Britská společnost Morgan byla přes sto let v majetku rodiny zakladatelů. Jejím posledním představitelem se stal Charles Morgan (ročník 1951), pravnuk zakladatele. Dlouho přísně lpěla na tradici bez zbytečných výstřelků a měla rovněž svou věrnou klientelu. Teprve když Charles nedokázal pokračovat v díle předků, našel si partnery a ti měli, jak to obvykle bývá, poněkud jiné názory. Charles už neměl majoritu, v roce 2013 byl odvolán a nakonec rodina v roce 2019 odprodala svůj minoritní podíl italské investiční společnosti InvestIndustriel. Přesto i za vedení Charlese Morgana došlo k zajímavému vývoji: v roce 2008 byl na autosalonu v Ženevě představen Morgan LIFEcar, sportovní kupé se čtyřmi elektromotory a palivovými vodíkovými články.
Odvážný projekt
Koncept Morgan LIFEcar (Lightweight Fuel Efficient Car) se rodil od roku 2005 ve spolupráci automobilky Morgan Motor Company z Malvern Linku s několika partnery včetně institucí se státní podporou, jako jsou Cranfield University Systems (simulace a řízení funkce poháněcího ústrojí) a Oxford University (elektromotory a jejich řídicí jednotka), zatímco společnost QinetiQ Limited připravila vodíkové palivové články PEMFC (Proton Exchange Membrane Fuel Cell), OSCar se podílela na koncepci poháněcí soustavy (pod vedením Huga Spowerse, pozdějšího tvůrce elektromobilu Riversimple Urban Car, jenž vystudoval na obou zmíněných univerzitách) a BOC (British Oxygen Company, od roku 2026 součást Linde Group) pracovala na vývoji vodíkových plnicích stanic.
Podvozek vozu vycházel z tehdy nejnovějšího sportovního kupé Morgan Aero 8 s nízkou hmotností (650 kg před zabudováním poháněcí soustavy), které přišlo o zážehový osmiválec BMW 4,4 litru, ale pod kapotu zamířila sada vodíkových článků spolu s řídicí elektronikou. Každé kolo má svůj vlastní elektromotor velmi úzké stavby s rekuperací brzdné energie. Elektromotory jsou vždy uloženy napříč vedle sebe v hliníkovém rámu a pohánějí kola přes redukční převod (v bloku s motorem) kloubovými hřídeli. Přímo u disků kol jsou kotoučové brzdy (vzhledem k rekuperaci se vystačí s plnými kotouči bez vnitřního chlazení). Jak se stalo u moderního Morganu zvykem, všechna kola jsou zavěšena nezávisle na dvojitých příčných ramenech a odpružena vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči. Řízení se sportovním tříramenným volantem je hřebenové.
Unikátní systém pohonu
Čtyři sady vodíkových palivových článků s celkovým výkonem 88 kW (120 k) ovšem nejsou v systému s obvyklými akumulátory elektrické energie, ale se speciálními vysokokapacitními kondenzátory, jejichž výhodou je rychlé nabíjení a vybíjení pro svižnou akceleraci (podobný systém používaly hybridní vozy pro 24 h Le Mans). Plná rekuperace dokáže vrátit až 44 kW (60 k). Zdrojem paliva je nádrž válcového průřezu na kapalný vodík, uložená napříč na konci hliníkového rámu podvozku; technologie uchování a přepravy vodíku je od britské filiálky Linde (dříve BOC). Uváděný dojezd činí 400 kilometrů, největší rychlost 136 km/h, krátkodobě až 160 km/h a zrychlení 0–100 km/h do sedmi sekund.
Rozměry vozu odpovídají zhruba klasickému kupé Morgan Aero 8, nebyly však oficiálně uvedeny stejně jako celková hmotnost, která údajně mírně překročila hranici jedné tuny. Podle zveřejněných přepočtů spotřeby vodíku na ekvivalentní spotřebu benzinu dospěli tvůrci k hodnotě 1,8 l/100 km s tím, že provoz je zcela bezemisní, protože při přeměně vodíku na elektrickou energii v palivových článcích vzniká pouze voda (vodní pára). Morgan tehdy uvedl, že při konstrukci objevil různá řešení, která využije pro sériově vyráběné vozy. Vodíkový koncept opravdu seriózně zvažoval, i když LIFEcar byl jen výzkumnou studií (chyběly mu například dveře, do dvoumístného interiéru se vstupovalo sejmutím střechy typu hardtop).
Další britské vize
Přestože Morgan Motor Company jako malovýrobce může vyrábět limitované série bez ohledu na emisní restrikce, konstruktéři neváhali pokračovat ve vývoji nízkoemisních konceptů. Výroba automobilu s vodíkovými palivovými články by byla příliš drahá, a tak se zrodil nápad na druhou generaci projektu LIFEcar s elektrickým hybridním pohonem, netradičně využívajícím vznětový motor coby prodlužovač dojezdu.
Po převzetí novým investorem z Itálie však zprávy o projektu utichly. Přesto Morgan na elektromobilitu nezanevřel. Prvními výrobky společnosti byly sportovní tříkolky automobilového typu (dvě kola vpředu, jedno hnací vzadu), a tak britská automobilka jejich výrobu v roce 2012 obnovila zcela novým moderním typem, poháněným vidlicovým dvouválcem S&S V-Twin 1983 cm3 (upravený Harley-Davidson).
Koncept tříkolky přímo vybízel ke stavbě elektrické varianty a ta vyjela už v roce 2015 jako Morgan Threewheeler EV3 s trakčním elektromotorem 74 kW (101 k), akumulátorem Li-Ion 20 kWh a uváděným dojezdem 240 km. Tyto kreace se objevily i v České republice jako zatím poslední elektrický Morgan. Plná výroba ve spolupráci s Frazer Nash Technology se však nerozběhla (projekt byl ukončen v roce 2018). LIFEcar zůstal jediným automobilem značky Morgan s pohonem všech kol.
