Říká se, že Toyota s vývojem elektromobilů poněkud zaspala. Není to tak zcela pravda, vyvíjela je už od konce šedesátých let, jak o tom svědčí exponáty z autosalonu v Tokiu 1969 (městské elektromobily), jenže tehdy nevýhody převážily nad výhodami. Průběžně však nikdy vývoj elektrických vozidel neopustila (vzpomeňme elektrický RAV4, či odvozené Toyota-Tesla SUV pro americký trh). Světovou premiéru v Detroitu 2009 slavila studie Toyota FT-EV, elektrická verze malé Toyoty iQ, ale s elektromotorem 45 kW, akumulátory Li-Ion a dojezdem 80 km na jedno nabití.
Základem Toyota iQ
Připomeňme, co byla zač malá Toyota iQ, která jí stála vzorem. Zrodila se jako superkompaktní vůz do města, sériová produkce začala roku 2008. Tvůrci vozu uvádějí šest zásadních konstrukčních inovací, jež jim umožnily vytvořit automobil s celkovou délkou pouhých 2 985 mm, ale s vnitřní délkou 1 238 mm, vnitřní šířkou 1 515 mm a výškou interiéru 1 145 mm. Zaprvé zcela nová podlahová plošina s rozvorem náprav 2 000 mm dostala dopředu posunutou rozvodovku, z níž vycházejí nestejně dlouhé hnací hřídele předních kol. Zadruhé hřebenové řízení je z prostorových důvodů uloženo výše, než je obvyklé. Zatřetí plochá nádrž paliva byla umístěna pod podlahu mezi nápravy, blíže k zadní. Začtvrté opěradla předních sedadel (jejich rozteč je 710 mm) jsou extrémně tenká (konstruktéři získali dalších 40 mm). Zapáté přístrojová deska je řešena asymetricky s vybráním, jež zvětšuje prostor před spolujezdcem. Zašesté jednotka klimatizace a vytápění je opravdu kompaktní.
Elektromotor místo tříválce
Toyota iQ měla pohonné jednotky převzaté z Ayga, resp. z Yarisu, tedy především vylepšený zážehový tříválec 1.0 VVT-i o výkonu 50 kW (68 k), spojený buď s pětistupňovou manuální převodovkou, či s plynulou samočinnou Multidrive. Příkladné využití obestavěného prostoru bylo oceněno druhým místem v prestižní anketě Car of the Year 2010 (vůz do Evropy dorazil se zpožděním). Konstruktéři pod vedením Hiroki Nakadžimy, šéfinženýra projektu, však mířili dále; když do městského provozu, tak přece s elektrickým pohonem! Už v lednu 2009 zářila na autosalonu v Detroitu plně elektrická verze, označená Toyota FT-EV Concept, o níž tehdy Toyota prohlásila, že půjde do sériové výroby v roce 2012.
Stejně jako u Toyoty iQ s klasickým pohonem šlo o kompaktní automobil s uspořádáním interiéru 3+1, tedy pro tři dospělé a jedno dítě, přičemž proporce vozu se nezměnily. Rozvor zůstal shodných 2 000 mm, vnější rozměry byly upraveny na 3 050 × 1 680 × 1 500 mm. Platforma byla převzata z iQ, jež se mezitím v Japonsku stala módním hitem, zejména pro snadnou manévrovatelnost, unikátní výbavu a mladistvý charakter. Není tedy divu, že byla vybrána pro rekonstrukci na čistě elektrické vozidlo, které ujede na jedno nabití akumulátorů Li-Ion 11 kWh až osmdesát kilometrů a dobíjí se z běžné elektrické sítě za 7,5 hodiny (při japonském napětí 100–120 V) nebo jen 2,5 hodiny (200–240 V; AC 4 kW). Trakční elektromotor má výkon 45 kW a největší točivý moment 160 Nm, což zaručuje svižné zrychlení a největší rychlost přes 110 km/h (70 mph).
Pokračování dalšími typy
Nadšení konstruktéři projekt rozvinuli a na podzim 2009 uvedli na autosalonu v Tokiu dále vylepšenou verzi FT-EV II, nyní s karoserií odvážnějšího designu, ještě menšími vnějšími rozměry než u Toyoty iQ a zcela futuristicky laděným interiérem (v první FT-EV byl vcelku konvenční s klasickým volantem). Studii opět pohání výhradně elektromotor a největší rychlost 100 km/h i dojezd 90 kilometrů ji předurčují pro jízdu na kratší vzdálenosti a do městského provozu, kde jsou předností ještě menší rozměry 2 730 × 1 680 × 1 490 mm při rozvoru náprav zkráceném na 1 900 mm.
Čtyřmístný vozík nemá pedály, ovládá se joysticky bez mechanické vazby drive-by-wire (řízení, brzdy, akcelerátor). Pro zlepšení výhledu dostal vpředu další prosklenou plochu pod čelním oknem, vstup a výstup ve stísněném prostoru usnadňují elektricky ovládané posuvné boční dveře. Přestože na autosalonu v Tokiu 2011 byla k vidění ještě finální verze FT-EV III (Future Toyota – Electric Vehicle III) ve stylu Toyoty iQ s větším dojezdem 105 km, návratem k rozvoru náprav 2 000 mm a celkovou délkou 3 110 mm, tak k sériové výrobě nikdy nedošlo. Toyota zůstala ještě pár let věrná hybridům, iQ se spalovacím tříválcem skončila pro vysoké výrobní náklady na tak malý vůz, i když prestiž jí přidala luxusní verze pod označením Aston Martin Cygnet.
