Elektromobilita je životní styl, běžného uživatele zatím čeká nemálo nástrah

Elektromobilita je životní styl, běžného uživatele zatím čeká nemálo nástrah
  • Jaký největší problém při cestování elektromobilem mne potkal?
  • Na co vše si dát pozor a co si rozhodně nastudovat předem?
  • I relativně krátká cesta může být plná nástrah

Je velmi pravděpodobné, že budoucnost osobní i nákladní dopravy je v elektromobilech. Světoví lídři automobilového průmyslu se pomalu, ale jistě odklání od spalovacích motorů směrem k alternativním pohonům a největší pozornost na sebe strhávají právě elektromobily. Doba, kdy budeme všichni jezdit v elektromobilech, je sice stále daleko, ale jak se s přechodem vyrovnají běžní uživatelé? Jaké nástrahy čekají na běžného uživatele jsem pro vás zjišťoval během víkendového testování.

Volkswagen e-up! (2013)

Nemohl jsem se rozhodnout, zda používat výraz řidič nebo uživatel, jelikož v autech budoucnosti nebude řidič sedět za volantem, ale bude schovaný v palubním počítači. Že moc předbíhám? Ale kdepak – automobilka Tesla právě před několika dny představila plně autonomní řídící systém. Pokud však pokukujete po elektromobilu již nyní, budete se pravda ještě nějakou dobu prokazovat řidičským oprávněním. Zatím tedy stále zůstanete řidičem, i když…

Mé testování úzce souvisí s carsharingovou službou Car4Way, která ve své flotile nabízí k zapůjčení kromě klasických vozů, jako jsou Škoda Rapid nebo Citigo, také jednu specialitu – čistě elektricky poháněný Volkswagen e-up!, upravenou verzi nejmenšího městského automobilu od VW. Jedná se o typicky městský automobil, ovšem díky elektrickému pohonu získal zcela novou vlastnost. Zábavu! A díky Car4Way jsem měl možnost získat své vůbec první opravdové zkušenosti s elektromobilem.

První trable před odjezdem

Nejsem úplně velký fanoušek automobilismu, ale snažím se udržovat si obecný přehled i v tomto odvětví. Mnoho informací jsem se dozvěděl od kolegů zde na fDrive, nicméně krom svezení v Tesle Model S a BMW i8 jsou mé osobní zkušenosti s elektromobilem nulové. Navíc patřím k uživatelům, kteří neradi studují návody a berou je až jako úplně poslední záchranu, což nakonec vyústilo v první problémy. A to hned na startu.

První den testování jsem si jel vyzvednout VW e-up! k jeho stanovišti (více informací o službě Car4Way a zkušenosti s ní pro vás připravujeme v samostatném článku). Poprvé jsem se mohl seznámit s nabíjecí stanicí, ke které byl vůz připojen pomocí obyčejného kabelu. Svoje vůbec první setkání jsem vysílal přes Periscope a součástí byla i první potíž – jak vůbec odjet? Jak jsem již zmínil, návod jsem nestudoval, ale dobře navrženou službu poznáte mimo jiné tak, že je její obsluha intuitivní.

Volkswagen e-up! (2013)

Úspěšně jsem odpojil nabíjecí konektor od nabíjecí stanice, která nabízela ještě další dva typy nabíjení. Poprvé jsem tak zjistil, že existují konektory typu Mennekes (Type 2), SAE/CCS (tzv. Combo) a CHAdeMO, přičemž můj vůz byl připojen pomocí prvně jmenovaného. Ten je mimochodem nejpomalejší a nabíjení VW e-up! skrze něj trvá až 6 hodin. Použít však lze i Combo, které dokáže za 30 minut nabít až 80 % kapacity, což je už mnohem zajímavější.

Za žádnou cenu jsem ovšem nedokázal odpojit konektor z auta! Byl zamčený, což samozřejmě oceníte při nabíjení (nikdo vám kabel neukradne), ale trochu to komplikuje samotný odjezd. Nepomáhala ani hrubá síla, která jinak dokáže vyřešit mnoho zdánlivě neřešitelných situací. Indikátor připojeného kabelu však svítil dál, a tak mi nezbylo než se obrátit na kolegu Patrika (šéfredaktor fDrive, pozn. red.). Teprve od něj jsem se dozvěděl, že musím auto ještě jednou odemknout, ačkoliv už odemčené dávno bylo. Jde prý o specialitu některých vozů od VW a musím říct, že logické mi to rozhodně nepřijde. Přitom to mohlo být nakrásně napsané třeba na víčku od „nádrže“.

