Někteří z vás si možná pamatují neúspěšný projekt futuristického elektromobilu Aptera z poloviny nultých let. Několik vozů vzniklo, jeden dokonce skončil v nekonečné garáži amerického konferenciéra Jaye Lena, ovšem celé to skončilo krachem počátkem let desátých a potupnou fyzickou likvidací zbývajících vozidel a jejich součástí. To je takový americký nešvar, stejným způsobem skončily i téměř všechny vyrobené futuristické elektromobily GM EV1. Bývalí továrníci se pak vrhli na úspěšný byznys s výrobou baterií.
Projekt však podle electrek.co vstal z popela a představuje se v nové, podstatně zdokonalené podobě. Základní koncepce zůstala – subtilní tříkolové autíčko, postavené k minimalizaci všech možný odporů. Ať už aerodynamického, třecího či prostě odporu ekologů. K těmto cílům bylo použito každého známého prostředku, který příliš nezvýšil cenu. Skelet tak sestává z pouhých čtyři dílů, vytištěných na 3D tiskárně, což minimalizuje počet nutného spojování a také umožňuje podle potřeby prostě vytisknout předem spočítaný tvar pro více cestujících. Elektromotory jsou přímo v nábojích kol, což zase minimalizuje vnitřní odpory pohonu. S předpokládanou spotřebou kolem 6 kWh/100 km je pohon 2,5× efektivnější, než u Tesly Model 3. Svou zásluhu na tom má také extrémně nízký součinitel čelního odporu vzduchu Cx 0,13.
Co tento malý technický zázrak umožnilo? Jednoduchý trik. Tříkolky totiž nejsou v USA považovány za automobily. Pohledem legislativy jde o motocykly, a na ně se vztahují mnohem mírnější bezpečnostní normy. Není tak sebou třeba vozit metráky deformačních zón a aktivních bezpečnostních systémů. Jenže o bezpečnost se prý přesto nemusíme obávat. Společnost totiž tvrdí, že Aptera je i tak bezpečnější než cokoliv, co dnes jezdí po silnicích. Posádku totiž chrání extrémně pevný skelet, inspirovaný formulí 1, a obklopený materiály s programovanou deformovatelností. K tomu se přidávají pokročilé airbagy. Takže člověk by se nemusel bát v subtilním vozítku ani bourat. Lepší ale bude v něm jezdit, pokud se totiž dá věřit proklamacím firmy, tak by tento stroj mohl být teoreticky schopen ve slunečných oblastech jezdit týdny a týdny bez nabíječky, pokud tedy dostane čas se dobít ze slunce. Aptera přidala i konkrétní číslo; tam, kde hodně svítí sluníčko, bude prý možné ujet až 17 700 kilometrů ročně výhradně na solární energii. A při běžném denním dojíždění by měla fotovoltaika dodat „většinu“ potřebné energie. Za mračných dní ale bude k dispozici i DC nabíjení cca 150 kW.
Dvoumístný vozík s velkým zavazadlovým prostorem, proměnitelný třeba v pohodlný stan a na přání s větším počtem míst, však přináší mezi úspornými tříkolkami novinku; pohodlný a útulný interiér s plným komfortem. Dosavadní superekonomické modely totiž mívaly interiér spíš v podobě změti trubek a nekrytého materiálu karoserie. Aptera však slibuje na cestu plný komfort a k tomu moderní palubní elektroniku s velkým displejem jako v Tesle. Cena je překvapivě lidová; díky možnosti použít menší a levnou baterii lze základní verzi se 400km dojezdem koupit za 25 900 USD (540 000 Kč bez poplatků), tedy za cenu standardního sedanu střední třídy. Což je mimochodem bezkonkurenční poměr ceny a dojezdu. Kdo chce jezdit až za obzor, na něj čeká vrcholný typ se 100kWh baterií a akčním rádiem 1 600 km za stále ještě vstřícných 44 900 USD (1 030 000 Kč). Na výběr budou verze s pohonem předních kol, nebo 3×3. První zrychlí z 0 na 96 km/h za 3,5 s, druhá za 5,5 s. Nejvyšší rychlost bude omezena na 180 km/h. Uvidíme, co přinese budoucnost, už moc neschází k plně autonomnímu, prakticky použitelnému solárnímu automobilu za normální peníze. Ostatně i Aptera už se umí za určitých okolností obejít zcela bez nabíjení – za optimálních podmínek dobije ze slunce energii na 66 km za den. Není tohle smysluplnější model, než zabrat hektary půdy solárními parky, pak vést elektřinu se ztrátami desítky kilometrů daleko a tam ji s dalšími ztrátami dostávat do elektromobilů z nabíječek?
