf, tedy poslední premiéru výstřední finsko-americké automobilky před krachem, BMW i3 a i8, zatím ve formě konceptů. A Rimac se mezi nimi rozhodně neztratil. Designem jej nezastínily ani další premiéry stejné výstavy – Ferrari 458 Spider, Audi R8 GT Spyder, Lamborghini Gallardo LP 570-4, Porsche 991 či Jaguar C-X16 (předobraz pozdějšího F-Typu). A co do výkonu zastínil kompletní konkurenci, včetně spalovací. Žádné jiné auto s výkonem 1 224 koní, 1 600 newtonmetrů a zrychlením 0–100 km/h za 2,6 s se na výstavě neukázalo. Zrodil se první elektrický hypersport světa.
Média se předháněla se superlativy, ale firma Rimac zdaleka nebyla z nejhoršího venku. Usilovně pracovala na sériové verzi a doufala v zázrak. Ten přišel v podobě prvních objednávek na vůz za 980 000 USD (podle aktuálního kurzu 22,2 milionu korun). Pomohlo to, ale stále to nevyřešilo všechny problémy. Tak si tvůrci našli vítaný vedlejší zdroj zisků – stali se ceněnými konzultanty při vývoji vysokovýkonných elektromobilů u konkurence. Mezi jejich zákazníky patří mj. Porsche, Audi a Cupra, s nimiž je Rimac majetkově provázán, ale třeba i Aston Martin či Hyundai a Kia.
V roce 2013 byl hotov sériový Concept_One, přičemž produkce byla omezena na osm kusů. Majitelé některých z nich zůstali v anonymitě, například nejmenovaný španělský kupec hned prvního vyrobeného sériového kusu. Chorvatské aktivity samozřejmě neunikly ani Elonu Muskovi, který vzápětí přišel se svým Modelem S P100D, který byl papírově o chlup rychlejší. A tak začal neoficiální boj těchto dvou vizionářů o nejlépe zrychlující sériové auto světa, trvající dodnes. Mate Rimac v něm aktuálně vede. A aby toho nebylo málo, vyvinul se španělskou technologickou společností Applus Idiada elektrický supersport Volar-e.
Svět si začal postupně na chorvatskou automobilku zvykat, jenže to Matemu nestačilo. Srdce USA dobyl v roce 2015, kdy na legendárním závodu do vrchu Pikes Peak obsadil celkově druhé místo a nebýt toho, že v ten samý rok tam dorazil americký šampion v driftu Rhys Millen v ještě větší lotyšské bestii eO PP03, rovněž na elektřinu, dojel si Nobuhiro Tajima na vysokovýkonném speciálu E-Runner Concept_One pro bezpečné vítězství. Avšak i stříbrné medaile a do té doby nevídaného elektrického doublu si média všimla. Nemluvě o faktu, že obě elektrické bestie s výkony přes 1 000 kW vznikly v postsocialistických zemích, kde podle mínění průměrného Američana dosud nemáme elektřinu a jídlo hltáme bez příborů.
Evropa zase pochopila, že v Chorvatsku vznikl zcela mimořádný projekt, v roce 2017, kdy se podstatně vylepšený Concept_One objevil tentokrát v Ženevě. A nedlouho poté vstoupilo jméno Rimac pevně do podvědomí každého fanouška hned dvěma událostmi. Nejdříve zajel Concept_One traťový rekord pro elektromobily na slavném festivalu rychlosti v Goodwoodu, tedy před zraky těch nejskalnějších petrolheadů, a nedlouho nato se odehrála událost, která doslova otřásla médii i internetem.
Desátého června 2017, během natáčení dalšího dílů druhé série pořadu The Grand Tour pánů Clarksona, Hammonda a Maye, jel Hammond poslední závod do vrchu Bergrennen Hemberg ve Švýcarsku. Projel cílem a hned nato jím pilotovaný Concept_One vyletěl ze silnice. Auto se zřítilo ze svahu a nakonec se zastavilo vzhůru nohama o strom 110 metrů od silnice. A začalo hořet. Richard Hammond jej naštěstí opustil včas a z hrozivé nehody vyvázl jen se zlomenou nohou. Ovšem raritní vůz se zachránit nepodařilo. Podle Hammondova kolegy Jamese Maye vulgo kapitána Šneka pak hořelo ještě pět dní. A od té doby už je na světě jen sedm Conceptů_One.
