Na cestu za „ohnivou liškou“ jsme se vydali elektromobilem Hyundai Ioniq 6 Long Range. Tento model je vybaven baterií s kapacitou 77 kWh a pohonem zadní nápravy, což znamená, že jde o verzi s nejdelším dojezdem. Naším prvním cílem bylo švédské město Östersund, kde se jela Östersund Winter Eco Rally 2025, které se účastnily tři české posádky. Poté jsme ale mířili za polární kruh, kde jsme chtěli nejen prozkoumat tamní podmínky, ale doufali jsme, že uvidíme i polární záři. Tu sámská legenda označuje jako „ohon ohnivé lišky“.
Od 50. rovnoběžky směrem na sever
Naše výprava začíná v Berouně, tedy jižně od 50. rovnoběžky, která prochází i Prahou. Vyjíždíme po dálnici D5, objíždíme Prahu přes Slaný a najíždíme na dálnici D8, po které již míříme na sever. Po prvních zhruba 300 kilometrech přijíždíme k ultrarychlé nabíječce ENBW v Německu, kde ověřujeme rychlost nabíjení Ioniqu. Výkon ale nejde přes 200 kW, nicméně nabíjení je i tak velmi rychlé, protože naopak výkon ani příliš neklesá. V Německu využíváme neomezené úseky dálnic a testujeme i rychlou jízdu. Hyundai Ioniq 6 zvládá dlouhodobě jízdu 150+ km/h, chvílemi i 170+ a chvíli zkoušíme i maximální rychlost auta, což je 192 km/h. Při těchto rychlostech, většinou se pohybujeme mezi 150–160 km/h, si auto stále drží průměrnou spotřebu kolem 21,5 kWh/100 km, což nás příjemně překvapuje.
Elektromobilem jsme se vydali v zimě za polární kruh na lov „ohnivé lišky“
Průjezd Berlínem nám spotřebu na chvíli snižuje, neboť se ocitáme v kolonách, ale na dálnicích opět jedeme svižně. Po druhém, nabíjení na stanici Fastned dorážíme k trajektu v německém Rostocku, odkud se plavíme do švédského Trelleborgu. Spotřeba ale od Berlína zase stoupala, zejména kvůli rychlé jízdě po dálnici, protože v tomto úseku je více neomezených úseků.
Nabíjíme Hyundai Ioniq 6 na 800V Superchargeru V4. Poradí si s tím?
Švédsko: zima, déšť a první sníh
Po příjezdu do jižního Švédska je počasí podobné české zimě – deštivé a kolem 2–4 °C. Během cesty směrem na sever pak narážíme na první sníh, který se začíná objevovat až kolem Götteborgu. Dále na sever se sněhový pokryv zintenzivňuje a přibližně od města Örebro už vytrvale hustě sněží a postupně se sníh začíná držet i na silnicích. Většinou je silnice pokrytá ledem, na kterém je napadaný čerstvý sníh. To není ideální povrch pro středoevropské zimní pneumatiky.
Na trase z Örebra do Österdundu tedy zkoušíme vlastnosti Ioniqu na sněhu a ledových cestách. Hyundai Ioniq 6 si vede dobře, ale vzhledem k našim pneumatikám, které jsou určeny pro středoevropské podmínky (a samozřejmě nemají hroty, které se u nás používat nesmí), se dostáváme na hranici jejich možností. Zejména při plné rekuperaci na tomto povrchu je cítit, že záď auta není úplně stabilní a trochu „plave“. Zkrátka, asistenty si s touto kombinací povrchu a pneumatik nedokáží stoprocentně poradit, byť je cítit, že do velké míry se jim to daří.
Během natáčení reportáže z eco-rally okolo Östersundu, kde se pohybujeme na méně frekventovaných silnicích s větší vrstvou sněhu na ledovém podkladu během jednoho dne pětkrát zapadáme.Třikrát se z toho dostáváme sami, ale jednou nás musí tři další řidiči ze sněhu vytlačit a při posledním zapadnutí už nás tahá Volkswagen ID. Buzz Cargo pořadatelů eco-rally s hrotovanými pneumatikami, protože ani trojici mužů se nedaří naše auto vytlačit. Je tedy jasné, že pro jízdu v drsných severských podmínkách budou potřeba speciální pneumatiky s hroty.
