Průkopnickým činem bylo uvedení norského městského elektromobilu Think (v reklamě značeného vtipně Th!nk), který zjevně předběhl dobu, ale stejně skončil pro nedostatek financí. Jeho více než dvacetiletá historie je ukázkou vrcholů a pádů, celkem vzniklo přes deset tisíc čtyřkolových elektromobilů, pokud vedle základního Think City počítáme i americkou verzi Think Neighbor ve stylu golfových vozíků, jež se podle zvláštních předpisů NHTSA Neighborhood Electric Vehicle zrodila za vlastnictví Thinku americkým koncernem Ford Motor Company (1999–2003). Think City je však nejznámější a poslední série, kdy byla výroba převedena z norského Aurskogu do finského Uusikaupunki, zaznamenala přes 2 500 vozidel.
Jak to začalo
V lednu 1991 založili norští průkopníci společnost PIVCO, což byla zkratka pro Personal Independent Vehicle Company, a pustili se do konstrukce malého elektromobilu s hliníkovým podvozkem (z materiálů od firmy Hydro Aluminium) a karoserií z progresivních plastů (nejprve skelný laminát, později kopolymer ABS). Vznikly tři zkušební minisérie úhledných dvoumístných elektromobilů značených PIV 1 až 3, v roce 1994 deset z patnácti prototypů sloužilo na Zimní olympiádě 1994 v Lillehammeru. Čtvrtý model PIV 4 se stal základem sériového vozu Think City, který byl ve druhé polovině devadesátých let častou ozdobou mezinárodních autosalonů a vyzkoušeli jsme jej na známých a pravidelných testovacích jízdách před Palexpem, dějištěm ženevského autosalonu.
Zajímavá konstrukce vzbudila zájem Ford Motor Company, která v roce 1999 společnost Think koupila a podpořila zahájení sériové produkce v norském Auerskogu v roce 2000. Tehdejší Think City vystačil s elektromotorem 27 kW, akumulátorem Ni-Cd 12 kWh a městským dojezdem přes 50 kilometrů. První generace vznikla v několika stovkách kusů, jež se objevily na evropských silnicích i v zámoří. Ford tehdy vyvinul také elektrická kola Think Bike, ale jejich výroba se nerozběhla, přestože je tehdejší ředitel Jacques Nasser předváděl na autosalonech.
Verze pro sousedy
Ford Motor Company iniciovala v modelovém roce 2002 tzv. sousedskou verzi Think Neighbor podle zvláštních předpisů NHTSA Neighborhood EV s největší rychlostí 40 km/h, tedy otevřenou dvoumístnou nebo čtyřmístnou s jednoduchou střechou proti nepohodě ve stylu golfových vozíků. Uplatnily se i ve veřejných službách, jednu jsme viděli například v legendární věznici Alcatraz u San Francisca. Vzniklo jich celkem 7 162, tedy asi dvojnásobek proti Think City.
Pak však Ford zratil zájem a Thinku se zbavil ještě dříve než Volva, Jaguaru a Aston Martinu. Think City neúspěšně pokračoval pod taktovkou indického podnikatele Kamala Siddiqiho, jehož KamKorp Group se také pokusila o oživení britského výrobce sportovních vozů Frazer-Nash. Nepodařilo se ani jedno, teprve noví norští investoři rozjeli výrobu v roce 2008 v Aurskogu, 17. listopadu 2008 otevřeli první showroom v Oslu, ale po roce došlo k další změně. Tenkrát klesla cena benzinu, peníze na investice nestačily, dodavatelé žádali splátky dříve a odbyt klesal.
Jaký byl Think City?
Vylepšený Think City druhé generace vyjel v roce 2008 coby dvoumístný elektromobil, který mohl mít za příplatek další dvě nouzová sedadla vzadu (tedy uspořádání 2+2), přičemž zavazadlový prostor byl přístupný výklopnou stěnou v zádi. Trakční střídavý elektromotor o výkonu 34 kW poháněl přední kola, akumulátory 24/22,8 kWh (sodíkové Zebra NaAlCl4) vystačily na 160 km jízdy. Výrobce udával největší rychlost 110 km/h a zrychlení z 0 na 50 (80) km/h za 6,5 (16) sekund. Celkové rozměry vozu jsou 3 143 × 1 658 × 1 596 mm, má poloměr otáčení čtyři metry a z pohotovostní hmotnosti 1 038 kg připadá 260 kg na akumulátory. Dobíjení ze zásuvky 230 V/16 A (0–80 %) trvá 7,5 hodiny. Všechny údaje jsou z dobových prospektů (2008–2010).
Podobně jako později Henrik Fisker (s vozem Fisker Karma), rozhodli se také noví šéfové reorganizované společnosti Think Global AS pro výrobu Think City v továrně společnosti Valmet Automotive ve finském Uusikaupunki, která má obrovské zkušenosti s produkcí kompletních automobilů pro Mercedes-Benz, Porsche a Saab. Znovu se tedy výroba Think City rozběhla 10. prosince 2009. Think Global vyhlásil globální prodej, montáž začala 24. listopadu 2010 v Elkhart Country v Indianě pro americký trh. Nový partner Ener1, za kterým stál ruský oligarcha Boris Zingarevič z Petrohradu, vstoupil do Think Global v červenci 2011 a dodal akumulátory Li-Ion. Nová společnost Electric Mobility Solutions se sídlem v Norsku, která se stala vlastníkem práv a značky Think, byla vytvořena finskou firmou Valmet a americkou Ener1, výrobcem akumulátorů Li-Ion, kterému vládl Boris Zingarevič. Nestačilo to. V srpnu 2012 se produkce po bankrotu definitivně zastavila.
