Chytré systémy, autonomní technologie a další vychytávky se v dnešních automobilech vyskytují více a více. Skoro by se dalo říci, že systémy, které pár let zpátky působily jak ze sci-fi, dnes používáme každý den. Poslední dobou se nejvíce skloňuje autonomní řízení, o které se snaží prakticky každá automobilka. Výjimkou není ani Volvo, které má svou vizi 2020. Právě od tohoto roku by neměl ve vozech Volvo v případě dopravní nehody zemřít žádný člověk. Minimálně taková je vize automobilky Volvo. A jaké jsou všechny překážky, které musejí inženýři při vytváří autonomního systému řešit?
TIP: Automobilka Volvo vyzývá k unifikaci nabíjecích stanic
Na naše otázky odpovídal Gun Bengtsson, Communication Manager - Innovation Brands IntelliSafe.
Martin Wagenknecht, fDrive.cz: Jak si chce Volvo poradit se špatným stavem silnic, zejména s těžko viditelným vodorovným značením, na kterém zatím zůstávají systémy pro autonomní řízení do značné míry závislé?
Gun Bengtsson, Volvo: Pro bezchybné určení jízdních pruhů použijeme pevně ukotvené lokalizační body na silnici jako doplněk dopravního značení. To nám zajistí, že nebudeme odkázáni pouze na dopravní značky a pruhy na dálnici. Autonomní řízení bude také dostupné pouze na předem určených cestách nebo silničních úsecích, o kterých budeme vědět, že jsou dostatečně bezpečné pro samočinné řízení bez zásahu člověka.
Pracujete na systému, který umí předvídat chování chodců a ostatních řidičů? Z autoškoly víme, že některé průjezdy křižovatkami musí proběhnout s domluvou. Někdo také může stát u přechodu, avšak přecházet ještě nehodlá a autonomní auto by zbytečně zastavilo. A mnoho dalších případů.
Zvláště v začátcích budeme nabízet autonomní řízení zejména na hlavních tazích bez přechodů nebo chodníků. Stejně se ale musíme učit rozpoznávat chodce, například v případě nehody nebo když řidič musí na cestě vyměnit pneumatiku.
Řeší Volvo problematiku minimalizace ztrát životů při krizových situacích? Autonomní vůz musí přeci být naprogramovaný tak, aby zabránil ztrátám na lidských životech. Ovšem přes cestu třeba začne přecházet školka, auto nemá šanci zabrzdit a bude si muset vybrat, koho jestli srazí děti nebo ženu s kočárkem opodál. Také může vzniknout situace, kdy ztrátě na životech předejít nebude možné. Má pak větší prioritu zdraví posádky, nebo někoho jiného? Jakým způsobem budou tato dilemata řešena a programována?
Tato otázka je založená na předpokladu, že se autonomní automobil opravdu dostane do situace, která má jen špatné východisko. Pro samořízený automobil by však taková situace neměla nikdy vzniknout. Vůz bude naprogramován jezdit s dostatečným odstupem s detailními informacemi, co se před ním děje a bude dít. Se silnou oporou v senzorech a radaru by měl automobil vyhodnotit a řešit situaci daleko dříve, než dojde k opravdovému riziku.
Zdaleka největším problémem bude souběžný provoz autonomních aut a starších aut řízených lidmi, kteří se ne vždy v provozu chovají logicky a dělají chyby. Jak na to budou autonomní auta reagovat a jak jsou na takový provoz programována?
Na dobu, až budou na silnicích pouze autonomní automobily, si ještě dlouho počkáme. Pro spolehlivou implementaci do provozu musí být samořízené automobily schopné vypořádat se s iracionálním chováním. Jakékoli iracionální chování se může v mžiku proměnit v nehodu. Od autonomních automobilů si slibujeme snížení nehod způsobených nepředvídatelným chováním již výše zmíněným předpovídáním dopravních situací.
Jak moc se budou autonomní auta schopna učit a inteligentněji reagovat na situace, se kterými se setkávají poprvé? Plánujete autům v této oblasti svěřit velkou volnost, anebo raději budete mít jejich chování pod striktní kontrolou, takže budou moci provést jen to, co jim naprogramujete vy v továrně?
Auta se samozřejmě vyvíjí tak, aby si poradila ve všech situacích. V průběhu Drive Me projektu budeme sbírat veškerá data, abychom dosáhli relevantních údajů o řízení. Část dat obstarají vývojáři ve výzkumných centrech, část v reálném provozu a část dat dostaneme z nasimulovaných situací. Zprvu se tedy auta v provozu učit nebudou, prvním krokem bude používání ověřených dat z továrny.
Plánujete auta učit se rozhodovat tak samostatně, že jim nebude záležet na tom, co chce řidič udělat, pokud například v krizové situaci vyhodnotí, že úmysl řidiče by vedl například k nehodě? Řidič bude například točit volantem doleva a přidávat, auto ale pojede doprava a začne brzdit. Do jaké míry bude moci řidič auto ovládnout?
Jak jsem již říkal, vůz v autonomním módu bude schopný zamezit nebezpečným situacím. Pořád je ale za nehodu odpovědný řidič, proto bude mít člověk alespoň prozatím „převahu“ a vůz se tedy nebude chovat proti úmyslu řidiče.
