V létě jsem se vydal do Číny a nyní se rozhodl ve třídílném seriálu poreferovat o tom, jak je na tom zdejší doprava, zejména pak ta automobilová. Nejdříve bude vhodné upřesnit, že jsem se pohyboval především v Tchien-ťinu a Pekingu. Centrum Tchien-ťinu je od centra Pekingu vzdáleno zhruba 140 kilometrů, ale díky tomu, že mluvíme o 15milionovém městu, dá se říct, že jde o předměstí Pekingu, protože hranice měst se prolínají.
O Tchien-ťinu jste pravděpodobně slyšeli pouze kvůli výbuchu v roce 2015. Jde ale o město s bohatou kulturou a zajímavými památkami. Dost už ale zeměpisu a vrhněme se na auta. První díl seriálu jsem se rozhodl věnovat tématu, proč dávají elektromobily v Číně daleko větší smysl. Čína patří v prodeji elektromobilů na špičku, a přitom není nákup elektromobilů zdaleka tak dotován jako například v severních státech Evropy. Určitě zde není každý druhý vůz elektromobil, na první pohled je však jasné, že do zásuvky zapojíte mnohem více aut než u nás.
Prvním důvodem je samozřejmě ovzduší, které je ve velkých městech strašlivé. Špatný vzduch poznáte při prvním nádechu a dokonce i při pohledu z okna. Například při městském maratonu se do ovzduší rozpráší jodid stříbrný, který vyvolá déšť a alespoň na chvíli se obloha vyjasní. Někteří lidé nosí roušky, které ale zachytí jen velmi velké částice. Právě přímá konfrontace s ovzduším motivuje obyvatele řešit emise ve svých vozech. Elektromobily samozřejmě také emise nepřímo produkují, je jich však výrazně méně a navíc nejsou vypouštěny přímo ve městech. V Číně velké procento emisí produkují také továrny. Obyvatele však nutí aktuální podmínky něco změnit, a tak začínají alespoň u sebe.
V ohledu elektromobility mě zde však zaujala jiná věc. Lidé si čistě a jednoduše nekupují elektromobily, které nemají smysl. V podstatě se tak dělí na dvě skupiny a můžeme začít tou první, kterou najdete i u nás. Jde o bohaté Číňany, kteří volí elektromobil právě kvůli zlepšení ovzduší, jako stylový doplněk nebo prostě proto, že se jim elektromobily líbí svou agilností, případně vzhledem. Zde se takřka bez výjimky prosazuje americká automobilka Tesla. Většina zákazníků navíc volí dražší a větší Model X. Model S jsem viděl na rozdíl od „Xka“ pouze párkrát.
Většina však elektromobily volí, protože jsou obratné, levné na provoz a levné i na koupi. Momentálně nejprodávanější elektromobil v Číně je Zhi Dou D2. Lidé ho používají jako druhé auto do města a často je také rozvážkovým firemním vozem. Malé 24koňové autíčko pro dva s 15kWh baterií a reálným dojezdem 120 kilometrů nám dává více smyslu než téměř všechny u nás nabízené elektromobily. Moc parády sice neudělá, ale pokud chce někdo ekologické vozítko s téměř nulovými náklady na kilometr, nemusí již hledat jinde. V přepočtu totiž tento konkurent například Volkswagenu e-up! stojí 150 tisíc korun a i bez jakéhokoli zvýhodnění by šlo o slušných 300 tisíc korun.
V podstatě zde ale neuvidíte vozy, které aktuálně nedávají smysl. Mám na mysli elektromobily s cenou kolem milionu, které sice mají malé provozní náklady, avšak prvotní investice je tak veliká, že v podstatě není reálné, aby se vrátila. Konkrétně mluvím například o Nissanu Leaf, který ve své první generaci sice byl prostorným hatchbackem s malými provozními náklady, svou cenu ale obhajoval pouze těžko. Podobně je na tom například BMW i3 (i když tam by šlo polemizovat) nebo Volkswagen e-Golf, kde malé provozní náklady nestačí na vysokou pořizovací cenu. V Číně má tato „střední elektromobilová třída“ velmi mizivé procento prodejů a prodeje se v podstatě dělí na levné elektromobily s malými provozními náklady nebo drahé elektromobily pro styl a určitý sociální status. Určitě mi tento přístup dává větší smysl, je však možné že například nová generace Leafu udělá z elektromobilu rozumnou volbu i u nás. BMW je prémiová značka a její i3 může v určitých ohledech dávat smysl i u nás, ve srovnání se stejně silným BMW řady 1 je na tom totiž finančně téměř stejně.
