Ozdobou ženevského autosalonu byly vždy kreace domácích švýcarských tvůrců Franca Sbarra a Franka Rinderknechta. První zůstal věrný Ženevě, druhý však předváděl svoje koncepty i za mořem v Detroitu. Frank M. Rinderknecht začínal v roce 1977 dovozem střešních oken z USA, a to ještě za studií na Technické univerzitě v Curychu. V roce 1979 založil společnost Rinspeed (Rinderknecht + Speed) ve švýcarském Küsnachtu. Jeho vášeň pro rychlost se ovšem projevila v úpravách sportovních automobilů od Volkswagenu Golf GTI po Bugatti EB110, než od roku 1995 začal pravidelně předvádět na ženevském autosalonu vlastní kreace sportovních vozů, s nimiž později zavítal i na český autosalon do Brna. Záhy však seznal, že budoucnost patří alternativám, a v novém tisíciletí se zaměřil na různorodé systémy pohonu, zejména na elektromobilitu.
Přijíždí Dock+Go
V roce 2012 uvedl v Ženevě další ze svých vizí, nazvanou Rinspeed Dock+Go, vlastně upravený dvoumístný Smart ForTwo ED (Electric Drive), jenž se zásluhou přípojných zadních částí mění ze čtyřkolového na různá šestikolová vozidla, přičemž v připojené zadní části je prodlužovač dojezdu, podporující trakční elektromotor a sadu akumulátorů. Ke spojení dochází rychloupínacími mechanickými závěsy a několika kabely. Frank Rinderknecht nazývá svůj výtvor inovativním systémem mobility „zapoj a jeď“ či méně vznešeně „ruksak na kolech pro elektrická vozidla“.
Základem je upravený Smart ForTwo ED (typ 451), který mateřská automobilka z tehdejšího koncernu Daimler AG (Mercedes-Benz) začala vyrábět ve Smartville ve francouzském Hambachu od listopadu 2009 a nabízet na leasing v osmnácti zemích světa. Vývoj elektrického Smartu začal už v první generaci (typ 450) od roku 2006 s několika partnery (hlavně Zytek EV), ale teprve druhá generace se dočkala sériové produkce (přes dva tisíce vozů s elektromotory Zytek a akumulátory od Tesla Motors). S kapacitou 16,5/18 kWh se dobíjely za tři hodiny ze zásuvky 230 V (ze 20 na 80 procent), v USA ze zásuvky 120 V úměrně déle; palubní nabíječka ve voze byla AC 3,3 kW. Rinspeed pro svou úpravu uváděl dojezd 100 km při rychlosti 90 km/h, originální Smart podle tehdejších norem NEDC dosahoval až 135 kilometrů.
Zapoj a jeď
Zadní část tvoří jednonápravový vozík Energy Pack s prodlužovačem dojezdu, jehož srdcem je zážehový tříválec ze spalovacího Smartu, výsledek společného vývoje s japonskou automobilkou Mitsubishi (typ 3B2), která později spolupracovala i na čtyřmístném voze Smart ForFour (alternativa Mitsubishi Colt se shodnou platformou, později také coby elektromobil). Rinderknecht pro prototyp Energy Packu zvolil nepřeplňovanou verzi tříválce 999 cm3 o výkonu 52 kW (71 k) při 5800 ot/min, která může buď přímo pohánět třetí nápravu soupravy přes obvyklou pětistupňovou robotizovanou převodovku, zatímco kola druhé nápravy se pouze odvalují (elektropohon je vypnut), či dodávat elektrickou energii trakčnímu elektromotoru na druhé nápravě, totéž ale může dělat Energy Pack v jiném provedení, naplněný přídavnými akumulátory či vodíkovými palivovými články.
Tvůrce uvedl všechny možnosti, navržené coby princip pohonu i pro spojení s jinými základními vozidly, stejně jako propojení systému s rodinným domem či externí napájení elektrospotřebičů. Před připojením Energy Packu se pouze sejme zadní nárazník a zanechá v garáži. Jaké jsou jízdní vlastnosti s tandemovými nápravami bez natáčení, jsme se nedozvěděli; řiditelná kola jsou jen ta vpředu. Podvozek Smartu samozřejmě odpovídá sériové verzi, zadní díl stejně jako celý koncept vyrobila švýcarská firma 4erC GmbH pana Petera Kägiho, který v té době už třináct let spolupracoval na projektech Rinspeedu pro automobilové výstavy a měl šestadvacet let zkušeností s elektromobily!
Prostě univerzální
Na stánku v Ženevě jsme si prohlédli dvě alternativy Energy Packu, a to samotný prodlužovač dojezdu ve vozíku nízké konstrukce (po spojení budí silueta vozu dojem pick-upu), ale také Infotainment Concept, kdy byla horní část vyššího vozíku vyplněna reproduktory audiosoustavy Harman, či v jiné verzi sloužila pro dopravu drobného zboží i pro jiné služby (například rozvoz pizzy). Výrobce uváděl délku vozu ve čtyřkolovém základu 2 700 mm, ale v šestikolové verzi 3 330 mm, rozvor mezi první dvojicí náprav 1 867 mm, šířku 1 669 mm a výšku 1 542 mm. Trakční střídavý indukční elektromotor dosahoval výkonu 25 kW a točivého momentu 120 Nm, akumulátor Li-Ion nabídl celkovou kapacitu 18 kWh (využitelných 16,5 kWh). Pohotovostní hmotnost základního vozidla 880 kg vzrostla na 1 190 kg s přívěsem Energy Pack, případně na 1 060 kg s nákladním přívěsem Space Pack. Největší rychlost se zvýšila z 95 na 145 km/h a zrychlení 0–100 km/h bylo za 13,3 sekundy. Originální kola z lehké slitiny dodala firma AEZ Leichtmetallräder z rakouského Hirtenbergu, pneumatiky Goodyear mají rozměry 205/45 R 17.
Široká spolupráce
Jako vždy pánové Rinderknecht a Kägi získali pro spolupráci řadu renomovaných i méně známých firem. Patří k nim MBtech Engineering, původně založená před 30 lety coby Mercedes-Benz Technology v Sindelfingenu, ale dnes součást AKKA Group včetně české pobočky MBtech Bohemia, která je původcem myšlenky Dock+Go, připravila „Identiface“ (svítící masku vozu) a navrhla pokročilou větší variantu coby prodloužený tahač s připojitelnou aerodynamicky tvarovanou skříňovou zadní částí jako rychlý rozvážkový vůz. K dalším patří švýcarská firma ESORO, po dlouhá léta aktivní ve stavbě různých elektromobilů, jež se podílela na výměnných zadních částech vozu. Individualizován byl také interiér s materiály od firmy Hornschuch (podílela se už na konceptech Rinspeed Bamboo a obojživelném sQuba) a s odolnými textiliemi od GV Gaenslen-Völter a Schoeller-Wool. Indukční dobíjení akumulátoru základního vozidla připravila německá společnost Brose-SEW Elektromobilitäts GmbH z Bruchsalu. Vývoj finančně podpořily pojišťovna Zurich Insurance a švýcarské hodinářství Carl F. Bucherer z Lucernu.
Přestože se koncepty Rinspeed nevyrábějí sériově, většina nápadů Franka M. Rinderknechta nezaniká a postupně se uplatňují v dalších podobách na jiných vozidlech. Jejich tvůrce je neúnavný, v červenci 2026 uskutečnil první jízdu Tour de Suisse Robotique, kdy objel Švýcarsko spolu s humanoidním robotem GIGI v elektrickém voze Hyundai Inster.