Ioniqem 9 s pohonem 4×4, což byla základní podmínka při výběru auta, jsme po nabití v Čestlicích vyrazili z 50. rovnoběžky, která prochází Prahou, na nejsevernější bod Evropy dostupný autem. Tím je Nordkapp, jehož souřadnice jsou 71°10′21″ severní šířky. Čekaly nás teploty pod minus 20 °C, zledovatělé silnice, uzavírky kvůli 3metrovým závějím ale i nabíjecí stanice, které příjemně překvapily. Ale vezměme to popořadě.
Expedice Nordkapp: start z Česlic
Naší zimní expedici za polární kruh, jejímž cílem je dokonce Nordkapp, tedy absolutně nejsevernější místo v Evropě, kam se dá dojet autem, startujeme na čerstvě otevřené nabíjecí stanici E.ON Drive v Čestlicích. Rozhodli jsme se na Nordkapp dojet po vlastní ose elektromobilem, konkrétně Hyundaiem Ioniq 9 4×4, přímo z Česlic u Prahy, tedy přibližně z oblasti 50. rovnoběžky. Trasa vede přes Německo, po mostech přes Dánsko do Švédska, dále přes Finsko až do Norska. Myslíte, že byl dobrý nápad vyrazit takhle daleko na sever v zimě s elektromobilem
První tisíc kilometrů: Rychlý „přelet“ přes Německo
Po překonání první tisícovky kilometrů jsme se ocitli na severu Německa, zhruba 50 km za Hanoverem, kde jsme nabíjeli na 400kW stanici E.ON. Odtud pokračujeme přes Hamburg směrem do Dánska. Spotřeba přes Německo chvílemi přesáhla 30 kWh na 100 km, což bylo dané hlavně rychlou jízdou na dálničních úsecích s neomezenou rychlostí.
Elektromobilem až na sever Norska | Nordkapp 2026
Zejména první část trasy jsem jel opravdu rychle. Díky 800V architektuře Ioniqu 9, která umožňuje nabíjet na výkonných 400kW stanicích, jsem si mohl dovolit svižnější tempo. Tachometr několikrát ukazoval přes 190 km/h, maximálně 198 až 199 km/h. Na rovných 200 km/h se ale nikdy nedostal. Nejvyšší dílčí spotřeba mezi dvěma nabíjeními dosáhla 34,5 kWh na 100 km.
| Chcete v zimě prodloužit dojezd svého elektromobilu? Autor článku a zároveň český rekordman v dojezdu s elektromobilem za polárním kruhem natočil videokurz Pohodový provoz elektromobilu v zimě, který je pro čtenáře fDrive.cz za pouhých 197 Kč. |
Postupně jsem zpomalil, abych přesně trefil výkonné stanice na trase. Celková průměrná spotřeba od startu tak klesla na 29,3 kWh na 100 km, což je na takto velké a plně vytížené SUV velmi dobrý výsledek. Zvláště při velmi svižné dálniční jízdě.
Dánsko a Öresundský most: vítr jako neviditelný protivník
Za sebou máme přejezd Dánska a překonání Öresundského mostu, který zároveň tvoří hranici se Švédskem. Spotřeba neklesla, naopak mírně vzrostla na rovných 30 kWh na 100 km. Hlavním důvodem byl silný východní vítr.
Po přejezdu mostu do Malmö jsme chvíli jeli na sever a spotřeba začala klesat. Jakmile se trasa stočila na severovýchod směrem ke Stockholmu, začala opět růst nad již zmíněnou hranici 30 kWh/100 km. Bylo zřejmé, že vítr má na výslednou spotřebu výrazný vliv.
První část trasy jsme jeli po stanicích E.ON Drive a nabíjecí infrastruktura fungovala bezchybně. Velké huby s 300 a 400kW stojany znamenaly rychlé nabíjení a kromě jedné výjimky (poslední stanice v Dánsku) všude fungovala nově spuštěná funkce Plug&Charge.
Dva tisíce kilometrů za námi
Přibližně 200 km před Stockholmem jsme překonali hranici 2 000 km od startu. Spotřeba opět mírně klesla na 30 kWh na 100 km. Pomohl lesnatý úsek, který tlumil předoboční vítr, a také snížení rychlosti na necelých 110 km/h.
Cestou jsme minuli Linköping, město, které si pamatuji ze své první cesty na Nordkapp před čtrnácti lety. Tehdy jsme zde tankovali první nádrž nafty cestou na Nordkapp, kam tentokrát jedeme elektromobilem.
