V roce 2023 jsme se v létě vydali Enyaqem do Laponska, nejseverněji jsme byli ve finském Muoniu, a zjistili jsme, že za polárním kruhem s hustotou osídlení výrazně klesá i hustota nabíjecích stanic. Například jsme museli překonat více než 400 km (s Enyaqem 60 iV a stanem na střeše) bez rychlonabíjecí stanice. Loni v zimě jsme jeli elektrickou Konou do švédské Nattavaary, kousek za Jokkmokem, a situace už byla mnohem lepší.
Zatímco v roce 2023 nebyla v Jokkmoku žádná rychlonabíjecí stanice a nabíjeli jsme tam na AC u supermarketu, loni už ve stejném městě bylo několik ultrarychlých hubů, včetně Ionity. Tehdy jsme ale jeli Konou na hrotovaných pneumatikách, které se na severu Skandinávie běžně používají. Silnice se tu totiž nesolí a běžný povrch je ledová krusta, která je pokrytá čerstvě napadaným sněhem. Na Nordkappu se k tomu pak přidává časté sněžení, které v kombinaci se silným větrem vytváří závěje.
Letos jsme vyrazili v zimě až na Nordkapp (nejsevernější bod, kam se dá dojet po vlastní ose) sériovým elektromobilem, konkrétně jsme zvolili Hyundai Ioniq 9. Ten má sice pohon 4×4, ale nemáme hrotované pneumatiky. Jedeme na běžných středoevropských zimních pneumatikách. Cestou jsme se potkali s německou expedicí na Nordkapp, která jela dvěma pick-upy RAM 1500 v off-roadové úpravě. V tu chvíli jsme znejistěli. Nepodcenili jsme to? Neuvízneme se sériovým autem v závějích na málo frekventované cestě?
To se ukáže už dnes, protože jsme v Norsku za polárním kruhem a čeká nás poslední úsek na Nordkapp. Co myslíte, dojedeme tam v pohodě? Můžete tipovat výsledek v komentářích. A také můžete napsat, co vás na této cestě zajímá, protože z ní samozřejmě bude reportáž včetně videa.
