Polestar se počátkem letošního roku definitivně oddělil od Volva, s nímž byl do té doby kapitálově propojen. Volvu to přinášelo velké problémy, protože na Polestar chronicky doplácelo a nezbývalo mu tolik peněz na potřebné investice. Obě značky tak mají nyní zpoždění v zavádění elektrických modelů, Polestar navíc příliš dlouho otálel s uvedením SUV. Aby toho nebylo málo, koncernu Geely, kterému obě značky patří, doplácí na svou strategii přesouvání výroby do Číny. Zejména v USA, které zavedly 100% clo na dovoz čínských aut, se prodeje dotyčných modelů prakticky zastavily. V Evropě, rovněž nově opevněné celní bariérou, není situace o moc lepší. Pomyslnou poslední kapkou byl cenový debakl akcií po vstupu značky na burzu.
Řešení má přinést výměna generálního ředitele. Místo dosavadního ředitele Thomase Ingenlatha, jehož známe i jako autora designu druhé novodobé generace Škody Octavia a který dlouhá léta tvořil vizuální podobu vozů Volvo, nastoupí veterán mnoha velkých značek Michael Lohscheller. Ten dříve mj. vedl automobilky Opel, VinFast a Nikola Motors a nyní má Polestar přivést k ziskovosti.
Polestar, původně samostatný úpravce vozů Volvo, se stal součástí Volva v roce 2015 a už dva roky na to z něj vedení koncernu Geely učinilo samostatnou značku. A protože byla zamýšlena jako výnosná a zároveň trochu experimentální, potřebovala do začátku bombastický model. Jím se stalo hybridní kupé, původně vyvinuté jako Volvo C90, avšak nově pojmenované Polestar 1. Druhým modelem se stal Polestar 2, rovněž původně vyvinutý pro Volvo jako Concept 40.2. Vznikla pěkná auta, z nichž byli recenzenti i majitelé právem nadšení, ovšem zrodil se také problém. Vlastně dva problémy. Tím prvním byl fakt, že značku Polestar skoro neznal, na čemž se dodnes změnilo jen málo. Navíc se její vozy z pochopitelných důvodů hodně podobaly Volvům, což vytváření nové, silné vlastní identity příliš nepomohlo.
Trable tento postup koneckonců přinesl i Volvu. Odevzdalo nové značce dva své modely, z nichž plně elektrický sedan jí dodnes hodně chybí a v nejbližší době se to nezmění. Navíc se kvůli výše zmíněným finančním odklonům opožďuje i v uváděních dalších elektrických modelů, například důležitého velkého SUV EX90. A Polestar? Zatímco jeden model vyrábí v Číně, druhý bude vznikat v USA a třetí, pro změnu, v Jižní Koreji. A aby toho nebylo málo, kýžené ovoce nepřinesl ani záměr obejít dealery s jejich provizemi a převést značku do plně on-line prodeje po vzoru Tesly. Zákazníci na to nepřistoupili a dnes funguje jakýsi hybrid mezi přímými a nepřímými prodeji.
Zdá se tedy, že čínské Geely tak úplně přesně neví, jak zacházet s tak citlivou a choulostivou věcí, jako je marketing etablující se prémiové evropské značky. A nelze vyloučit, že když nynější záchranné kroky nepomohou, značku Polestar prostě ukončí. Sentiment totiž nepatří do typické výbavy čínských vysokých manažerů.
