Švýcarský tvůrce elektromobilů Frank M. Rinderknecht začínal tuningem, pak stavěl vlastní sportovní automobily značky Rinspeed a ve třetí části kariéry se zaměřil na elektromobily. Představil jich také dost, nicméně vždy šlo jen o konstrukční cvičení, pro které získal řadu renomovaných partnerů. Tradičně měl vlastní stánek na oblíbeném autosalonu v Ženevě a pro každý ročník připravil originální novinku. O sedm let dříve, než Citroën uvedl malosériový e-Méhari, se také inspiroval legendou Méhari, tedy otevřeným automobilem, který ovlivnil generaci, jež zažila rok 1968. V rámci nové doby však Rinderknecht sáhl po nejmodernější technice, svoji kreaci nazval Rinspeed BamBoo a opatřil čistě elektrickým pohonem. Zářila na autosalonu v Ženevě roku 2011.
Inspirace Méhari
Přestože se vozy Citroën Méhari k nám nikdy nedovážely, jsou dobře známé z francouzských filmů, zejména s Louisem de Funèsem v roli četníka ze Saint Tropez. Jednoduchá otevřená karoserie a jízda na čerstvém vzduchu ve dvou či ve čtyřech, to jsou hlavní přednosti podobných konstrukcí, jež zaplavily francouzskou Riviéru od šedesátých let. Nebyly to jen Citroëny Méhari, ale také konkurenční Renaulty Rodeo, či malosériové Dallasy nebo Hrubony. Rinspeed BamBoo vyšel ze stejného principu, ovšem otevřenou nástavbu vybavil mohutným ochranným obloukem podle novodobých předpisů. Působivý design podtrhuje žluto-červené zbarvení exteriéru a veselé dekorace na snímací střeše od newyorského umělce Jamese Rizziho, působícího coby Art 28 v SoHo na Manhattanu.
Solidní základy
Přestože byl velký důraz kladen na snížení hmotnosti, dostal BamBoo solidní ocelový rám s nezávislým zavěšením všech kol a horizontálně uloženými pružicími a tlumicími jednotkami. Partnerem ve stavbě podvozku se stala společnost ESORO s velkými zkušenostmi ze stavby prototypů, zejména série osobních elektromobilů (ve spolupráci s Rinderknechtem pokračovala i na dalších prototypech, nemluvě o elektromobilech Esoro a Horlacher). Originální třípaprsková kola 7J x 17 z lehkých slitin (pouze tři upevňovací šrouby jako kdysi u malých Renaultů) dodala známá firma AEZ Wheels, pneumatiky EfficientGrip rozměrů 205/50 R 17 se sníženým valivým odporem připravil Goodyear v rámci ekologické strategie, známé pro konvenční vozy coby Goodyear FuelSaving Technology.
Laminátová karoserie dostala dvoje boční dveře, čelní okno s robustním rámem, ochranný oblouk za sedadly řidiče a spolujezdce a lehké trubkové zadní sloupky C, určené pro druhý zadní díl snímací střechy, zatímco první díl kryje přední sedadla mezi čelním sklem a ochranným obloukem. Oba díly jsou lehké sendvičové konstrukce, proti ultrafialovému záření a slané vodě ošetřené povrchovou úpravou Nano Profile od firmy Hornschuch, a vyzdobené kresbami Jamese Rizziho; lze je po vyjmutí využít jako lehátka na pláži (jsou nafukovací)! Také opěradla sedadel z tkaniny Tecnotex nesou Rizziho kresby, zadní lze buď použít ve voze, složit do schránek v zádi (vznikne pikap s větší ložnou plochou), či opět nafouknout a využít coby plážová křesílka.
Speciální elektromotor
Přední kola vozu pohání speciálně vyvinutý trakční elektromotor firmou Fräger-Gruppe (German E-Cars) s jednostupňovým redukčním převodem, vycházející z velkosériově vyráběného elektrického stroje, osvědčeného v kompaktním voze E-Cars Stromos. Největší výkon činí 54 kW (73 k) a točivý moment vrcholí hodnotou 140 N.m při 4500 otáčkách za minutu. Akumulátor Li-Fe-PO4 s využitelnou kapacitou 16 kWh vystačí na 105 km jízdy (při rychlosti do 90 km/h) na jedno nabití akumulátorů, největší rychlost je 120 km/h a BamBoo zrychluje z nuly na 50 km/h za 4,7 sekundy. Ovládání je jednoduché, polohy voliče jsou R-N-D (jízda vzad, neutrál a jízda vpřed). Sportovní tříramenný volant ovládá hřebenové řízení. Na předních kolech jsou kotoučové brzdy, na zadních bubnové včetně brzdy parkovací. Čtyřmístný vozík dosahuje pohotovostní hmotnosti pouze 1 090 kg a jeho tvůrce uvádí rozchod kol vpředu/vzadu 1 235/1 338 mm, rozvor náprav 2 054 mm a celkové vnější rozměry 3 889 × 1 620 × 1 609 mm.
Široká spolupráce
Frank M. Rinderknecht má neobyčejný dar pro svoje nápady přesvědčit řadu mecenášů a subdodavatelů, a to i těch nejrenomovanějších. Firma MBtech (Mercedes-Benz Group) poskytla monitor Identiface, nabízející identifikaci řidiče a internetové připojení, stejně jako displeje Sharp Quattron Technology na základě tehdejších plochých televizních obrazovek. Před spolujezdcem jsou přihrádky pro vyjímatelný tablet HTC Flyer a chytrý telefon od HTC, propojenou audiosoustavu dodal Harman. Překvapivě je vůz vybaven unikátním modulem nezávislého topení Eberspächer s výdechy na přístrojové desce. Kontrolní přístroje vyrobila známá firma VDO. Prototyp Rinspeed BamBoo pózoval s nabíjecí stanicí RWE, časy nabíjení však nebyly zveřejněny. A proč se vůz jmenuje BamBoo? To je jednoduché, v interiéru byly využity materiály s bambusovými vlákny (nyní s nimi experimentuje také Škoda Auto), které dodala společnost Schoeller The Spinning Group. Na voze se podílely rovněž společnosti Ticona (lehké plasty Celstran a Hostaform), Weisbrod (plátno střechy), Hornschuch (povrchová ochrana), Henkel (lepidla a těsnění), Helveting (komunikační technologie), Bucherer Montres (hodinky), AT Kearney (vývoj lifestylových produktů), AkzoNobel Stickerfix (opravy laku) a Peter Kägi (technické konzultace 4erC GmbH).
Frank M. Rinderknecht v roce 2011 uvedl, že jedná s různými partnery o případné malosériové výrobě Rinspeed BamBoo, ale k tomu nakonec nedošlo, a tak se švýcarský tvůrce soustředil na vývoj dalších typů jako byly například hybridní Dock+Go (2012) a elektrický MicroMAX (2013). O těch třeba někdy příště!
