O legendárních praotcích Charlesi Rollsovi a Henrym Roycovi už se navyprávělo leccos. Moc se ale neví, že patřili mezi průkopníky elektromobility a jen souhra okolností zabránila tomu, aby aristokratické limuzíny ze staré dobré Anglie a později snad i běžná auta poháněla elektřina. Počátkem 20. století totiž zuřil tichý souboj mezi třemi rovnocennými soupeři – parním, elektrickým a spalovacím pohonem, z nichž třetí jmenovaný dlouho nebyl ani zdaleka favoritem. Parní automobily i přes své znamenité vlastnosti brzy odpadly pro obtížnou obsluhu. A smradlavé, choulostivé, pomalé a hlučné první spalovací motory působily proti od počátku rychlým, silným, bleskově reagujícím, tichým a čistým elektromobilům jako špatný vtip. Jenže dojely dál a k životu jim stačila plechovka benzolu nebo jiné výbušné směsi od místního lékárníka, kdyžto nabíjecích stanic se bohužel nedostávalo. A to rozhodlo.
O století později se historie opakuje. A tentokrát mají elektrická auta více trumfů; Rolls-Royce může být brán za konečný důkaz. Že se ani značka takového renomé nevyhne elektrifikaci, bylo jasné každému, kdo posledních deset let nežil na Marsu. A i když právě v cenovkách Rollsů by se rostoucí pokuty za překročené flotilové emise mohly schovávat nejdéle, lepší volba je jít s dobou a vnést ekologii i do garáží ropných šejků, monarchů a rentiérů. Ostatně vedení automobilky, reprezentované generálním ředitelem Torstenem Müllerem-Ötvösem, už k tomu vydalo tři jednoznačná stanoviska. Zaprvé – elektrická novinka vznikne v dekádě, v níž se právě nacházíme, tedy mezi roky 2020 a 2030. Zadruhé – půjde o čistý elektromobil, takže žádný hybrid ani prodlužovač dojezdu. A konečně zatřetí – novinka se představí, až nazraje čas. Tedy až všechny komponenty, které budou k dispozici, splní technologické, estetické a dynamické požadavky značky Rolls-Royce.
A čas právě nazrál; už pozítří, tedy 29. 9. 2021, se představí historicky první sériový elektromobil ozdobený stříbřitou soškou Spirit of Ecstasy, známější pod familiérní přezdívkou Emily. Automobilce, po odkoupení koncernem BMW se usídlivší v britském Goodwoodu (Volkswagenu zůstala při dělení kromě značky Bentley i původní fabrika v Crewe), se daří držet si odstup, takže o chystané novince nikdo celkem nic neví. Známe jen velmi pravděpodobný název Silent Shadow. Ten si totiž britský výrobce nechal nedávno patentovat. A také, že novinka vznikne na upravené platformě hvězdného Phantomu, která unese dostatečně velkou baterii k zajištění důstojného dojezdu. A o tu se zřejmě podělí i s chystaným luxusním BMW i7. Ale dost možná bude všechno jinak. Téměř jisté ale je, že se rodí nejpřepychovější elektromobil světa.
A jak to tedy bylo s tím průkopnictvím pánů Rollse a Royce? Oba se ještě před osudovým spojením intenzivně věnovali elektřině. Konkrétně sir Henry Royce se stal jedním z prvních elektrotechniků na světě. A stalo se to – jak jinak – náhodou. Původně měl být železničářem, jenže jeho rodina zchudla a přestala jej vydržovat při učení u Great Northern Railway. Ani ne 18letý Royce nastoupil s nedokončeným vzděláním jako nástrojař do strojíren Greenwood & Batley v Leedsu, kde poprvé přičichl k elektřině. V roce 1881 pak nastoupil do elektrárenské společnosti Electric Light & Power Generating Company (EL&PG) v Southwarku, kde si večerním studiem doplnil vzdělání. Není těžké uhodnout, v jakém oboru. Ctižádostivý a vytrvalý Royce šel už napřesrok za lepším. Stal se vrchním elektrotechnikem v dceřiné firmě zajišťující pouliční a divadelní osvětlení v Liverpoolu. Ta po dvou letech zkrachovala a cílevědomý Royce se udělal pro sebe.
Jeho firma F.H. Royce & Co začínala s drobnými elektrosoučástkami a přístroji typu dveřních zvonků, pojistek, lamp a vypínačů. Dařilo se jí, a tak se časem pustila do větších projektů. A konečně v roce 1902 začala dodávat elektromotory londýnské společnosti Pritchett & Gold, kterou hospodářská konjunktura vynesla od výroby baterií až ke stavbě vlastních elektromobilů. Tato zkušenost Sira Frederica Henryho Royce ovlivnila natolik, že i když žádný elektromobil sám nikdy nevlastnil ani nepostavil, později stavěl své vlastní spalovací motory tak, aby se svými vlastnostmi elektrickému pohonu přiblížily. Tady je třeba hledat kořeny unikátních výhod pozdějších automobilů Rolls-Royce. Tedy nepřerušovaný tah, ticho a vždy dostatek síly.