Ještě minimálně pár let bude auto občas potřebovat poradit, jak se v situaci zachovat nebo kam jet. Bude vůz řidiče kontrolovat, jestli nespí a dává pozor, i když nebude mít v autě žádnou aktivní funkci? Bude muset mít řidič pořád ruce na volantu, jak to vyžadují dnešní vozy?
Vize Volva je taková, že řidič nebude muset na vůz nijak dohlížet, tudíž nebude jeho koncentrace potřeba. Autonomní řízení vzniká přeci hlavně proto, aby nám ušetřilo čas.
Auta jsou nebo v brzké době budou připravena jezdit sama. Myslíte si, že jsou na to připraveni i lidé?
Počet autonomních vozidel se bude zvětšovat postupně. Dnes již máme spoustu systémů, které nám v řízení pomáhají. Myslím, že přechod na autonomní automobily bude naprosto přirozený, pozvolný a většina lidí s tím nebude mít problém.
Jaké jsou momentálně největší legislativní překážky? Je to například problém, kdo zodpovídá za nehodu, kterou způsobil autopilot (člověk neřídil)? Jak se liší vývoj této problematiky v klíčových evropských státech? Nebojíte se, že legislativa dospěje do stádia, kdy za chyby autopilota vedoucí k nehodě bude odpovědný výrobce automobilu?
Existuje celá řada překážek spojených s legislativou v různých zemích, a to i v rámci Evropské unie. Tyto překážky se týkají jak legislativních náležitostí, tak uživatelských požadavků nebo právní odpovědnosti. Pokud se jedná o předpisy zabývající se provozem vozidel, tak ty upravuje Evropská hospodářská komise OSN sídlící v Ženevě. V rámci Evropské hospodářské komise OSN existují dvě hlavní překážky v provozu automatických vozidel. První z nich je Vídeňská úmluva. V té se uvádí, že „řidič musí za všech okolností být schopen ovládat své vozidlo nebo vést jeho zvířata.“ Některé země tento zákon interpretují tak, že řidič musí mít vždy řízení pod kontrolou. Druhou zákonnou překážkou je předpis pro řízení ECE R79. Tato úprava zákona neumožňuje automobilu samotnému řídit vyšší rychlostí než 12 km/h. Tyto dva zákony bude potřeba pozměnit. Pak budou moci všechny autonomní automobily vyrazit na všechny veřejné komunikace.
Nesmíme také zapomínat, že každá země má své vlastní zákony, které je potřeba upravit. Ve většině zemí je za jakoukoli nehodu automaticky odpovědný řidič. Tyto zákony by mohly způsobit, že by lidé nebyli ochotni připlácet si za autopilota. Riskují totiž, že když udělá systém chybu, odpovědnost za škodu bude nést majitel.
Jakým způsobem se řeší různorodost provozu? Je jiné jezdit v Tokiu, v Praze a někde na venkově...
Zavedení samořízených automobilů bude probíhat postupně a určitě vyžaduje spolupráci mezi různými partnery, pokrývajícími např. vývoj samotné technologie, infrastrukturu, legislativu atd. Volvo je součástí projektu Drive Me ve Švédsku, který se zaměřuje na výrobu autonomního vozidla právě prostřednictvím spojením sil mezi akademickým, veřejným a soukromým sektorem. Podobná společná kooperace musí probíhat i mezi jednotlivými státy. Úpravy pravidel silničního provozu v různých zemích budou do značné míry řešeny prostřednictvím přizpůsobení softwaru, který lze nastavit na předpisy v jednotlivých zemích.
Je možné, že autonomní řízení dorazí nejdříve do kamionové dopravy? Přece jen kamiony jezdí převážně po dálničních tazích, kde je dnes spousta aut schopna jet jen s lehkou asistencí člověka.
My v oblasti nákladní dopravy nepracujeme, a tak je pro nás složité takovou situaci předpovědět. Chceme ale každopádně autonomní řízení zavést do roku 2020. Rychlost implementace bude záležet hlavně na úpravě legislativy a progresu v projektu Drive Me.
Jak moc podle vás souvisí problematika autonomních aut a propojení vozidel skrze komunikační sítě tak, aby si v reálném čase mohla velmi rychle předávat mnoho informací o situaci kolem sebe? Jsou současná autonomní auta vyvíjena už s ohledem na nutnost takového propojení?
To zatím v plánu nemáme, komunikace mezi automobily v reálném čase zatím není nutná. Nějaké podobné cloudové řešení se však bude využívat právě ke spuštění autopilota, který bude k dispozici pouze na určených cestách. Komunikace mezi vozy jako taková tedy v plánu není. Vozy si ale budou z cloudů brát informace například o mlze, hustém dešti nebo probíhajících pracích na silnici. Za špatných podmínek bude funkce autopilota vypnutá.
Jaké vidíte další kroky směrem k autonomním autům a kdy se jich můžeme dočkat? Přijde například nejdříve automatického řízení na dálnici?
V programu Drive Me plánujeme spustit plně autonomní provoz pouze na předem určených cestách. S postupem času se bude síť cest schopných autonomního provozu rozvíjet a expandovat na menší a menší trasy. Rychlost tohoto procesu záleží hlavně na rozvoji v oblasti technologie, senzorů, infrastruktury a samozřejmě na vědomostech získaných například z projektu Drive Me.
Děkujeme za rozhovor.