Hon na ohnivou lišku aneb reportáž z Östersund Winter Eco Rally
Z Ioniqu 6 přesedáme do Hyundai Kona Electric
V Östersundu tedy přesedáme do Hyundai Kona Electric, která je vybavena zimními pneumatikami s hřeby. S tou jeli Michal Žďárský a Martin Venuš místní eco-rally, před soutěží si na místě půjčili tyto pneumatiky, a dojeli na krásném druhém místě. Tato změna je nezbytná, neboť Laponsko nás vítá zledovatělými cestami a hlubším sněhem i na hlavních silnicích. S Konou pokračujeme dál na sever, směrem k polárnímu kruhu. Cestou překračujeme jednu rovnoběžku za druhou a konečně dorážíme do města Jokkmok, které se nachází necelých 10 km severně od polárního kruhu.
Severní vítr je krutý
Cesta za polární kruh je nezapomenutelná. Jedeme po silnicích pokrytých sněhem a ledem, kde běžné české zimní pneumatiky nemají šanci. Zvláště pak u vozu s pouze jednou poháněnou nápravou. Severní vítr se ukazuje jako skutečně krutý – zažíváme situaci, kdy při venkovní teplotě kolem -9 °C s stoupání do kopce náhle zavane vítr a během sekundy nám zmrzne část čelního skla. Teplota následně během chvilky klesá na -16 °C.
Délka dne se s postupem na sever výrazně zkracuje, což pozorujeme celou cestu. Tady za polárním kruhem je už kolem třetí hodiny odpoledne téměř tma, ale západ slunce i rozednívání je naopak pozvolnější než u nás. Ráno kolem deváté hodiny konečně za denního světla obdivujeme krásu zasněžené přírody v okolí Nattavary, nejsevernějšího místa na naší trase, kde jsme zároveň strávili jedinou noc za polárním kruhem. Nattavaara leží v poloze 66 stupňů a 45 minut severní šířky, takže jsme cestou z Berouna překročili 17 rovnověžek. Polární záře se nám zde ale neukázala, resp. byla tak slabá, že nebyla viditelná okem. Zachytil ji pouze telefon na noční režim.
Hyundai Kona Electric míří zpět na jih
V Nattavaaře zakončujeme naši arktickou část expedice a po návštěvě této odlehlé oblasti bez nabíjecích stanic míříme zpět na jih. Nabíjení cestou plánujeme tak, abychom měli vždy dostatečnou rezervu, protože infrastruktura v severním Švédsku je o poznání řidší než na jihu. Další noc trávíme ve městě Sorsele, které není daleko od polárního kruhu, ale ani tady nemáme na polární záři štěstí. Ta se nám ukazuje paradoxně až při dalším postupu na jih. První zelené záblesky pozorujeme přibližně 70 km před vesničkou Önet u Östersdundu, kde máme další ubytování. Trochu silnější pozorujeme při nabíjení cca 20 km před naším cílem. Asi kilometr od ubytování děláme hezkou fotku auta s polární září a nejsilnější tanec zelených světel na obloze nás čeká po příjezdu na ubytování.
V Östersundu přezouváme zpět na běžné zimní pneumatiky a cesta zpět na jih a následně do Česka je už spíše o pohodovém návratu do známých podmínek. Přibližně od města Mora směrem na jih ubývá sněhu a přibývá deště. Takže se vracíme do podmínek, na které jsme zvyklí z Česka. Pouze nás čeká dlouhá cesta včetně průjezdu Německem, ale to není nic s čím by si Kona neporadila. Faktem ale je, že s Ioniqem 6 byla ta cesta mnohem pohodovější, protože jsme nabíjeli o poznání rychleji.
Zhodnocení cesty na sever
Celkem jsme s Ioniqem 6 ujeli přes 2 tisíce km, přičemž průměrná spotřeba byla podle palubního počítače 21,7 kWh/100 km. Hyundai Kona Electric, která si na severu vedla skvěle, i díky pneumatikám s hřeby, dostala zabrat dvojnásobně. Celkem jsme s ní totiž ujeli přes 4 tisíce kilometrů. Severní Švédsko nám rozhodně ukázalo svoji drsnou, ale nádhernou tvář. Cesta elektromobilem i v těchto podmínkách ukázala, že je to nejen možné, ale i komfortní, pokud je člověk dobře připraven. A co vy? Troufli byste si na podobnou výpravu?
