14. a zároveň poslední etapa Dakaru již byla tradičně kratší. Měřila 417 kilometrů, z nichž bylo pouze 136 km na měřeném úseku. Neměla už tedy potenciál nějak zásadně měnit pořadí, zvláště když mezi většinou soutěžících už byly po náročné soutěži rozestupy v řádu hodin.
Etapa sice byla krátká a hlavně měřená speciálka byla kratičká, ale to neznamená, že byla jednoduchá. „Ani poslední etapa nebyla úplně zadarmo. Trať byla uskákaná, mokrá a blátivá, klouzalo to. Letěli jsme si ve svém bezpečném tempu. Navigační body byly nasekané jeden za druhým,“ popsal navigátor Martina Macíka, František Tomášek. „Mates původně chtěl i v poslední etapě víc závodit, ale my s Františkem jsme neměli v plánu přijít o nápravu,“ směje se palubní mechanik David Švanda.
Fakt, že pořadí už se moc měnit nemůže, byl vidět na výsledcích etapy. Jezdci ze špičky pořadí si spíše hlídali svoji pozici. Etapu tedy vyhrál Francouz Guerlain Chicherit se speciálem Prodrive Hunter, který dojel o minutu a 36 sekund dříve než Mattias Ekström se speciálem Audi RS Q e-tron. Třetí byl Argentinec Sebastian Halpern se speciálem Mini. Jezdci z první trojky průběžného pořadí pak dojeli až několik minut po nich. Martin Prokop pak dojel na 12. místě se ztrátou 7 minut a 12 sekund na Chicherita.
Své páté dakarské vítězství vybojoval a v dnešní etapě udržel Katařan Násir Al–Attíja s vozem Toyota Hilux. Druhý byl Francouz Sebastien Loeb se speciálem Prodrive Hunter a třetí Brazilec Lucas Moraes také s Toyotou Hilux. Rozestupy mezi nimi byly přes hodinu, takže ani jeden z nich nemusel v poslední etapě riskovat. Martin Prokop s Fordem Raptor RS Cross Country dojel šestý, čímž vyrovnal svůj dosud nejlepší výsledek. Mattias Ekström s posledním Audi RS Q e-tron v soutěži se stíhací jízdou v posledních etapách, kdy končil vždy na „bedně“, posunul na konečné 14. místo.
Hybridní speciály Audi RS Q e-tron neuspěly ani napodruhé
Týmu Audi Sport se nepodařilo se speciály s unikátním hybridním pohonem uspět ani napodruhé. Zatímco loni je trápily hlavně technické problémy se zavěšením zadních kol, letos bylo vidět, že se techniku podařilo vyladit. Rychlost, kterou tyto speciály ukazovaly už loni, se letos potvrdila. Piloti ale jeli možná příliš na hraně a nevyhnuly se jim nehody, kvůli kterým Peterhansel i Sainz museli odstoupit. Ekström ještě měl teoretickou šanci na 13. pozici, na tu ztrácel 10 minut, ale na 12. místo už měl ztrátu 23 minut a na 11. příčku přes hodinu. První desítka tedy byla příliš vzdálená. Zkrátka na Dakaru ani rychlé a spolehlivé auto v kombinaci se špičkovými piloty nemusí stačit. Ještě je navíc potřeba alespoň trochu štěstí.
V kategorii kamionů to vypadalo podobně. Karty byly v podstatě rozdané, takže vedoucí trojice jela spíše na jistotu, aby se zbytečnou chybou nepřipravila o pódium. Etapu tedy vyhrál Litevec Vaidotas Paskevicius s Tatrou Jamal českého týmu Fesh Fesh. O pouhých 7 sekund za ním dojel Nizozemec Mitchel Van Den Brink s Ivecem týmu De Rooy a třetí byl Jaroslav Valtr s Tatrou Phoenix týmu Buggyra. Japonec Teruhito Sugawara s hybridním kamionem Hino 600-Hybrid dojel až 21. s téměř hodinovou ztrátou na vítěznou Tatru litevské posádky. Dokonce až za Tomášem Tomečkem, který se svojí Tatrou 815 jede jako rychlá asistence. Ten evidentně dnes již nemusel nikoho zachraňovat.
Macík na druhém místě, hybridní Hino desáté
Ani mezi kamiony se na předních příčkách nic neměnilo a Dakar 2023 vyhrál Nizozemec Janus Van Kasteren s Ivecem, který celou trasu zvládl o hodinu a 14 minut rychleji než druhý Martin Macík s kamionem stejné značky. Iveco bylo i na třetím místě díky Nizozemci Martinu Van Den Brinkovi, který na Macíka ztratil přibližně hodinu a půl. A čtvrtý byl jeho syn Mitchel, také s Ivecem. Páté a šesté místo patří dvěma Tatrám Phoenix týmu Buggyra, z jejichž posádek byla úspěšnější ta s Jaroslavem Valtrem za volantem. Jeho týmový kolega Martin Šoltys na něj ztratil přes 4 hodiny. Na 9. místě dojel Tomáš Vrátný s Tatroj Jamal týmu Phoenix a 10. skončil nejúspěšnější hybridní kamion s Teruhitem Sugawarou za volantem.
V kategorii kamionů to také bylo hodně i o štěstí, o čemž by mohl vyprávět například Aleš Loprais. Ten byl se speciálem Praga V4S většinu soutěže ve vedení. Měl ale nezaviněnou nehodu s divákem, jenž seděl nepochopitelně na trati a ještě k tomu za dunou. Nejenže by pilot v závodním tempu nestihl včas zareagovat, ale z kabiny kamionu nebyl ani vidět, takže Aleš Loprais se až v cíli dozvěděl o této nehodě, po které onen divák zemřel. Kvůli vyšetřování nehody pak musel být k dispozici pro výslechy v místě, nemohl tedy pokračovat v soutěži. Nebýt této smutné události, mohly konečné výsledky vypadat jinak a nadvláda vozů Iveco nemusela být tak výrazná. To jsou ale jenom „kdyby“ a ukazuje to, že na Dakaru je potřeba štěstí, protože i perfektně jedoucí posádka s dobrým autem může skončit bez vlastního zavinění.
Kromě hybridních speciálů Audi, Hino a Iveco jsme sledovali i kategorii Challenge New Energies, ve které jel vodíkový kamion MAN, jenž řídil zkušený Španěl Jordi Juvanteny. Ten ale do cíle nedojel, nebo alespoň nebyl klasifikován, takže na historický okamžik, kdy Dakar dokončí lokálně bezemisní vozidlo, si budeme muset počkat. Připomeňme ale, že již loni jel vodíkový kamion, dokonce s částečně českou technikou, ovšem mimo soutěž jako předjezdec. Nyní ale máme Dakar za sebou a fanouškům této legendární maratonské soutěže nezbývá, než se těšit na další ročník. Pojede tam více aut s elektrifikovaným nebo elektrickým pohonem? Bude se jim dařit lépe než letos? To jsou otázky, na jejichž odpovědi si budeme muset rok počkat.
