V roce 1957 byl uveden na americký trh sedan Renault Dauphine s motorem uloženým vzadu, ale po střídavém úspěchu (pro Američany byl totiž přece jen malý) se z tamější nabídky počátkem šedesátých let vytratil. Přesto se našli podnikavci, kteří usoudili, že by mohl být kompaktním městským vozem s elektrickým pohonem! V roce 1959 objednal Russell Feldman, šéf National Union Electric Corporation, stovku sedanů Dauphine bez poháněcího ústrojí. Jeho firma totiž také vlastnila tradiční karosárnu Henney Motor Company, a tak se rozhodl pro výrobu elektromobilů na základě malého Renaultu. A proč si vybral zrovna Dauphine? Odpověď je jednoduchá, protože vůz měl nízkou hmotnost a motorový prostor vzadu byl vhodný pro zástavbu elektrické poháněcí soustavy. Do vozu nazvaného příznačně Henney Kilowatt putoval hlavně elektromotor General Electric (jaký používaly vysokozdvižné vozíky Fenwick) o výkonu jen 5,3 kW (7,2 k) a sada olověných akumulátorů Exide. Na vývoji a výrobě se podílela firma Eureka-Williams Co., výrobce elektrických vysavačů, další součást skupiny National Union Electric.
Prokazatelně 47 vozů Kilowatt
Podle dostupných pramenů karosárna Henney s provozy v Bloomingtonu (Illinois) a Canastotě (New York) dodala hned 47 vozů prvním zájemcům, zbytek ze stovky dodaných Dauphine bez původní pohonné jednotky zřejmě zůstal bez zástavby elektrického pohonu. Vozy zakoupily především elektrorozvodné společnosti. Přesný počet není znám, nicméně více než desítka se jich dochovala, přičemž jeden je součástí tovární sbírky Renault Classic. Henney Kilowatt byl navržen ve dvou verzích, první městské z roku 1959 s menšími olověnými akumulátory (jmenovité napětí 36 V), rychlostí 64 km/h (tedy 40 mph) a dojezdem 64 km, ale více jich vzniklo v silnější verzi od modelového roku 1960 s 20 akumulátory 6 V (jmenovité napětí 72 V), rychlostí 75 km/h a dojezdem 75 km. Rozměrné akumulátory zcela pohltily zavazadlový prostor, byly vpředu i vzadu, ale hmotnost se podařilo udržet v rozpětí 950 až 1 100 kg podle verze. Za cenu 3 600 dolarů byl ovšem Henney Kilowatt v roce 1960 poněkud drahý, velký sedan Chevrolet Impala byl tehdy dostupný od 2 592 dolarů. Podle dostupných pramenů nabízeli Kilowatt až do roku 1964.
Myšlenku elektrického Dauphine počátkem sedmdesátých let obnovila společnost Bell Laboratories ve značně vylepšené verzi, přidala rekuperaci elektrické energie při brzdění a první elektronickou řídicí jednotku. Prototyp z let 1971 až 1973 na základě Dauphine 1962 byl nalezen na předměstí New Yorku a v roce 2008 dovezen zpátky do Francie nadšeným sběratelem, který vůz vystavil na salonu Rétromobile 2012. Přestavby vozů Renault v USA na elektromobily ani tím neskončily. V letech 1966 až 1967 vyrobila společnost Electric Fuel Propulsion, Inc., z Ferndale (nedaleko Detroitu) celkem 45 kusů podobného elektromobilu Mars II na základě Renaultu 10, nástupci Dauphine, u něhož rovněž nahradila zážehový čtyřválec umístěný v zádi elektrickou pohonnou jednotkou, tentokrát už o větším výkonu 56,6 kW (77 k), ale s velkou sadou akumulátorů olovo/kobalt o větší hmotnosti (zcela zaplněná příď i záď prodlouženého sedanu), které umožňovaly dojezd 180 km a největší rychlost 110 km/h. Tento vůz jako první elektromobil absolvoval cestu napříč USA na trase Detroit–Phoenix (Michigan–Arizona) a rovněž projel slavnou trať v Indianapolisu. Tím však „Operation Mars II“ skončila.
Na tyto automobily, stejně jako na EVA Electric Luxury Sedan (1973, přestavěný Renault 12 z Ohia), ovšem navázaly tovární úpravy Renault, jež se staly základem sériové výroby Renault Z.E. (Zero Emission) až po dnešní aktivity Renault/Ampere.