Ostrá jízda plná ostražitosti

Poté, co jsem smotal kabel a uklidil jej do miniaturního kufru, nebránilo mi už takřka nic v odjezdu. Místo zvuku motoru na mne po otočení klíčkem čekalo jen dvojí zapípání, rozsvícení budíků a naprosté ticho. Takové ticho, že dívka stojící těsně před autem neměla nejmenší tušení, že se za ní někdo chystá odjet a ničeho si nevšimla ani tehdy, když jsem se rozjel. To ticho bylo vražedné.

Pro člověka, který v elektromobilu sedí poprvé, je takové ticho opravdu nezvyk, ale mnohem horší je pro vaše okolí. Tam totiž nikdo neví, že kolem nich něco projíždí, a často vás obdarují udiveným pohledem, když doslova proplujete kolem. Je to zvláštní, ale zároveň nebezpečné a vy jako řidič se musíte mít opravdu na pozoru, aby vám někdo z ničeho nic neskočil pod kola, protože o vás jednoduše neví. Ale ta jízda...

Volkswagen e-up! (2013)

Seděli jste někdy ve sportovním autě, které vás při rozjezdu pevně zarazí do sedačky? Městské auto typu VW e-up! by jistě bylo to poslední, od kterého byste podobný zážitek čekali. Chyba! Tento malý elektromobil v sobě skrývá tolik síly, že se z šedého městského vozítka stává rázem zábavná vymazlená mašina. Elektromotory vám ihned po sešlápnutí plynového pedálu dodají takový výkon, že pískání gum a zrychlení okamžitě probere všechny vaše smysly.

Během tří sekund se ve městě pohybujete za hranicí rychlostního limitu a za další dvě vteřiny už můžete přijít o papíry. Ale s velkou silou přichází i velká zodpovědnost, která nese jméno akumulátor. Největší slabina prakticky každého současného elektromobilu.

Plnou parou k nabíjení

Pro běžného řidiče je prakticky nemyslitelné, že by se někam s klasickým automobilem nemohl dostat. Některá auta dorazí z bodu A do B rychleji, některá pohodlněji, ale u elektromobilu musíte počítat s tím, že někam se nelze dostat takřka vůbec. Když plachtíte na moři, tak musíte neustále udržovat daný kurz a podle větru nastavovat pouze plachty. Dnešní elektromobily mohu přirovnat k plachetnici, kterou musíte podle větru otáčet celou a doufat, že vás vítr zanese do cíle.

Neustále musíte mít na paměti fakt, že máte velmi omezený dojezd a nabíjení nezabere 10 minut, ale v lepším případě půl hodiny, v horším pak 6 až 8 hodin. U malého auta jako VW e-up! je reálný dojezd na jedno nabití 130–140 km a pokud si zapnete klimatizaci/topení, tak ještě ~20 km uberte. Velmi podrobný popis peripetií, které mohou při cestování elektromobilem nastat, najdete v našem článku o cestě na pařížský autosalon.

Volkswagen e-up! (2013)

Síť nabíječek je u nás stále v plenkách a jakmile vyjedete mimo Prahu, můžete se dostat do pěkné šlamastiky. Vyzkoušel jsem si to na vlastní kůži při cestě z Prahy do Poděbrad a první problémy mne potkaly dokonce ještě v Praze. Cestou přes Černý Most jsem měl v plánu dobít trochu baterky v podzemních garážích IKEA. Jakmile jsem tam však dorazil, tak jsem zjistil, že nabíječku provozuje společnost PRE a já měl nabíjecí čip pouze od ČEZ. Ano, musíte mít speciální čip pro každého provozovatele nabíjecí stanice, jinak si můžete tak maximálně omotat nabíjecí kabel kolem stromu a čekat na blesk jako Benjamin Franklin.

Člověk by tak trochu čekal, že konstruktéři stanic budou trochu solidární a nabídnou uživatelům, kteří nejsou držiteli takového čipu (například turisté, viz problémy kolegů při nabíjení ve Francii), nějakou alternativu. Například autorizaci platební kartou a s tím spojený poplatek za nabití. Omyl. V tu dobu jsem měl podle palubního počítače dojezd ještě cca 75 km, tudíž jsem přejel k nedaleké restauraci McDonald’s, která slibovala nabíjení Mennekes. A začal nabíjet.

Pokud nemáte čip od poskytovatele, můžete si tak maximálně omotat nabíjecí kabel kolem stromu a čekat na blesk jako Benjamin Franklin.

