Věhlasná italská karosárna Pininfarina, která žije dodnes pod taktovkou indické Mahindry a kromě různých návrhů pro jiné vyrábí malosériově supersportovní elektromobily Pininfarina Battista (showroom pro centrální Evropu je u nás v Čeladné), se již od sedmdesátých let výrazně angažuje ve vývoji vozidel s alternativními pohony, zaměřenými na ochranu životního prostředí. Na autosalonu v Ženevě 2012 představila nekonvenční prototyp elektromobilu asymetrického uspořádání, vybavený čtyřmi elektromotory a prodlužovačem dojezdu s generátorem, poháněným malou spalovací turbínou. Pininfarina Cambiano tak navázal například na vozy BlueCar (2008), Nido EV (2010), či hybridní Hybus (2011). U BlueCaru, který se posléze stal sdíleným elektromobilem v pařížském provozu, stejně jako u Nida EV ovšem šlo o malé vozy, zatímco Hybus je autobus a Cambiano luxusní třídveřový sedan ve stylu kupé. Ano, čtete správně, na levoboku jsou jedny dlouhé dveře, zatímco na pravoboku dvoje dveře, otevírané proti sobě, a to bez středového sloupku.
Inovativně s mikroturbínou
Zatímco systém trojice bočních dveří není žádnou novinkou, ostatně posloužil také u československých automobilů Škoda 1201 a nástupce 1202 v karosářských verzích Station Wagon, tak způsob sériově uspořádaného pohonu s mikroturbínou zůstal jen v nemnohých prototypech (např. Jaguar C-X75 z roku 2010). U Cambiana je však mikroturbína pouze jedna (Jaguar měl dvě), uložená s generátorem podélně vpředu pod kapotou. Její výkon není velký, jen 50 kW, takže s prázdnými akumulátory stačí vyrábět elektrickou energii jen pro jízdu do rychlosti 150 km/h (největší je v plně akumulátorovém režimu 275 km/h a zrychlení 0–100 km/h za 4,2 sekundy), nicméně podle údajů výrobce dokáže prodloužit dojezd z 205 km v městském cyklu podle tehdejší normy EU na více než 800 km v kombinovaném režimu EU. Mikroturbína od firmy Bladon Jets spaluje motorovou naftu, může být však upravena i pro jiná paliva. Nádrž má objem padesát litrů a je umístěna vzadu nad nápravou, akumultátory Li-Ion 50 kWh od firmy FAAM jsou pod podlahou před zadní nápravou. Tvůrci vozu dbali na to, aby zachovali ideální rozložení hmotnosti, a tak 48 % připadá na přední a 52 % na zadní nápravu.
Čtyři elektromotory
Poháněna jsou všechna kola, každé má vlastní elektromotor od Magneti Marelli, jejichž trvalý výkon je po 60 kW (82 k), špičkový po 150 kW (204 k) a točivý moment po 640 Nm. Jsou uloženy napříč po dvou ve středu vozu v ose náprav, spojeny s koly hřídeli. Elektromotory jsou synchronní s permanentními magnety, každý s individuální nezávislou elektronickou regulací podle zvoleného režimu a jízdních podmínek. Všechna kola jsou zavěšena nezávisle na příčných ramenech, odpružena vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči. Výrobce také uvádí, že při dálniční rychlosti 250 km/h vystačí kapacita akumulátorů na 46 kilometrů jízdy, což je ovšem extrémní případ, ani v Německu nelze jet tak dlouho vysokou rychlostí vzhledem k obvyklé hustotě provozu! Sada akumulátorů v podlaze snižuje polohu těžiště, celková hmotnost je vzhledem k použití lehkých materiálů jen 1 695 kg. A to je vzhledem k rozměrům vozu a současným poměrům (např. sériová Kia EV4 Fastback Long Range má při menších rozměrech nejméně 1 825 kg) velmi dobrá hodnota. Cambiano má délku 5 040 mm, šířku 2 000 mm a výšku 1 360 mm.
Působivý design
Úhledný design sportovního konceptu vznikl pod vedením Fabia Filippiniho, jenž převzal funkci šéfdesignera v dubnu 2011, a Cambiano je jeho prvním dílem u Pininfariny. Typologie vozu, tedy třídveřový sedan/kupé, se zrodila na základě zapomenuté tradice z iniciativy Paola Pininfariny a Silvia Angoriho (ředitele firmy), a to na základě kreace Battisty Fariny (později řečeného Pinin), který pro sebe v roce 1957 navrhl vůz Lancia Florida II se stejným uspořádáním dveří. Cambiano má čtyři samostatná křesla a optimalizovaný design, prověřený ve vlastním aerodynamickém tunelu, součástí vyzrálého řešení je také ploché výfukové potrubí mikroturbíny, integrované v podlaze, které končí v zadním difuzoru. Také na provedení interiéru si v Cambianu dali záležet, například obklady dveří a podlahy jsou z recyklovaného lodního dřeva Riva 1920. Cambiano je totiž název města, v němž firma Pininfarina S.p.A. sídlí a kde postavila vývojové oddělení Pininfarina Studi e Richerche (později Centro Stile), které v roce 2012 oslavilo třicáté výročí. Zároveň se slavilo deset let technického střediska v Cambianu (otevřeno 2002) a koncept Cambiano se tak stal dárkem k jubileu obou!
Zajímavé detaily
Horizontální uspořádání přídě i zádě nese úzké pásy hlavních světlometů LED, respektive koncových svítilen, design plynulých linií a mírných křivek je typickým poznávacím znakem designu Pininfarina, čisté tvary bez zbytečných příkras byly vždy předností kreací Pininfarina, jež zavedl výše zmíněný Battista Pinin Farina, který stál u zrodu karosárny. Jednoduchost vyzařuje také z přístrojové desky, vůz má volant ve tvaru leteckého kniplu, kontrolní přístroje s konfigurovatelnými displeji, rozdělené podle důležitosti do tří skupin, a interaktivní ovládání vybraných funkcí na dotykové desce touch pad. Volič jízdních režimů je na vícefunkčním volantu. Zajímavým doplňkem jsou hodinky Cambiano Chronograph podle návrhu Pininfarina vyrobené švýcarskou firmou Bovet 1822, které lze vyjmout a nosit jako náramkové, či využít pro další účely (časomíra, stolní hodiny). Interiér je ve světlé kůži Foglizzo, dole doplněné dřevěnými obklady. Nechybí panoramatická střecha, podle volby průsvitná, či zcela průhledná.
Pininfarina Cambiano podle vyjádření Fabia Filippiniho reprezentuje eleganci, čistotu designu a inovace, tedy tři hlavní atributy, které díla Pininfariny proslavily. V roce 2014 koncept Cambiano získal ocenění Compasso d´Oro (Zlatý kompas), udělované Italským sdružením průmyslového designu (Associazione per il Disegno Industriale) od roku 1954 coby nejstarší a jednu z nejprestižnějších cen designu ve světě.