Sám Rimac později přiznal, že zažil malé peklo. Nejprve telefonát od produkce, že natáčení proběhlo v pořádku. Za několik minut nato další, že je auto rozbité, v plamenech a Hammonda veze vrtulník do nemocnice. V následujících týdnech jej zahrnuly telefonáty od investorů, klientů i novinářů. Vše se ale v dobré obrátilo, trojice moderátorů The Grand Tour zůstala kompletní a Rimacovi zajistila tato příhoda celosvětovou popularitu, o jaké se mu předtím ani nesnilo. Od té doby patří do první ligy výrobců supersportů i před očima veřejnosti a investorů.
A věci se daly do rychlého pohybu. V roce 2018 Rimac prodal 10% podíl automobilce Porsche, zaměstnal celkem 250 lidí (o rok později už to bylo 500 a aktuálně jich je 850) a představil v Ženevě druhý model, pojmenovaný celkem prozaicky Concept_Two. A nedržel se při zemi; 1 914 koní, nejvyšší rychlost přes 400 km/h a baterie se 120 kWh, kterou lze nabít do 80 % za půl hodiny. To byly v té době hodnoty, deklasující vrcholné benzinové hypersporty své doby, včetně Bugatti Chiron.
Nicméně trvalo další tři roky pečlivého ladění, než se druhý model značky Rimac, mezitím přejmenovaný na Nevera (chorvatské slovo pro náhlou, silnou letní bouřku, častou na jadranském pobřeží) vydal k zákazníkům. Ti už na něj netrpělivě čekali, všech 150 kusů se vyprodalo za několik týdnů, i přes dvojnásobnou cenu proti Conceptu_One. Přípravy zahrnovaly i výrobu čtyř homologačních prototypů, z nichž jeden položil svůj krátký život v nárazových testech. Při té příležitosti Mate Rimac vybudoval i druhou dílnu v obci Veliko Trgovišće u slovinských hranic. Tu otevřel v roce 2020 za účelem stavby prototypů a budoucí zákaznické výroby; stávající prostory v městečku Sveta Nedjelja u Záhřebu totiž přestaly stačit. V novém provozu rovnou vzniklo i dalších 13 předsériových prototypů.
A letos tedy přišla premiéra Rimacu Nevera. Za osm let, uplynuvších od debutu Conceptu_One se situace změnila. Dorostla konkurence elektrických hypersportů, které devalvovaly výkony nebývalým tempem; kdo dnes nemá minimálně 1 000 koní, jako by nebyl. A Elon Musk, který si za stejnou dobu vybudoval neuvěřitelné zázemí, stále velice stojí o titul výrobce nejrychlejšího auta světa. A také jej na chvilku s Teslou Model S Plaid získal. Jenže pak přišly oficiální testy Rimacu Nevery a všechno bylo jinak. Putovní titul nejrychlejšího sériového auta světa už více než čtvrt roku drží Chorvatsko. Kdo by tomu náhodou nevěřil, Nevera ještě spráskala Plaid i v přímém souboji. Na americkou odpověď dosud čekáme.
Rimac, menšinově spoluvlastněný Porsche (podíl má i Hyundai), má takový potenciál, že Porsche nejenže nedávno navýšilo podíl v automobilce z původních 10 % a pozdějších 15,5 % na 22 %, ale převedlo pod ni formou joint-venture francouzskou automobilku Bugatti. Vznikl společný podnik, v němž drží Mate 55% podíl, může tedy do budoucna kombinovat potenciál staré a nové legendy. Však už se firma 2. listopadu přejmenovala na Bugatti Rimac. Ta původní koncernu Volkswagen mnoho finančního štěstí nepřinesla, avšak kdo jiný, než hledač neprošlapaných cest Rimacova formátu by to mohl dokázat? A zdalipak si něco podobného dovedl představit před deseti lety, když se skloněnou hlavou doslova žebral u bank o mizerných pár set tisíc eur na rozjezd prvního projektu?
Ideální chvíle uzavřít povídání o chorvatském géniovi, který přepsal dějiny. A především dokázal, že k pokoření konkurence není třeba Amerika a stamiliony dolarů startovního kapitálu. Slušná životní bilance na mladíka, který teprve letos dosáhl Kristových let, a je tedy stále ještě na počátku kariéry. Dalších snů má spousty, chtěl by například, podobně jako jeho americký protějšek, vyrábět lidové elektromobily. A spoustu dalšího. Skromný vegetarián Mate Rimac, jeho majetek už se počítá na miliardy dolarů, avšak stále si vyplácí normální plat, rozhodně neřekl poslední slovo. A Chorvaté už dnes mohou hrdě přepisovat učebnice dějepisu. Vedle Nikoly Tesly to bude Mate Rimacovi slušet.