Daihatsu EV Sedan

Společnost Daihatsu Motor Co., Ltd., opustila evropský trh postupně do roku 2013, přestože její oficiálně dovezené produkty můžeme dodnes vidět i na českých silnicích. Jako nyní už stoprocentní dceřiná společnost Toyota Motor Corporation se soustředila především na asijský region, kde v roce 2022 prodala téměř 1,8 milionu osobních i lehkých užitkových vozů (včetně malajsijské produkce Perodua). Daihatsu má neobyčejně bohaté zkušenosti s elektrickými vozidly, které vyvíjí přes padesát let. Vše začalo dodávkou 275 různých elektromobilů (tzv. Pavilion Cars) pro světovou výstavu EXPO 1970 v Osace. Od té doby vznikla řada dalších elektrických typů, vyráběných v menších sériích (např. pro komunální účely a golfová hřiště), ale také zajímavých prototypů.

Daihatsu EV Sedan alias Dash 21

Vizí kompaktního osobního elektromobilu se před třiceti lety stal Daihatsu EV Sedan, původně vystavovaný také pod jménem Dash 21, který slavil světovou premiéru na IAA 1993 ve Frankfurtu a záhy zářil na Tokyo Motor Show 1993 a autosalonu v Ženevě na jaře 1994. Okamžitě vzbudil pozornost futuristickými tvary, respektujícími zákony aerodynamiky, podobně jako dnešní Hyundai Ioniq 6. Na rozdíl od původního Ioniqu Electric a dnešního Ioniqu 6 se však do sériové výroby nedostal, přestože jeho dojezd úspěšně prodlužovala palubní elektrárna s generátorem a malým spalovacím motorem (podobně jako u dnešní Mazdy MX-30 R-EV). Zkratka Dash 21 totiž značila Daihatsu Auto-charging Series Hybrid pro 21. století, tedy samonabíjecí sériový hybrid poháněný výhradně elektrickým motorem za všech okolností. Zdrojem elektrické energie byla velká sada akumulátorů uložená ve tvaru T (podobně jako u Chevroletu Volt) v podlaze mezi nápravami a dobíjená generátorem s malým zážehovým pístovým motorem pracujícím v optimalizovaném režimu téměř konstantních otáček.

Čtyři fáze elektrického vývoje

V tiskovém materiálu, který jsme k vozu obdrželi na Tokyo Motor Show 1993, zdůrazňuje společnost Daihatsu, že byla v roce 1993 největším výrobcem elektromobilů v Japonsku a jako jediná japonská automobilka měla výrobní linku zaměřenou výhradně na elektromobily. Navíc uvádí, že historii vývoje elektromobilů Daihatsu do roku 1993 charakterizují čtyři fáze. První probíhala v letech 1965 až 1969 a šlo o léta pokusů a omylů vedoucích k definici prakticky použitelného elektromobilu. Druhá fáze od 1970 zahrnovala zvýšený zájem o ochranu ovzduší a boj s ropnými krizemi, která jasně určila elektromobil coby nejvýhodnější alternativu a společnost Daihatsu zvýšila počet vyvinutých prototypů i malosériovou výrobu. Třetí fáze v osmdesátých letech byla dočasným úpadkem zájmu o elektromobilitu vzhledem k návratu standardních poměrů při dodávkách ropných produktů, ale nevzdali se a ve vývoji nepřetržitě pokračovali. Čtvrtá fáze od devadesátých let opět upřednostnila zájem o ochranu životního prostředí a udržitelnost mobility, které přetrvávají dodnes.

Jaký byl elektrický sedan Daihatsu EV?

Daihatsu EV Sedan alias Dash 21 dostal úhlednou čtyřdveřovou karoserii s krátkou přídí a splývající zádí, z níž vystupuje zdůrazněné víko zavazadlového prostoru tak trochu v retrostylu, přičemž zadní kola jsou částečně zakryta podobně jako u aerodynamických vozů Tatra 87 z konce třicátých let. Interiér se čtyřmi samostatnými křesly je bohatě prosklený, řidiče odděluje průběžná středová konzola plynule přecházející do přístrojové desky. Uprostřed desky je druhý informační displej, včetně navigace zcela v duchu dnešních zvyklostí. Akumulátory uložené ve středovém tunelu a před zadními poháněnými koly (tedy ve tvaru T) jsou účinnějšího typu Ni-MH s nominálním napětím 120 V a kapacitou 30 Ah; ve srovnání s klasickými olověnými uvádí Daihatsu energetickou hustotu 65 proti 40 Wh/kg a výkonovou 170 proti 110 W/kg. Trakční elektromotor, neobvykle spojený se čtyřstupňovou samočinnou převodovkou, je stejnosměrný o výkonu 20 kW a uložený napříč na zadní nápravě. Čtyři kotoučové brzdy doplňují možnost rekuperačního brzdění, všechna kola jsou zavěšena nezávisle (příčná ramena a vinuté pružiny), hřebenové řízení má posilovač a na kolech jsou speciální pneumatiky 185/60 R 16 s nízkým valivým odporem.

Na celou obrazovku

Vpředu uložený generátor využívá optimalizovaný tříválec Daihatsu 660 cm³ z japonských minivozů kei-cars o sníženém výkonu na 8 kW (11 k) a měrné spotřebě benzinu 245 g/kWh (palivová nádrž má 15 litrů). Největší rychlost je omezena na 120 km/h a dojezd činí 450 km při rychlosti 40 km/h. Zajímavý vůz má rozvor náprav 2 800 mm, rozchod kol 1 415/1 425 mm a celkové rozměry 4 160 × 1 695 × 1 510 mm. Byla uvedena hmotnost 1 310 kg.