Firmy stale častěji přidělují zaměstnancům služební elektromobily a ti je chtějí pohodlně nabíjet doma, aniž by za služební kilometry platili elektřinu ze svého a zároveň vše probíhalo v souladu s legislativou. Jak na to? To prozrazuje Ivo Pavera z ČEZu v dalším dílu našeho Futurecastu special, tentokrát je tématem domácí nabíjení služebních elektromobilů a chytrém kabelu ČEZ Future Go. Video s celým rozhovorem je vloženo přímo zde v článku. Na následujíccíh řádcích shrnujeme to nejdůležitější, co v něm zaznalo.
Jak proplácet zaměstnancům domácí nabíjení elektromobilu? Odpovídá Ivo Pavera z ČEZ
Ivo Pavera hned v úvodu potvrzuje, že domácí nabíjení je nejkomfortnější cesta, jak elektromobilitu ve firmách přijmout. Zvlášť u manažerských aut, která zaměstnanci využívají služebně i soukromě, dává smysl ráno vyjíždět s plně nabitým autem a neřešit cestou firemní nebo veřejnou nabíječku. Pokud ale firma domácí nabíjení neumožní, hrozí jí skryté náklady – zaměstnanec tráví pracovní dobu u nabíječky a veřejné rychlonabíječky jsou výrazně dražší než energie doma. Vybudování firemní AC infrastruktury zase znamená investice v řádu desítek až stovek tisíc korun na jeden dobíjecí bod, které se vracejí jen pomalu.
¨
Klíčem je proto podle Pavery nastavit domácí nabíjení tak, aby bylo pohodlné, levné a zároveň „průchozí“ pro účetní i finanční úřad. Česká legislativa to umožňuje přes úhradovou vyhlášku ministerstva práce a sociálních věcí, která stanovuje jednotnou cenu elektřiny na služební nabíjení. Zaměstnavatel tak nemusí řešit, jaký má kdo tarif nebo jestli dobíjí ze sítě, nebo z vlastní fotovoltaiky – zaměstnanci proplatí elektřinu podle této vyhlášky. Podmínkou je ale přesné měření spotřeby stanoveným měřidlem podle zákona o metrologii, protože jde o vztah mezi firmou a plátcem elektřiny. Od 1. ledna 2026 musí být takové měřidlo oficiálně ověřované každé čtyři roky. Jednoduché screenshoty z wallboxu nebo ruční evidence proto dlouhodobě nestačí, zvlášť u větších flotil, kde hrozí chyby i zneužití.
Právě na tento problém cílí chytrý kabel ČEZ Future Go, na jehož vývoji se Ivo Pavera podílel. Ten jsme na fDrive.cz již podrobně otestovali a jeho test najdete zde. Jde v podstatě o mobilní „miniwallbox“ v jednom kabelu, který si zaměstnanec bere k autu. Má vyměnitelné koncovky do běžné domácí zásuvky 230 V i do třífázových průmyslových zásuvek a podle možností instalace umožní nabíjení až výkonem zhruba 22 kW. V těle kabelu je integrovaný elektroměr, proudový chránič a další bezpečnostní prvky, které hlídají například přepětí nebo špatné zapojení zásuvky. Výhodou je, že firma neinvestuje do pevně instalovaného wallboxu v cizí nemovitosti zaměstnance, ale vlastní přenosné zařízení, které může kdykoliv odebrat nebo přesunout. A stejně jako jiné dobíjecí stanice bude i tento kabel v pravidelných intervalech procházet revizí a metrologickým ověřením.
Neméně důležitá je i práce s daty. Kabel má integrovanou eSIM a přes LTE odesílá všechny nabíjecí seance do backendu ČEZ Future Go, kde se k nim přidávají veřejná i firemní nabíjení na stejné RFID kartě. Zaměstnanec v aplikaci vidí přehled všech nabíjení podle typu, zaměstnavatel pak v dashboardu přesně ví, kolik kilowatthodin bylo doma, ve firmě či na veřejných stanicích, a může podle vyhlášky zaměstnanci jednou měsíčně spotřebu proplatit nebo ji přidat k výplatě. Pokud zrovna není signál, kabel si až 99 nabíjecích seancí pamatuje offline a data odešle zpětně, třeba po návratu ze zahraničí. Díky tomu lze legálně proplatit i domácí nabíjení na služebních cestách, třeba v hotelu bez daňového dokladu, pokud je objektivně změřeno, co „proteklo“ do auta.
Pavera na závěr dodává, že kabel navrhoval tým lidí, kteří sami denně jezdí služebními elektromobily, takže od začátku mysleli na reálné potřeby řidičů , tedy aby měli maximální komfort, nic nemuseli složitě nastavovat a zároveň měli jistotu, že za služební jízdy neplatí ze svého. Firmám to naopak dává kontrolu nad náklady a klid při případné kontrole z finančního úřadu. Celý rozhovor s Ivem Paverou o nabíjení služebních elektromobilů doma a chytrém kabelu ČEZ Future Go si můžete pustit ve vloženém videu.
1. Kabel čerpá energii z připojovacího bodu za fázovým (tedy často nikoliv součtovým) měřením odběrného místa. Je-li v odběrném místě výrobna, vznikne zaměstnanci (nebo nějaké komunitě) ztráta z asymetrie rozdělení výkonu mezi jednotlivé fáze, v případě jednofázového nabíjení ještě výraznější.
2. Kabel vyčerpe energii přes fakturační měřidlo zaměstnance, bez ohledu na to, že zaměstnanec by si přál poskytnout k nabíjení jen přebytky své výrobny.
3. Kabel vyčerpe energii z úložiště (baterií) bez ohledu na to, za jakých okolností a za jakým účelem byla energie do tohoto úložiště vložena. Může tak popřít nejen investici do ceny tohoto úložiště, ale i znemožnit jeho fungování za původně stanoveným (návratným) účelem.
- Přesto, že zaměstnanec může mít doma instalován systém, který všechna výše uvedená příkoří řeší a je vybaven dokonale a smysluplně fungujícím wallboxem, tento "kabel" mu neumožňuje zainvestované řešení využít.
ZDÁ SE MI AŽ NEUVĚŘITELNÉ, že ani při dnes (nesmyslně) platných politických cílech elektromobility s horizontem v roce 2035, není schopen nejen government, ale ani takoví tržní hráči jako ČEZ, přijít s řešením v podobě registrace geolokalizovaného časosběru dat o naměřené elektrické energii, která prošla nabíjecím portem vozidla.