Nejlepší nabíjecí stanice na trase
Zhruba 160 km před Stockholmem jsme nabíjeli na stanici, která je podle mě ukázkou, jak by to v budoucnu mělo vypadat. Dvanáct 400kW stojanů, každý stojan se dvěma konektory, takže až 24 aut může nabíjet současně. Stanice je průjezdní (takže nabijete i s přívěsem) jako klasická čerpací stanice a navíc zastřešená. Takto si představuji moderní nabíjecí infrastrukturu.
Severně od Stockholmu přituhuje
Více než 200 km za Stockholmem se podmínky výrazně mění. Teplota klesá k minus 13 °C a později ještě níže. Spotřeba postupně roste na téměř 31 kWh na 100 km, i když jedu kolem 90 km/h.
Postupně přecházíme na sítě Ionity a Recharge. Hyundai Charging Card zatím fungovala všude, kam nás vestavěná navigace naváděla, ale na Recharge již musím přikládat čipovou kartu, protože Plug&Charge tu již nefunguje.
Polární kruh: minus 19 °C
Dorazili jsme k polárnímu kruhu. Teplota minus 19 °C, najeto 3 390 km a průměrná spotřeba se blíží 32 kWh na 100 km. Nejnižší zaznamenaná teplota byla minus 23 °C.
Polární kruh ale tentokrát není cílem, jako tomu bylo v létě 2023 při cestě se Škodou Enyaq. Nordkapp leží ještě zhruba 700 km severněji.
Norsko a cesta k Altě
Po přejezdu přes Švédsko a krátce přes Finsko jsme dorazili do Norska. První norské nabíjení proběhlo kousek za Kautokeinem na 175kW stanici sítě Kople. Vestavěná navigace nás navádí na kompatibilní stanice a automaticky aktivuje předehřev baterie, takže i v nízkých teplotách nabíjíme velmi rychle.
Sníh, led a význam pohonu 4×4
Směrem k Nordkappu už jedeme po sněhu a ledu. V tu chvíli jsem opravdu rád za pohon 4×4. Ioniq 9 není driftovací stroj, stabilizační systémy zasahují rychle, takže to řidiče k nějakému blbnutí moc nepustí. Na jistou a bezpečnou jízdu je ale velmi schopný. A jelikož téměř celý úsek od Alty jedeme po ledu, tak se opravdu takový grip hodí. Spotřeba ale roste a pohybuje se kolem 31,6 kWh na 100 km při přibližně 3 900 ujetých kilometrech.
Posledních 130 kilometrů
Přibližně 130 km před Nordkappem hustě sněží, pod sněhem je led a silnice výrazně klouže. Rekuperaci je nutné používat opatrně. Na poslední nabíjecí stanici před cílem dobíjíme zhruba z 53 na 80 procent, abychom měli dostatečnou rezervu, kdyby se nám na Nordkappu nepodařilo nabít. Navigace auta nám totiž jako poslední stanici ukazuje tuto a s jistotou tedy víme jen to, že na Nordkappu (resp. na jihu ostrova, jehož severním cípem je Nordkapp) je Tesla Supercharger.
Nordkapp: cíl dosažen
Poslední stovky kilometrů byly velmi náročné kvůli zledovatělému povrchu a hustému sněžení. 13 kilometrů před Nordkappem pak narážíme na závoru, která uzavírá cestu na Nordkapp. Když sněží a fouká vítr, je cesta zavřená. Otevírá se jen jednou za půl hodiny přes den, kdy jezdí konvoj vedený pluhem. V noci je zavřená úplně.
Jedeme tedy do Skarsvagu, 2 kilometry od této křižovatky, kde máme objednané ubytování. Na Nordkapp vyrážíme další den ráno. Cestou nám dochází, proč se cesta zavírá. Závěje prořezává buldozer, který má místo radlice sněžnou frézu. A hrana prořezaných závějí je místy odhadem tak 3 metry vysoko.
Na Nordkapp přijíždíme ve stejnou chvíli, jako německá expedice s off-roadovými speciály, kterou jsme potkali už u Stockholmu. Říkají, že také přijeli večer a přespali ve Skarsvagu. Takže po několika dnech jízdy a cca 2 tisících kilometrech jsme tu s elektromobilem stejně rychle, jako spalovací vozy. Na tachometru je 4 137,4 km od Česlic a průměrná spotřeba činí 31,5 kWh na 100 km, podle palubního počítače.
Vzhledem k tomu, že zhruba tisíc kilometrů jsme ujeli v teplotách kolem minus 20 °C, považuji to za velmi dobrý výsledek. Jsme na nejsevernějším bodě Evropy dostupném autem, v zimě, s elektromobilem. A to za to stálo.
