Zkratka ABS (Anti-lock Brake System) je dozajista většině řidičů známá, ale ne všichni možná vědí, k čemu ABS vlastně slouží, což si pro jistotu hned zkraje zodpovíme. Cílem ABS je zejména zajištění maximálního brzdného účinku. Ne vždy musí být brzdná dráha s vozem využívajícím ABS o několik metrů kratší, ale pořád oceníte zlepšenou ovladatelnost vozu.
První systémy ABS byly pouze mechanické. Později se ke slovu dostala elektronika, která dokázala zkrátit reakční dobu a tím celý systém i „zmenšit“ a vylepšit tak, aby se dal používat v sériově vyráběných automobilech, nezabíral mnoho místa, neměl velkou hmotnost a byl spolehlivý. Vývoj jde kupředu takovým tempem, že velká část řidičů ani neví, jaké všechny systémy ve svém automobilu má a jakým způsobem pracují. ABS není výjimkou. Do podoby, jak jej známe dnes, se vyvinulo postupně, o čemž svědčí i fakt, že dříve ABS fungovalo pouze na předních kolech. Dnes je ABS využíváno na všech. A od roku 2004 musí mít systém ABS dokonce každé nově homologované auto. Komu ale za ABS vděčíme a jak vlastně funguje?
Počátky vzniku
Dnešní svět je kompletně propojený, celá řada společností má širokou škálu aktivit a prochází rovněž vývojem. Tak například Porsche začínalo u traktorů a jen těžko zjistíme, co vše nabízí například technologický gigant Samsung. Je velmi pravděpodobné, že někteří z vás budou mít doma nějaký spotřebič značky Bosch. A právě této společnosti lidé přisuzují největší zásluhu na systému ABS tak, jak jej známe dnes. Vyvinula jej v roce 1978, ale o pár let ji přeběhli jiní. Víte kteří?
Počátky prvního podobného systému sahají až do roku 1929. Jednalo se o systém, který byl vytvořen pro letadla. Stojí za ním francouzský automobilový jezdec a letecký průkopník Gabriel Voisin, který věděl, že letadlo po usednutí na ranvej a využití veškerého brzdného účinku je zcela neovladatelné. Jeho systém používá setrvačník a ventil připojený k brzdovým hadičkám. Setrvačník je připojen ke kotouči, který se otáčí stejnou rychlostí jako kolo. Při normálním brzdění by se kotouč a setrvačník měli otáčet stejnou rychlostí. Když ale brzdový kotouč zpomalí, setrvačník se bude otáčet rychleji. Při rozdílu rychlostí se otevře ventil a část brzdové kapaliny se přesune do zásobníku. Tím se sníží tlak v brzdových hadičkách, brzdy se lehce uvolní a kolo se nezablokuje. Při testování bylo zaznamenáno zlepšení brzdného výkonu o 30 procent a systém se ihned začal používat. Dalším kladem bylo šetrnější zacházení s pneumatikami, které se dříve pálily nebo dokonce roztrhávaly.
O sedm let později podala společnost Bosch svůj první patent v této sféře. Jednalo se o zařízení k zabránění silného brzdění kol motorového vozidla. Brzdný účinek je totiž nejsilnější na hranici adheze, nikoli po její ztrátě, ke které často dochází při využívání maximálního brzdného účinku. Tomu měl systém, k němuž byl společnosti Bosch udělen patent, zabránit. Ovšem vše mělo své velké nedostatky a ABS, tak jak ho známe dnes, se dostalo na svět až o několik desítek let později. Velkou zásluhu na tom má elektrické řízení, díky kterému bylo možno systém vyvinout tak, aby byl dostatečně rychlý a spolehlivý pro využívání v automobilech.
Využívání v sériových vozech
Obdobný systém se objevil už v roce 1960 v závodním voze Ford Zodiac s pohonem všech kol. Zde se ale systém ukázal jako nespolehlivý a příliš drahý. První elektrický systém ABS byl vyvinut společností Chrysler a Bendix v roce 1971. Na starém kontinentu se však ukázal až o šest let později díky společnosti Bosch, která je tak často označována za průkopníka tohoto systému. Verze od Chrysleru byla již plně funkční, avšak Bosch později používal vyspělejší techniku a postupně vše dotahoval k dokonalosti.
Tehdejší „ABS“ jako první sériově vyráběný automobil nabídl Mercedes-Benz třídy S. To se psal již zmíněný rok 1978. Později se ho dočkalo i BMW řady 7 s označením E23, které se vyrábělo od roku 1977 do roku 1987. ABS však první léta nebylo ve standardní nabídce, přitom modely vyrobené od roku 1985 už nabízely i airbag. Nutno podotknout, že se jednalo o ne tak dokonalé a spolehlivé systémy, jak je známe dnes.
ABS ke své práci potřebuje hned několik hlavních částí. Konkrétně jde o snímač otáčení kol, „impulsní“ kroužky na nábojích kol, řídící jednotku ABS a elektro-pneumatické (elektro-hydraulické) řídící ventily. To vše jako celek zaručuje lepší brzdný účinek. Největší brzdný účinek nastává, jak už jsme uvedli, na pomezí adheze. Jenže pokud prudce zabrzdíte s automobilem, který není vybaven systémem ABS a jehož kola se dostanou za hranu adheze, zablokují se a pouze se sunou po asfaltu. Automobil se tak stává neovladatelným, výrazně méně reaguje na příkazy ke změně směru jízdy a jeho brzdná dráha je delší. Například na vlhké vozovce se však brzdné dráhy poměrně srovnávají. Zde je největší přínos ABS v lepší ovladatelnosti vozu.
Systém ABS rozeznává tzv. referenční rychlost vozidla, se kterou porovnává otáčky jednotlivých kol. Z toho se pozná aktuální zpomalení, zrychlení či skluz každého z kol. Ve chvíli, kdy dojde ke snížení rychlosti některého z kol oproti referenční rychlosti, pak řídící jednotka začne upouštět tlak z brzd u pomalejších kol. Ihned po jeho roztočení je tlak dopuštěn. Tuto akci systém ABS zvládne několikrát za sekundu, ty nejlepší dokonce až patnáctkrát za sekundu.
Funkci ABS poznáte jednoduše. Při prudkém brzdění vám bude brzdový pedál „ťukat“ do nohy. U vozů některých automobilek je to výraznější, u některých méně. Jedná se o otevírání a zavíraní ventilů, které se starají o tlak v brzdách.
Zdroje: mercedes-benz.com, auto.howstuffworks.com, bosch.com, hagerty.com, absbrakes.co, autolexicon.net, bmwblog.com
