V roce 2013 měl ve 24 h Le Mans v rámci propagace nových technologií startovat vodíkový elektromobil známý jako Green GT H2, ale projekt byl odložen. Teprve po třech letech přišly nové zprávy od věhlasné karosárny Pininfarina, která byla přizvána ke spolupráci. V březnu 2016 totiž slavil světovou premiéru na autosalonu v Ženevě nový koncept H2 Speed, představený na stánku italské firmy Pininfarina ve společnosti legendárního bezpečného monopostu Sigma Grand Prix (1969).
Spolupráce Green GT H2
Není bez zajímavosti, že na vývoji H2 Speed se podílela francouzsko-švýcarská firma Green GT Technologies ze Signes, tedy právě ta, jejíž Green GT H2 měl demonstrovat poháněcí soustavy budoucnosti v programu Garage 56 při 24 h Le Mans 2013. Projekt byl oznámen v Le Mans už o rok dříve, ale těsně před testovacím dnem 2013 po dohodě s pořadatelem ACO Le Mans byl start prvního závodního automobilu s vodíkovými články odvolán. Rizika této technické demonstrace by prý byla příliš vysoká... Nějaký čas byl klid, než Green GT Technologies navázala spolupráci s Pininfarinou, který pro ženevský autosalon 2016 postavil druhou variantu jako studii H2 Speed, tentokrát s uzavřenou karoserií podle předpisů ACO Le Mans (původní Green GT H2 byl otevřený dvoumístný spyder). V programu na závod 24 h Le Mans 2013 jsme se dočetli, že vedení šampionátu FIA WEC (World Endurance Championship) uvítá účast Green GT H2 i v jiném závodě mistrovství světa, ale pak všechny zprávy utichly. V každém případě šlo o první elektrické závodní automobily s vodíkovými palivovými články.
Inspirace traktorem
Myšlenka využití palivových článků není rozhodně nová, už v roce 1838 objevil britský vědec Sir William Grove se švýcarským chemikem Christian-Friedrichem Schönbeinem základní princip reakce molekul vodíku a kyslíku, při níž se uvolňuje elektrická energie, ale trvalo dalších 120 let, než vzniklo první vozidlo s palivovými články. Byl to kolový zemědělský traktor americké značky Allis-Chalmers, který měl vpředu místo obvyklého vznětového motoru sadu 1 008 alkalinových článků (112 bloků po 9) podle principu Francise T. Bacona, jenž sestrojil první palivový článek 5 kW pro agenturu kosmického průzkumu NASA, napájený propanem (sloužily na palubách kosmických lodí Gemini a měsíčního programu Apollo). Traktor s články o výkonu 15 kW, vyvíjenými od srpna 1958, se představil v říjnu 1959 při pokusné orbě ve West Allis (Wisconsin), poháněn stejnosměrným elektromotorem 14,7 kW (20 k). Jeho tažná síla byla 3 000 liber (13,35 kN). V roce 1960 pak Allis-Chalmers postavil ještě vysokozdvižný vozík o nosnosti 2 000 liber (907 kg), napájený palivovými články, ale pak program opustil a pokračoval s klasickými motory.
Nastupují další průkopníci
Green GT Technologies vznikla pro vývoj vysokovýkonných elektrických poháněcích soustav vozidel budoucnosti, v nichž vodíkové palivové články hrají hlavní úlohu. Ve švýcarském Lausanne a francouzském Signes (na okruhu Paul Ricard) zaměstnává šedesát lidí. Motorsport je pro Green GT technologickou výkladní skříní, umožňující ukázat firemní know-how. Proto se spojila s nejslavnější italskou karosárnou Pininfarina (nyní v indickém vlastnictví Mahindra & Mahindra), aby pokračovala ve vývoji závodních prototypů FCEV. Přísně aerodynamický design vozu byl podmínkou, ostatně Pininfarina má plnohodnotný aerodynamický tunel pro zkoušky vozidel ve skutečné velikosti už od roku 1972! Když palivové články dobyly vesmír, proč by se nemohly stát hlavním zdrojem energie v budoucnosti, vždyť vodík je prakticky všude (jeho získání a uchování však může být energeticky náročné) a navíc všechny komponenty článků jsou recyklovatelné, nemluvě o emisích pouze v podobě vody, resp. vodní páry...
Pininfarina H2 se představuje
Pininfarina H2 Speed je podle výrobce spojením závodního sportovního prototypu LMP1 a supersportovního silničního vozu, o čemž svědčí i udávané parametry zrychlení 0–100 km/h za 3,4 sekundy a největší rychlost 300 km/h. Jak říkal Paolo Pininfarina, nový H2 Speed je ukázkou čistoty, elegance a inovací; duch projektu je neoddělitelně spojen s vyspělou aerodynamikou, která vždy ke kreacím Pininfarina patřila (vzpomeňme například studie CNR, CNR E2 nebo Cr 25). Doplňování nádrže za tři minuty je jistě krátké ve srovnání s dobíjením akumulátorů, na závodní dráze však proti tankování nádrží extrémně dlouhé. H2 Speed má dva spřažené elektromotory o celkovém výkonu 370 kW (503 k), jež pohánějí přímo zadní nápravu redukčním převodem. Chybí spojka, převodovka a diferenciál; využívá se elektronické rozdělení točivého momentu na pravé a levé kolo (Torque Vectoring). Nádrže vodíku jsou umístěny podélně na obou bocích, aby co nejméně ovlivňovaly moment setrvačnosti a rozložení hmotnosti, ale jejich náplň 6,1 kg proti pohotovostní hmotnosti 1 420 kg je zanedbatelná. V zádi karoserie jsou dva axiální větráky pro chlazení pohonné jednotky, nad zádí velké přítlačné křídlo.
Pininfarina H2 Speed Concept vznikl pod taktovkou šéfdesignera Fabia Filippiniho, který dříve působil u Renaultu. Z dostupných údajů uvádíme rozvor náprav 2 900 mm a celkové vnější rozměry 4 700 × 2 000 × 1 087 mm. Dojezd ovšem nebyl uveden. Vývoj započatý Green GT pokračuje, na trati v Le Mans se představují vodíkové prototypy, byť zatím jen při předváděcích jízdách v programu Mission H24 s podporou TotalEnergies. Start v závodě zatím zůstává nesplněným snem.
