Je budoucností elektromobil na akumulátory, nebo spíše na vodík? Nebo snad uspěje ještě nějaká jiná technologie? To je otázka, na kterou dnes ani automobilky nemají odpověď. Někdo věří akumulátorovým elektromobilům, jiní věří palivovým článkům. Třeba jako Mercedes nebo Toyota. A možná to nebude slepá ulička, jak si teď někdo může myslet.
Toyota Mirai (první jízdní dojmy)
Vědci ze Stanfordské univerzity vyvinuli metodu, jak vyrábět vodík z mořské vody s využitím elektrické energie. Dosud využívané elektrolyzéry vyžadovaly použití čisté vody, protože ve styku s tou mořskou rychle korodují. Díky novému objevu lze vyrábět pohonné hmoty pro automobily poháněné palivovými články a využít k tomu obrovské zdroje moří a oceánů, a to i na místech, kde jsou zásoby pitné vody omezené.
Elektromobily na vodík jsou poměrně nové, přesto počet automobilek, které se rozhodly ji využít, stále roste. Největším výrobcem vozů na palivové články je Toyota, jejíž vodíkový sedan Mirai je k dispozici zákazníkům v Evropě (jen vybrané země – Češi mají smůlu), Japonsku, Severní Americe i Austrálii a na Blízkém Východě. Svá vodíková auta má však také Mercedes, Honda nebo třeba Hyundai.
Vodík lze vyrábět několika způsoby, mimo jiné parní přeměnou metanu, jehož zdrojem mohou být komunální či zemědělské odpady, a také elektrolýzou vody. Elektrolýza, při níž vzniká výhradně vodík a kyslík, je dávno známou a dlouhodobě využívanou technologií. Jedná se o nejekologičtější způsob výroby vodíku, zvlášť pokud využívá k napájení elektrolyzéru obnovitelnou energii. Proces lze také přizpůsobit potřebnému rozsahu produkce, protože elektrolyzéry vyrábějící vodík mohou představovat jak malá domácí zařízení, tak velké průmyslové mechanismy. Vodík je atraktivní formou pohonu automobilů, jelikož při jeho využití nevzniká oxid uhličitý ani toxické substance. Jediným vedlejším produktem reakce vodíku a kyslíku v palivových článcích je voda.
První testy proběhly v laboratoři, kde byl průtok proudu přísně regulovaný. Později však vědci připojili zařízení k fotovoltaickému panelu a úspěšně vyrobili vodík z vody v Sanfranciské zátoce, v podmínkách velmi vzdálených těm laboratorním. Ukázali tak, že zařízení může spolupracovat s obvykle využívanými systémy výroby vodíku z čisté vody.
Nová metoda je tak jednoduchá, že ji lze velmi snadno aplikovat, čímž se otvírají nové možnosti rozšíření výroby vodíku za použití sluneční či větrné energie. Stačí použít nový druh elektrod ve stávajících systémech. Toto řešení může také usnadnit zkoumání oceánů díky jednoduché výrobě kyslíku z mořské vody přímo na palubě ponorky.
