V devadesátých letech italská automobilka vyráběla v malých sériích několik vozů s označením Elettra, šlo však jen o přestavby známých typů na elektrický pohon. Kromě toho průběžně vyvinula prototypy od základu konstruované jako elektromobily. K prvním patřil dvoumístný City Car představený na autosalonu v Turíně 1972, jehož elektrická verze dostala později označení X1/23. Jeho nástupcem se o více než dvacet let později stal třímístný Downtown, který se také nedočkal sériové produkce.
Fiat Downtown byl navržen pro Kalifornii
Downton byl navržen jako městský elektrický vůz koncepce Zero Emissioni (nulové emise) podle tehdejší kalifornské iniciativy, kde začali zpřísňovat emisní předpisy, rozdělili vozidla do tří kategorií ZEV (Zero Emission), LEV (Low Emission) a ULEV (Ultra-Low Emission Vehicles), a to vše s výhledem podílu 10 % ZEV na vozovém parku do roku 2003! Fiat Downtown se představil na autosalonu v Ženevě počátkem roku 1993 jako reakce italské automobilky na tuto výzvu. Ta se však nenaplnila, a tak až o čtvrtstoletí později začal v Kalifornii prodávat první elektrické Fiaty 500...
Konstrukce Downtownu začala v roce 1992, kdy vyjely tři experimentální prototypy označené E0, E1 a E2, což jasně evokovalo elektrický pohon. Neměly ještě definitivní tvary karoserie, na kterých v továrním designerském středisku Centro Stile Fiat v Turinu pracovali Američan Chris Bangle, pozdější kontroverzní šéfdesigner BMW Group, a jeho italský žák Roberto Giolito, později proslulý znovuzrozeným Fiatem Cinquecento (2007). Vznikl tak vozík s jednoprostorovou karoserií, třemi sedadly a poháněcí soustavou uloženou v jednom bloku u zadní nápravy včetně akumulátoru. Od počátku šlo o elektromobil, takže konstrukce byla přizpůsobena specifickým požadavkům.
Základem vozu je hliníkový rám
Základem vozíku byl rám z hliníkových profilů se dvěma podélníky a pěti příčkami vzadu zvýšený pro uložení akumulátoru a elektronické řídicí jednotky. Pro úsporu hmotnosti byla i celá karoserie hliníková a nárazníky plastové; tvůrci vozíku dosáhli hmotnosti dnes nevídaných 700 kg, z nichž 40 % připadalo na přední řiditelnou nápravu a 60 % na zadní hnací. Vtipným detailem bylo nejen uložení synchronního elektromotoru s permanentními magnety přímo v každém zadním kole, ale také integrace bubnové brzdy (průměr 165 mm) do jeho statoru! Na předních kolech byly obvyklé kotoučové brzdy průměru 247 mm. Všechna kola byla zavěšena na dvojitých příčných ramenech se soustřednými jednotkami vinutá pružina/tlumič. Řízení bylo hřebenové, volantem umístěným v podélné ose vozu. Řidič seděl uprostřed na předsunutém sedadle jako ve sportovním McLarenu F1 GTR, dva spolujezdci po jeho stranách. Obrysový průměr otáčení činil 7,7 metru, krátké převisy karoserie (388 mm vpředu a 362 mm vzadu) dovolovaly snadné manévrování ve stísněných prostorech a paralelogramové závěsy dveří usnadňovaly výstup i nástup v úzkých místech.
Fiat Downtown ujel až 300 km
Každá z pohonných jednotek „motoruote“ (motorové kolo) o vlastní hmotnosti 15 kg měla výkon 7 kW (9,5 k) při 250 až 750 otáčkách za minutu (limit otáček byl tisíc za minutu) a točivý moment 200 Nm od rozběhu do 250 otáček za minutu (oficiální údaje výrobce z roku 1993). Pracovaly s nominálním napětím 96 V a proudem až 250 A, trvalý výkon činil po 5 kW. Povolená užitečná hmotnost byla 270 kg, tedy tři osoby po 90 kg se vším všudy, na zavazadla mnoho místa nezbývalo. Z dalších údajů: zrychlení 0 – 50 km/h za 9 sekund, z 0 na 100 km/h za 21 sekund, největší rychlost 100 km/h, stoupavost 20 %, dojezd v městském cyklu 190 km, ale až 300 km při jízdě trvalou rychlostí 50 km/h. Výrobce uváděl rozvor náprav 1 750 mm a rozchod kol 1 280 mm vpředu a 1 300 mm vzadu. Kompaktní celkové rozměry činily 2 500 × 1 490 × 1 550 mm. Speciální pneumatiky s nízkým valivým odporem vyvinul a dodal Michelin, vpředu mají rozměry 135/50 R 13, ale vzadu 155/45 R 15.
Na vývoji se podíleli renomovaní partneři. Společnost Asea Brown Boveri dodala kompaktní akumulátor Na/S (sodík/síra) s kapacitou 160 Ah, napětím 108 V a výkonem 18,6 kW, který vážil 165 kg, měl celkové rozměry 665 × 542 × 340 mm a byl uložen ve zvýšeném hliníkovém rámu podvozku vzadu nad nápravou. Palubní nabíječka dovolila nabití ze sítě 220 V za 8 hodin. Akumulátor měl integrovaný systém vzduchového chlazení. Z dalších inovací jmenujeme městský navigační systém VENUS (Vehicle Navigation Utility System) od firmy Gilardini-SEPA s displejem přímo před dvouramenným volantem už tehdy vybaveným airbagem. Na vývoji elektromotorů s integrovanými brzdami spolupracoval Fiat se společnostmi Elettromeccanica Parizzi, Bendix a Teksid.
Není pochyb o tom, že šlo o velmi vyspělou koncepci, ale samozřejmě sofistikovaná konstrukce byla také drahá, a tak nakonec Fiat Downtown do sériové výroby nezamířil. Prototyp se dochoval, je vystaven v expozici FCA Heritage HUB v bývalém objektu Fiat Workshop 81 na Via Plava v Turíně.
