Stárnoucí manažer ve staromódních brýlích varuje japonskou vládu, že příliš horlivé tlačení země k elektromobilitě může mít gigantické hospodářsko-ekonomické důsledky. Mohli bychom nad tím mávnout rukou, kdyby nešlo o samotného Akia Tojodu, šéfa největší automobilky světa Toyota a také předsedu Asociace japonských výrobců automobilů JAMA. Není to poprvé, co sahá k rétorice, která by za jiných okolností mohla být snadno vnímána jako poplašná. Vlastně je ve svém postoji už dlouho konzistentní a těžko se mu divit. Jeho recepty na dosažení vrcholného úspěchu zjevně fungují a svět mu navíc chce v dohledné době sebrat hybridy, o nichž ještě před několika lety mluvil jako o ekologickém pohonu. A na které je právem velice pyšný, protože po desetiletích vývoje a nedůvěry zákazníků se o ně v současné době zájemci téměř perou.
Aktuálně podle insideevs.com vyslovil otevřenou nespokojenost s politikou japonské vlády. Ta totiž začala velmi intenzivně tlačit k dosažení uhlíkové neutrality. Proti té pan Tojoda nic nemá, ovšem svůj postoj vyjádřil slovy: „Hlavním nepřítelem dosahování uhlíkové neutrality je oxid uhličitý, nikoliv spalovací motor.“ Tato výstižná věta zazněla na pravidelném setkání zástupců JAMA, kde jim naslouchali šéfové Hondy, Yamahy a Isuzu. Kámen úrazu je v tom, že japonská vláda, inspirovaná Evropou, chce od roku 2030 zakázat výrobu aut se spalovacím motorem na svém území. A to je podle Tojody unáhlené. Podle prognóz, které citoval, totiž budou automobilky Nipponu v dotyčném roce ještě stále vyrábět osm milionů aut se spalovacím motorem ročně, samozřejmě včetně hybridů a plug-in hybridů. Stály by pak před těžkým rozhodnutím; buď jejich výrobu ukončit, nebo přesunout do zahraničí. „To znamená, že bychom mohli najednou přijít o část trhu a práci by také zřejmě ztratila většina z celkem 5,5 milionů Japonců, tak či onak zapojených do automobilové produkce.“
Řešení uhlíkové neutrality, respektive volba cesty k jejímu dosažení, by podle Tojody měla být přizpůsobena reálným podmínkám každé země, nikoliv přáním politiků. Proto by měla být ponechána určitá volnost v tom, jak oné neutrality dosáhnout. Například praktickými a udržitelnými iniciativami v nejrůznějších odvětvích. Problém samozřejmě má i s odstraněním hybridů, které považuje za předčasné. Sice je mu předhazováno, že i ony používají spalovací motory, Akio ale oponuje, že jejich role v globálním snižování produkce karbonu zatím zdaleka neskončila. Zejména proto, že jsou dnes levnější a efektivnější než kdy dříve a pronikají i na rozvojové trhy bez dobíjecí infrastruktury. A tam nahrazují ve velkém přestárlá neekologická vozidla.
Těžko soudit, zda pan Tojoda bojuje spíše za Japonsko, nebo proti předčasnému zmaření investic do hybridní technologie a neváhá k tomu hrozivými čísly vydírat celou vládu. Každopádně jeho argumenty stojí minimálně za zvážení. Tojodova domovina je totiž výrazně proexportní ekonomikou, životně závislou na výrobě. A jakýkoliv neuvážený krok by pro ni mohl mít vskutku nedozírné následky. Těžko totiž soudit, nakolik jsou vytyčené klimatické vládní cíle podložené reálnými propočty a nakolik jde o ryzí politikum, založené na přáních a zelených ideách. Každopádně bychom měli zdánlivě donkichotský boj s ekologickými větrnými mlýny dobře sledovat, šéf největší automobilky světa asi nemluví jen tak do větru.
A nemyslím, že je on je stárnoucí manažer v oldshool brýlích...myslím že je to velice moderní člověk a mladým a moderním myšlením. Jen prostě zkouší odvrátit pokles Toyoty no...