Když jsem se však za půl hodiny ke stanici vrátil, vyšlo najevo, že stanice nefunguje! Ačkoliv signalizovala nabíjení a chovala se naprosto standardně, nenabila auto ani o píď a komentáře v aplikaci PlugShare (mapa nabíjecích stanic) ukázaly, že jsem evidentně nebyl jediný. Už jen samotný fakt, že stanice nedá nijak najevo svou nefunkčnost, představuje obrovský problém. Kdybych měl jen trochu víc vybité auto, tak by mi reálně hrozilo, že do 41 km vzdálených Poděbrad nedojedu. Navíc při cestě na dálnici a rychlosti vyšší než 80 km/h se spotřeba vozu dost zvyšuje, takže jsem měl pro jistotu vypnuté topení a do cíle jsem dorazil se zbývajícím dojezdem pouze ~20 km.

Volkswagen e-up! (2013)

Dalším způsobem, jak auto dobít, je adaptér do klasické 230V zásuvky. Speciálním kabelem si tak můžete nabít auto i doma a tento způsob nabíjení je ideální, když nabíjíte přes noc – plné nabití vozu totiž zabere zhruba 8 hodin. Další den jsem měl různé kratší pojížďky po městě, do obchodu a podobně, a právě tady se VW e-up! cítí jako doma. Tento provoz autu sedí a skutečně si dovedu představit, že bych elektromobil jako městské vozítko používal už dnes.

Zábava vs. nejistota

Elektromobilita je podle mého názoru zatím spíše životní styl. Jedná se o moderní a zábavný způsob dopravy, ale v žádném případě nemá v současné podobě šanci na masovější rozšíření. Na cestě číhá až příliš mnoho překážek, které běžného uživatele/řidiče dokáží nemile překvapit a vy musíte být opravdu velmi obezřetní, pokud se k nákupu elektromobilu odhodláte. Musíte si opravdu přesně určit, na co budete vůz používat a nic jiného od něj nečekat.

Pro příklad mohu uvést třeba Škodu Citigo, která je typově totožná s VW e-up!, ovšem s tím rozdílem, že jednou za čas s ní zvládnete bez potíží ujet 500 km najednou. To se vám s elektromobilem zkrátka nepodaří. Samozřejmě za to zčásti může i řídká síť nabíjecích stanic a především těch rychlonabíjecích. Když porovnáte ČR například s Německem, tak tam narazíte na nabíjecí stanici co pár kilometrů a časem se to jistě zlepší také u nás. Pak by ani tolik nevadilo, když bude sem tam nějaká stanice mimo provoz.

Volkswagen e-up! (2013)

Jaké trable mne tedy potkaly při testování elektromobilu? Prvotní potíže s nabíjecím konektorem byly sice nepříjemné, ale řešení snadné a problém se již neopakoval. Tichý provoz je pouze otázka zvyku, i když musíte být trochu více ostražití vůči vašemu okolí. Dojezd 130–140 km na jedno nabití ve městě naprosto dostačuje, ale jakmile vyjedete mimo něj, objeví se podivné šimrání v zádech a vy pořád pokukujete po ukazateli aktuálního dojezdu. Nesmíte zapomenout na nutnost mnoha nabíjecích čipů různých provozovatelů a nabíjecí stanice mimo provoz vám v jistých chvílích rozhodně na jistotě nepřidají. A to je možná vůbec největší překážka – nejistota.

S běžným autem víte, že se kdykoliv dostanete (relativně) bezpečně z místa A do místa B. Pokud chcete jet elektromobilem, musíte svou cestu nejprve naplánovat, zjistit si jak jedete daleko, naplánovat případné nabíjení po cestě a samozřejmě si nechat dostatečnou časovou rezervu. Není to zdaleka tak pohodlné jako cestování v běžném automobilu a s tím nutno při rozhodování počítat.

Elektromobil si dovedu představit jako skvělé druhé auto do rodiny, které obstará pojížďky po okolí – ve městě, po obchodech, po úřadech. Na druhou stranu je však jízda v elektromobilu tak jiná a zábavná, že se neubráním doporučení z čistě světských důvodů. Jak jsem již zmínil, zatím to chápu spíše jako životní styl. Uživatel elektromobilu musí dělat spoustu kompromisů, ale na druhou stranu si užije spoustu zábavy. A na tu bychom asi neměli nikdy zapomínat.

Diskuze ke článku
V diskuzi zatím nejsou žádné příspěvky. Přidejte svůj názor jako první.
Přidat názor

Nechcete být anonymní? Přihlašte se

Nejživější diskuze