Se stále rostoucím světem elektromobility a ekologických řešení pohonů se již mnoho let objevují alternativy v podobě pohonných ústrojí na CNG, LPG nebo vodík. A právě třetí zmíněný typ pohonu začala již mnoho let dozadu prosazovat japonská Toyota. Její Mirai měl zbořit svět a vybudovat další pevnou kolej pro ekologický provoz osobních automobilů na naší planetě. Jenže jak roky plynuly, veřejnost tomuto řešení kvůli své komplikovanosti a ceně nemohla přijít na chuť. Nyní je to ještě horší, protože sama Toyota se nedávno rozhodla, že s vodíkem u osobních vozidel nejspíše skončí. Jenže to je ještě daleko a my máme tento týden v redakci na test druhou generaci modelu Mirai. A hned první tankování, které jsme museli v rámci testovacích procedur podniknout, nám vyrazilo dech.
Čerpacích vodíkových stanic v ČR moc není a ta nejlepší (a současně nejrychlejší) stojí na pražském Barrandově. Má plnící tlak 700 barů, takže nádrž vozu by měla být doplněna v čase okolo 5 minut. Mnohem horší je to ale s cenou, která právě v Praze s novým rokem neuvěřitelně poskočila. Aktuálně zde kg vodíku stojí 499 Kč, přitom ještě loni v létě zde stejné množství stalo 279 Kč. Námi testovaná Toyota Mirai pojme 5,6 kg vodíku, což po navýšení ceny vychází na 2 794 Kč! To je naprosto šílená částka, hlavně z důvodu, kdy vůz hlásil v době převzetí dojezd 370 km (s aktivovanou klimatizací). Finální náklady na provoz se tak začínají v tomto případě rovnat tomu, jako by někdo provozoval vysoce výkonný vůz s průměrnou spotřebou okolo 17 litrů na 100 km. A tím se dostáváme k jádru věci. Je vodík opravdu konkurenceschopný vůči klasické elektromobilitě?
Názor si musíte udělat sami, ale i v porovnání s elektromobilem vychází provoz vodíkového vozu (na českém trhu) na nepoměrně větší peníze. Toyota Mirai je toho zářným příkladem a v redakci jsme se při pohledu na ceník pražské čerpací stanice nestačili divit.
"Vodík je ze zásobníku čerpán jako kapalina - pro spalovací motory nebo jako plyn - pro palivové články. Pro uskladnění se používají vícevrstvé nádoby s velmi dobrými izolačními vlastnostmi s maximálním přetlakem 5 barů. Tyto nádoby musí být vybaveny přetlakovým mechanismem, kterým je regulován maximální přípustný tlak. Při skladování vodíku v kryogenních nádobách dochází vlivem přestupu tepla z okolí k postupnému odpařování, a tedy zvyšování tlaku uvnitř této nádoby. Aby nedošlo k destrukci nádrže, musí být tlak uvnitř nádoby regulován odpouštěním odpařeného vodíku. Pro běžně používané nádrže dosahují ztráty až 3 % hm na den. V některých aplikacích je takto unikající vodík jímán a stlačován do přídavných tlakových lahví.
Zkapalňování vodíku je technologicky i energeticky náročný proces. Energie potřebná ke zkapalnění dosahuje přibližně 40 % energie v palivu.
Zdroj: idnes. cz/technet/technika/jak-se-vyrabi-palivo-budoucnosti-vodik-pro-auta-i-elektroniku.A080127_234744_tec_technika_vse"
Jinak vodík pro osobní vozy je nesmysl od začátku a jen se v tom utápí zbytečně peníze…