Sedět každý den několik hodin za volantem v dnešním provozu není rozhodně velká zábava a už vůbec ne odpočinková činnost. Trošku odlišná může být situace, pokud celý týden pracujete v kanceláři a na víkend si naplánujete delší cestu. Zde se může jednat o cestu, na kterou se těšíte. Jenže sedět čtyři, pět a více hodin za volantem od pondělí do pátku v pracovní roli a o víkendu v roli hlavy rodiny je pořádná řehole.
Řeknete si, že za volantem přece nic neděláte. Ovšem to je onen kámen úrazu. Dlouhé řízení bez přestávky je velmi náročné pro náš mozek, který vteřinu po vteřině monitoruje okolní dění a podle něj vyhodnocujete danou situaci. V dřívějších dobách nebyl provoz tak hustý, takže nehrozilo tolik nebezpečí, jenže v dnešní době je dennodenní řízení například po Praze opravdu výživné a s trochou nadsázky bych ho doporučoval jen duševně zdravým jedincům. O tom ale až někdy příště. Ruku v ruce s hustotou provozu jdou také technologie, které nám pomáhají v každodenním životě, a to především za volantem. Jedním z mnoha asistenční systémů je i adaptivní tempomat, na jehož funkci se dnes podíváme.
Historie
Adaptivní tempomat (ACC – Adaptive Cruise Control) byl vynalezen v roce 1948. Za jeho vznikem stojí slepý vynálezce a strojní inženýr Ralph Teetor. Ano, čtete dobře. Pan Teetor utrpěl v pěti letech nehodu, při které přišel o zrak. Po celý zbytek života však o svém handicapu nerad mluvil.
Prvotní nápad se zrodil z cestování s jeho právníkem, který musel stále šlapat na plynový či brzdový pedál, zatímco oba konverzovali. Svůj vynález si Ralph Teetor nechal patentovat dokonce již v roce 1945, zatímco uplatnění jeho vynálezu v praxi nepřišlo ještě více jak deset let. Za tuto dobu přidal Teetor několik dalších patentů, které s tempomatem souvisejí.
Psal se rok 1958, kdy se ve vozech Chrysler, konkrétně modelech Imperial, New Yorker a Windsor, objevil onen tempomat vůbec poprvé. O dva roky později se tempomat stal běžnou součástí všech vozů značky Cadillac. Nutno podotknout, že tehdejší tempomat dokázal pouze měnit polohu plynu, nikoli automaticky brzdit. Toho všeho jsme se dočkali až s příchodem moderních technologií.
Příchod nových technologií
Právě s příchodem moderních technologií, senzorů, kamer a výkonných procesorů se využitelnost adaptivního tempomatu posunula až do podoby, jak jej známe dnes.
Tempomat se skládá hned z několika částí. Základem všeho je řídící jednotka, což je mozek celého systému. Neobejde se však bez pomocníků, jako je regulátor, jenž může být mechanický nebo elektronický. Ten má na starost ovládání škrtící klapky. V případě aktivního využívání tempomatu stačí pouhé sešlápnutí pedálu, které ihned vyřadí tempomat z provozu. Tuto funkci mají na starost snímače brzdového a plynového pedálu. Poslední částí je snímač rychlosti, který porovnává rychlost vozidla a vámi nastavenou hodnotu.
Adaptivní tempomat navíc využívá radary, které neustále monitorují situaci před vašim vozidlem. V případě volného pruhu jede vozidlo vámi stanovenou rychlostí. Pokud dojedete pomalejší vozidlo, dokáže adaptivní tempomat sám přibrzdit a poté se opět rozjet na zvolenou rychlost. Zatímco tempomaty u moderních aut umí využívat i brzdy a zpomalovat opravdu razantně, u starších aut se omezují jen na ovládání škrtící klapky a stanovenou rychlost například nedokáží udržet při sjíždění z kopce.
V případě využívání automatické převodovky se po aktivaci adaptivního tempomatu o nic starat nemusíte. Výhodou je, že vůz dokáže i zcela zastavit a následně se rozjet, i když zde záleží na konkrétním automobilu a nastavení. Některá auta vyžadují pro rozjetí potvrzení tlačítkem či plynovým pedálem, jiná se dokáží rozjet v určitém intervalu od zastavení sama. V případě manuální převodovky jste nuceni při velké změně rychlosti podřazovat a v nižších rychlostech se bez adaptivního tempomatu musíte obejít.
Adaptivní tempomat výborně spolupracuje se systémem Line Assist, chcete-li hlídání jízdního pruhu, kde jste díky oběma systémům schopni urazit několik desítek, ba stovek kilometrů s pouhým „dohlížením“ na dané systémy, především na hlídání jízdního pruhu, které ještě není zdaleka stoprocentní, na rozdíl od velmi propracovaného a spolehlivého adaptivního tempomatu.
Zdroje: northridgetoyota.com, en.wikipedia.org
