Za zapůjčení vozu děkujeme společnosti Cario.cz, která vám nejen tento vůz může ze zahraničí dovézt
Zeekr se z dlouhé řady čínských automobilových značek vydává dobýt evropský trh mezi prvními. Na starý kontinent už se vozy této značky dovážejí oficiálně, mateřská společnost Geely má výhodu, že prostřednictvím Volva, které koupila už v roce 2010, má mnohem lepší přehled o potřebách a touhách evropských zákazníků, než konkurenti. A také disponuje solidním vývojovým zázemím částečně ve Švédsku, které je k dispozici všem značkám. Česko zatím mezi oficiálními importními trhy chybí, přesto se právě díky společnosti Cario koukáme na kompaktní městský crossover Zeekr X, který nejenže sdílí techniku s nedávno představeným městským modelem Volvo EX30, ale jeho navýsost originální vzhled je prací Stefana Sielaffa, bývalého šéfdesignéra Audi, podepsaného například pod modely A1 či A7. Má tedy velice dobré předpoklady k úspěchu už na první pohled.
Zeekr X – první dojmy
Na ten druhý vidíme vertikálně orientovaný objekt, na který je možné nahlížet z několika úhlů pohledu. Třeba z toho, že detaily na karoserii se sice hodně odvázaly, ale základní proporce působí nečekaně evropsky a především přiměřeně i vyváženě. A platí to jak o vysoké a krátké, ale sympaticky zploštělé kapotě, o konzervativní linii střechy, tak i o zádi, která sice vymáčkla z prostorových křivek maximum, ale dominantní vlis zadních dveří, tvořící virtuální odtrhovou hranu, je ve výšce, kde by měl u klasického automobilu být. Jenže pak tu jsou záměrně kontrastní linie bočních oken, C-sloupku a předních bočních dveří, které rozehrávají úplně jinou, znepokojivější hru. A prolínání dvou světů dává Zeekru zvláštní energii, která ovšem, na rozdíl od jiných čínských kreací, neopouští hranice evropského vkusu. I když zejména příď, vesele blikající a hrající na pozdrav, může třeba budit dojem ještěrky a záď se svítícím logotypem evropské oko trochu rozruší.
Po otevření pátých dveří užasle sledujeme, že místo domnělé, černě lakované plochy je v horní, téměř horizontální části jeho víka druhé okno, oddělené příčkou. A pod ním nacházíme relativně malý kufr o objemu 320 l, tedy o nějakých 150 méně, než je v Evropě standardem. Číňané totiž nejsou žádní velcí chalupáři a před obřím zavazadelníkem preferují více prostoru na zadních sedadlech. Velikost kufru se tedy podobá o 20 cm kratšímu Volvu EX30 a celý délkový bonus byl věnován cestujícím ve druhé řadě. A když chceme otevřít boční dveře, i ty nás překvapí. Jejich kliky totiž nevyjedou ven, jak by se dalo čekat, ale naopak zajedou dovnitř a odhalí uvnitř skrytý senzor, aktivující elektromagnetický odskok.
Překvapení tím však nekončí. Tím největším je gigantický kryt nabíjecích konektorů na levém zadním blatníku, který nejenže se otevírá elektricky a po vzoru dveří městského autobusu rovnoběžně s karoserií, ale odjíždí směrem dolů. A odkrývá nezvyklou kombinaci dvou zásuvek vedle sebe, z nichž ta vysokorychlostní je čínská GB/T. Netřeba panikařit, koukáme na vůz dovezený z Číny, ovšem v Evropě už se rozjíždí prodej oficiálně homologovaného, poevropštělého provedení s konektorem CCS2. Tím zde proteče maximálně 150 kW, které skončí v baterii s kapacitou 69/64 kWh (brutto/netto). Stejnou sadu ostatně najdeme samozřejmě nejen ve výše zmíněném Volvu, ale například také ve Smartu Brabus, který s nimi rovněž sdílí platformu SEA.
Shodují se i výkony, čili už základní zadokolka nabídne mohutných 272 koní a zrychlení 0–100 km/h za 5,6 s. Ta stojí v přepočtu milion korun, je tedy trochu dražší, než Volvo, což je překvapivé. Zeekr to ovšem kompenzuje mnohem lepší, až ultimátní výbavou. Volit ovšem lze také ostrou čtyřkolku se zdrcujícími 428 koňmi a startem z klidu na stovku za 3,8 s. Zdrcující výkon lze použít na jedné straně k tahání až 1 600kg vleku (jak 4×2, tak 4×4), nebo na druhé k dělovým akceleracím, při nichž za sebou na semaforech necháte nejen jakýkoliv spalovací sporťák, ale i motorku.
