V roce 2011 se 42. tokijský autosalon Tokyo Motor Show přestěhoval z Makuhari Messe do gigantických prostor přímo na tokijské výstaviště Big Sight Centre, ale jedinou výhodou byla blízkost japonské metropole. Z hlediska přehlednosti a vzdálenosti mezi halami je projekt Big Sight dílem architekta značně vzdáleného realitě skutečného světa, vždyť jen do tiskového střediska nesmyslně umístěného v centrální věži se jede dlouhým pohyblivým schodištěm, takže při každé jeho návštěvě přesunem ztratíte nejméně čtvrt hodiny. Nepřehlednost výstavních prostor, dlouhé spojovací chodby, zkrátka megalomanství tvůrce jsou dalšími atributy, jimiž se Tokio chtělo vyrovnat vzrůstající konkurenci čínských autosalonů v Šanghaji, Pekingu nebo Guangzhou.
Toyota číslem 1
Podle sdružení japonských automobilek JAMA (Japan Automobile Manufacturers Association) bylo v Tokiu 2011 celkem 53 světových novinek od 21 hlavních domácích a 14 zahraničních vystavovatelů. Toyota byla jako vždy absolutním číslem 1. Zážitkem se stalo setkání s nejvyšším managementem Toyota Motor Corporation (TMC), jejíž tehdejší prezident a dodnes vedoucí představitel společnosti Akio Tojoda z rodiny zakladatelů zdůraznil, že do budoucna zůstane více alternativ automobilové dopravy a jako automobilový závodník tenkrát s pýchou představil sériové provedení kupé Toyota GT-86 klasické koncepce s motorem boxer 2.0/147 kW (200 k) vpředu a pohonem zadních kol.
„Naším cílem je vyrábět stále lepší automobily,“ prohlásil pan Toyoda, „a to vozy, s nimiž budou všichni rádi jezdit, s nimiž mohou žít v harmonii. Mladou generaci nejvíce zajímá vzájemná konektivita, a proto představujeme také elektrickou studii Toyota Fun-Vii, jakýsi smartphone na kolech, s nímž chceme znovu probudit zájem mladých o automobilismus.“ Je to ostatně Tojodovo oblíbené téma, jako milovníka automobilů ho nejvíce trápí, že mladá generace o ně ztrácí zájem a žije stále častěji ve virtuální realitě. Proto se jim je snaží přiblížit, v konstrukci Fun-Vii (Vehicle, interactive, internet) se objevily prvky, které ji mění tak snadno jako stahování aplikací, např. celá boční plocha vozu se proměňuje jako obrovský displej (barva, obsah). Informační prostředky (virtuální průvodce) se zjevují v interiéru, vůz s posádkou hovoří a zajišťuje nejen její přepravu, ale i spojení osob, vozidel a celé společnosti. Ovládací funkce se průběžně aktualizují, vozy komunikují a zabraňují kolizím, zkrátka jiný svět, který snad přinese mladším generacím opět vášeň, vyjádřenou sloganem Fun to Drive, Again (Opět radost z jízdy)!
Toyota Auto Body
Toyota ovšem měla více stánků, celý koncern TMC sdružuje řadu různých firem, z nichž několik dalších uvedlo nová vozidla. Zaujala nás nejen expozice Toyota Kanto Auto Works s několika hybridními vozy včetně představy reprezentační limuzíny FS Hybrid Concept a sportovního roadsteru GR MN (Gazoo Racing tuned by MN), ale především karosárny Toyota Auto Body, založené už v roce 1945 v Kariya City (Aiči) především pro výrobu lehkých užitkových vozů. Hitem její expozice byl návrh série městských elektromobilů Ultra-Compact EV COMS Concept, předvedené ve dvou verzích, a to osobní P-com a užitkové B-com.
Kompaktní, pouze jednomístný vozík má před zadní poháněnou nápravou uložený elektromotor 4,4 kW (6 k), který mu uděluje dojezd 50 kilometrů a největší rychlost 60 km/h. Je určen pro krátké jízdy ve městě, kompaktní rozměry 2 400 × 1 465 × 1 095 mm usnadňují parkování, rozvor náprav jen 1 530 mm a rozchod kol 920 mm dovolují otáčení na prostoru širokém pouhých 3 100 mm. Kola nesou pneumatiky rozměrů 145/70 R 13. Řidič má jednoduchou sedačku s integrovanou opěrkou hlavy, posuvnou v podélném směru o 150 mm, je připoután bezpečnostním pásem, boční dveře totiž chybí. V zádi je zavazadlový prostor o rozměrech 525 × 690 × 465 mm. Akumulátor 12 V/55 Ah je uložen dole vpředu, elektronická řídicí jednotka za ním, dobíjí se z běžné japonské rozvodné sítě s napětím 100 V. Ve vozíku je zásuvka na nabíjení chytrých telefonů. Kromě verze P-com (Personal Type) je navržena rovněž užitková B-com (Business Type) s větším nákladovým prostorem 525 × 965 × 875 mm, nicméně doporučuje se jen převážení lehkých nákladů a zavazadel do 30 kg (vozík váží 405 až 415 kg podle verze).
Skromný základ
Vedle toho se do třetice zrodila ještě menší varianta P-com Basic (základní) pro dopravu starších osob anebo osob s pohybovými problémy, a to s dojezdem jen 35 km. Jezdí na dvanáctipalcových kolech, má rozvor náprav jen 1 280 mm, celkové rozměry 1 935 × 955 × 1 600 mm (je vyšší pro snazší nastupování) a hmotnost pouhých 290 kg. Vyšla z původního projektu Araco Corporation (rovněž bývalá součást TMC) a vyráběla se od roku 2000. Nový projekt COMS (Čotto Odekate Načimade Suisui, tedy malá a snadná exkurze do města) byl základem sériové produkce elektrických minivozíků od roku 2012, které doznaly v japonských městech poměrně značného rozšíření.
Ostatně jejich výrobou se zabývaly rovněž další firmy, k nimž patřily také korejská AD Motors z Hawsungu, založená v roce 1999, či japonský výrobce exkluzivních automobilů v retrostylu Mitsuoka Motor, založený v roce 1982, který právě z prodejů jednomístných vozíků Mitsuoka Micro Car Series financoval pozdější stavbu drahých luxusních a sportovních typů. Mitsuoka byla vyhlášena za desátou japonskou automobilku, ačkoli s devíti giganty nemohla soupeřit, ale přežila s výrobou městských vozíků a naopak exkluzivních typů. Malé městské vozíky se v hierarchii japonské automobilové produkce zařadily těsně pod speciální třídu Kei Cars, kterou tvoří nejmenší osobní vozy se spalovacími motory do objemu 660 cm³.
