Hvězdná konstruktérská kariéra Ferdinanda Porscheho začala elektrotechnikou. V rodném domě ve Vratislavicích nad Nisou (tehdy Maffersdorfu) zavedl elektrické osvětlení, jenže otec Anton tím nebyl nadšen. Jednou mu rozšlapal akumulátory a zničil si boty kyselinou, později byl sice překvapen, když mu Ferdinand předvedl domácí elektrárnu, ale chtěl, aby byl jeho nástupcem v rodinné klempířské firmě a nikoli bláznivým vynálezcem. Skončilo to tak, že nad Ferdinandem zlomil hůl, coby pokračovatele si vybral mladšího syna Oscara, když ten nejstarší Anton zemřel po pracovním úrazu.
Cesta do Vídně
Mladý Ferdinand (narodil se 3. září 1875 ve Vratislavicích) byl konečně volný, po studiích na liberecké polytechnice se vypravil do Vídně. Tam nastoupil nejprve u elektrotechnické firmy Béla Egger & Cie., která už v roce 1894 vyhlašovala, že je výrobcem elektrického osvětlení a elektrických pohonů s tím, že měla závody ve Vídni na Simmeringerstrasse 189, ale také v Budapešti na Huszár Útca 7 (Béla byl rodák z Budy). Ferdinand povyšoval z mechanika na vedoucího zkušebny a konstruktéra, i když se podnik po reorganizacích změnil na Vereinigte Elektrizitäts AG, zapojil se do konstrukce trakčních elektromotorů, které nalezly uplatnění v automobilech Lohner.
Nakonec se přihlásil na inzerát, když Ludwig Lohner hledal konstruktéra pro přechod na výrobu automobilů. Ludwig Lohner (1858–1925) zdědil v roce 1892 po svém otci Jacobovi největší rakousko-uherskou továrnu na kočáry a koňské povozy, v roce 1897 se pustil do automobilů, ale záhy dal přednost elektromobilům. Ve spolupráci s Ferdinandem Porschem vznikla od roku 1898 řada různých typů, které vynikaly uložením trakčních elektromotorů přímo v kolech. V roce 1900 slavily elektromobily systému Lohner-Porsche úspěch na Světové výstavě v Paříži.
Lohner-Porsche vyjíždí
Trakční elektromotory byly opravdu mohutné, jeden takový včetně kola vážil 277 kg například v hybridním typu Semper Vivus, uvedeném v roce 1901. První vozy byly ovšem čisté elektromobily, které Ferdinand Porsche rovněž nazýval Semper Vivus (stále živý). Jeden z nich stojí v Technickém muzeu ve Vídni, má elektromotory v nábojích poháněných a řízených předních kol, dosahuje rychlosti 50 km/h a dojezdu 50 km se sadou olověných akumulátorů (410 kg, 44 článků, 80 V a 300 Ah), jež však trpěly extrémně pomalým dobíjením. Byl to ovšem ten typ vozu, který zářil na výstavě v Paříži.
Rakouské elektromobily zdobily štítky Lohner-System-Porsche a jejich výrobce Jacob Lohner & Comp. Wien, vznikla řada typů včetně cestovních a závodních automobilů, ale i prvních elektrických s pohonem všech kol (1901, s obrovskou baterií se zvýšenou hmotností ze 410 na 1 800 kg). Právě dlouhé dobíjení vedlo Porscheho k vývoji hybridních typů. Šlo o sériový hybrid, kdy zážehový motor ve funkci prodlužovače dojezdu poháněl generátor a ten dobíjel akumulátory pro trakční elektromotory, vozidlo vždy poháněly výhradně elektromotory. Sám Ferdinand Porsche na jednom z nich vyhrál závod do vrchu Exelberg v dubnu 1902.
Replika na oslavu 110 let
V roce 2011 byla postavena funkční replika prvního hybridu Lohner-Porsche Semper Vivus na oslavu 110 let od jeho vzniku. Společnosti Porsche Engineering a Karosseriebau Drescher vyšly z nemnoha výkresů a fotografií, ale použily mnohých historických dílů, například v aukci koupily dva francouzské kapalinou chlazené jednoválce De Dion-Bouton 3,5 k (2,6 kW), které pohánějí generátory 2,5 k (1,8 kW) pro trakční akumulátory, jež zásobují elektrickou energií oba elektromotory v předních kolech! Vůz o celkové hmotnosti 1 200 kg se pak stal hvězdou předváděcích akcí a výstav, nyní je v Porsche Muzeu ve Stuttgartu.
Porsche však chtěl silnější typy a do prvního hybridu s pohonem všech kol zabudoval čtyřválec Austro-Daimler 5,5 litru o výkonu 25 k (18 kW), snížil hmotnost akumulátoru a dostal se na celkovou hmotnost jen 1 200 kg. Od roku 1903 používal francouzské motory Panhard & Levassor, protože tato pařížská firma se stala držitelem licence na elektrické a hybridní vozy Lohner-Porsche pro Francii, Velkou Británii a Itálii.
Vídeňské requiem
Výrobu vozů Lohner-Porsche v roce 1906 ukončily vysoké náklady, a tak Ludwig Lohner prodal konstrukci firmě Austro-Daimler, která s tímto druhem pohonu ještě pár let pokračovala. Přešel tam i Ferdinand Porsche, ale už konstruoval spalovací motory. Elektromobily Lohner mu však vynesly první uznání. Společnost Lohnerwerke GmbH ve Vídni přežila až do roku 1971 jako výrobce kolejových vozidel, než ji pohltil koncern Bombardier-Rotax. Proslula také coby výrobce skútrů.