Uvnitř nacházíme jasný důkaz, že podobnost s Volvem se tu opravdu omezuje jen na použitou techniku. Žádné okatě společné díly či uzly v interiéru, zde nacházíme zcela odlišný styl, který se od seversky minimalistického Volva snad ani více lišit nemůže. Na druhou stranu nedošlo ani na cingrlátkovou přeplácanost, na níž si Číňané tak často potrpí. Zde jsou jakostní šedé plasty, doplněné ozdobami v bronzové barvě, které více než méně připomínají evropskou Cupru. Čínský vliv je znát i v dobrém, třeba díky tamější obsesi po dokonalém vyměkčení všech povrchů, které jsou v dosahu ruky. Tím byla dříve pověstná právě Evropa, ta už ovšem ze svých standardů v tomto ohledu značně slevila. Zde se ovšem neslevovalo ani o píď. Výjimkou je pouze vrchní panel palubní desky, ten ovšem dostal aspoň estetickou prostorovou povrchovou úpravu.
Směrem nahoru od palubky začíná alcantara, což už je hodně vysoký standard i na Evropu. A nejen to, místo známých pevných madel nade dveřmi nacházíme u řidiče elegantní, měkké pouzdro na brýle s magnetickým závěrem, u spolujezdce pak vtipnou náhradu v podobě tkalounu s kontrastními cvočky, pochopitelně opět bronzovanými. Originálně jsou tu pojaté vnitřní kliky, respektive jejich náhrady v podobě nápadných, kontrastních tlačítek, netřeba dodávat, v jakém odstínu. Takové řešení je hodně neokoukané, i když pamětníci si vzpomenou, že je podobné, rovněž dobře viditelné spínače překvapily i v BMW E65, ovšem na úplně jiném místě. Kdopak si na ně vzpomene?
Kdybychom hledali další rozdíly proti Volvu, můžeme připočítat i dvojici displejů oproti jedinému ve švédovi. Zde jsou navíc oba horizontální a malý supluje přístrojový štít, na jehož místě je také namontován. Hlavní, čtrnáctipalcový, slouží svému tradičnímu účelu, a zaujme rychlou odezvou i čínštinou, z níž nebyl náš kus dosud lokalizován. Touto řečí mluví i nezbytný roztomilý avatar, sloužící jako digitální asistent s hlasovým ovládáním. Nechybí ani rozšířená realita a další multimediální kouzla.
Že to Čína myslí s prémiovostí vážně, svědčí, mimo popsaných detailů, také sedadla s bezchybným zpracováním, kvalitním čalouěním a masáží. Dále nechybí řada nápaditých a praktických detailů, z nichž některé nevynechaly příležitost rovněž si přisadit k prémiovým pocitům. Třeba slot pro bezdrátové nabíjení na středové konzole, či praktická schránka na detaily pod velkým displejem. Samozřejmě došlo i na kvalitní watty a decibely soundsystému, který dostal, možná trochu překvapivě, brand Yamaha. Rozhlížení z řidičovy sedačky však poněkud překvapivě nakonec nacházejí prvek, který se Volvu EX30 přinejmenším hodně podobá, ale spíš je identický. Mluvíme o elegantních bezrámových vnějších zrcátkách.
Největší odskok od Volva EX30 čeká na zadních sedadlech. Zatímco Volvo je na nich s nabídkou prostoru poněkud skoupé, tady se téměř hýřilo. Vzhledem k celkové délce auta 4,4 m (podobně má například Škoda Karoq) je tam místa pro kolena možná až marnivý nadbytek. A platí to kupodivu i pro vzduch nad hlavou. Kdo se ve druhé řadě usadí, má díky důmyslně vymyšlenému tvaru okna také téměř dokonalé soukromí před pohledy zvenčí, což se v přelidněných čínských metropolích jistě hodí. A oproti nepěkným evropských tendencím se zde nekoná ani žádný rychlý úbytek kvality materiálu na pohledových a kontaktních plochách. Pocity pak dokresluje elegantní kovový věšák na šaty (hádejte, jaké barvy), spolu s designově pojatými kapsami na zadních stranách opěradel. A konečně obří panoramatické střešní okno, jímž lze pozorovat nebe vskutku nerušeně, avšak chybí mu roletka i zatmavení.
Celé vyznění interiéru je, i přes střídmý architektonický styl, překvapivě luxusní, což vytváří zajímavý kontrast k poněkud strozeji pojatému salónu ve Volvu. Máme tu tedy na výběr stejnou techniku hned v několika různých baleních (kromě zmíněné dvojice ještě samozřejmě Smart). Zajímá nás, který styl je vám sympatičtější a na jakou stranu byste se případně přiklonili, pokud by došlo na výběr. Dejte nám vědět v komentářích.
Za zapůjčení vozu děkujeme společnosti Cario.cz, která vám nejen tento vůz může ze zahraničí dovézt