Jeho budoucí kolega, ctihodný Charles Rolls, sice nebyl technik, avšak k elektřině přičichl ještě dříve. Už v roce 1887, tedy ve svých 9 letech, si zapojil elektrický zvonek mezi ložnicí a stájemi v rodinném sídle Hendre v anglickém Monmouthshiru. Později navrhl zavedení domácí elektroinstalace a přesvědčil svého otce, lorda Llangatocka, aby ji zaplatil, což bylo snad ještě obtížnější. Každopádně si rychle vypěstoval dvě určující vášně: pro elektřinu ve všech podobách a také pro obchod. Ten mu zajistil vlastní příjmy, s nimiž odcestoval v 18 letech v roce 1896 do Paříže, kde si pořídil první vůz; Peugeot Phaeton o mocnosti celých 3 a 3/4 koně. Jenže jeho neklidné duši dřevní automobil nestačil na dlouho, proto si už o dva roky později koupil americký The Columbia Electric Carriage, který do Spojeného království dovážel pan Paris Singer, dědic impéria vyrábějícího světoznámé šicí stroje.
Ten Rolls považoval za nejlepší vůz své doby a v roce 1900 jej v rozhovoru pro list The Motor-Car Journal popsal prorockými slovy: „Elektromobil je dokonale bezhlučný a čistý. Nezapáchá, nevibruje a mohl by ovládnout svět, až se podaří postavit dostatek pevných dobíjecích stanic. Zatím však nepředpokládám, že by byl příliš použitelný – přinejmenším v příštích několika letech.“ A rovnou přešel od slov k činům, když ve svém autosalonu ve Fulhamu zřídil veřejnou dobíjecí stanici pro v Londýně tenkrát velice populární elektrické broughamy, tedy v pravém slova smyslu kočáry bez koní. A chtěl z Francie dovážet elektromobily Contal. Jenže se v roce 1904 potkal s Henrym Roycem, okusil jeho skvělý automobil a všechno bylo jinak. Je lákavé si myslet, že tento schopný vizionář mohl skutečně pomoct elektromobilitě zvítězit. Měl k tomu vůli, vizi a dokonce i finance. Jenže osud rozhodl jinak – přivedl jej k letectví, jehož se stal rovněž nadšeným zastáncem a stal se dokonce prvním člověkem vůbec, který přeletěl kanál La Manche v jediném letounu tam i zpět. A stejného roku jej zapsal do dějin jako aktéra dalšího prvenství. Konkrétně jako vůbec první britské oběti leteckého neštěstí, k němuž došlo při havárii jeho vlastního letounu u Bornemouthu...
Bohaté dějiny firmy Rolls-Royce, plné celebrit, králů, císařů i diktátorů (opilým Brežněvem roku 1980 v Moskvě osobně nabouraný Silver Shadow je cenným exemplářem automobilového muzea v Rize) se tak vydaly ryze benzinovou cestou, z níž se právě nyní začínají vracet na cestu, po níž více či méně toužili oba zakladatelé. Firma není zdaleka tak nepřipravená, jak by se mohlo na první pohled zdát. Cenné zkušenosti nabrala mj. při provozu plně provozního prototypu 102EX (Phantom EE) z roku 2011 schváleného pro silniční provoz, v němž se vozili VIP hosté, žurnalisté i nadšenci a diskutovali s konstruktéry, co udělat lépe. Prostor ke zlepšení zbýval, protože elektromotor, který tehdy prostě nahradil původní 6.75 V12 biturbo, za ním výkonově poněkud zaostával, byť se mu přinejmenším vyrovnal kulturou projevu. Rovněž kombinace malého dojezdu, zdlouhavého nabíjení a tříleté životnosti baterie dávala jasně najevo, že čas ještě nedozrál.
Totéž bylo možné konstatovat o tak trochu kosmickém konceptu 103EX (2016), ovšem z úplně jiných důvodů. Technologicky byl tentokrát zcela na výši a zvládal dokonce i plně autonomní řízení, ovšem design měl více než co jiného čeřit diskuze, hledat nové pěšinky a naznačovat, že budoucnost elitních automobilek je v plnění naprosto každého přání dostatečně movitým klientům. S podobnými kreacemi se na silnici hned tak setkávat nebudeme, přesto koncept nazvaný Rolls-Royce Vision Next 100 tři roky objížděl svět, budil zaslouženou pozornost a rozptyloval zcela nezaslouženou pověst značky jako ultrakonzervativní. Ostatně už brzy se můžeme přesvědčit, kam to všechno dospěje při sériové výrobě.
