Definice dle společenských zvyklostí říká, že zábava je činnost, do níž se člověk nemusí nutit, protože jej sama přitahuje a přináší mu uspokojení. Možná namítnete, že nutit se musíte už jen do úkonu vzít dálkové ovládání do ruky a přeladit na Formuli E. Jenomže troufám si tvrdit, že ve většině případů tento stav souvisí s předsudky. Elektroauta nemají zvuk a nedá se na to koukat, shledávám se s názory.
Přišel snad ale rekordní počet fanoušků na letošní závod F1 v australském Melbourne jen kvůli zvuku formulí? Asi těžko. Proč tedy Formule E musí v dnešní vyspělé době čelit takové diskriminaci? Právě uplynulý závod v Monaku jasně ukázal, že jsou jakékoliv předsudky vůči elektrickým formulím naprosto liché. Ulice Monte Carla nabízí jedinou možnost, jak tyto dvě série postavit proti sobě. Jinak jsou nesrovnatelné.
Zdejší závody Formule 1 jsou dle mého názoru tradiční společenskou událostí. Nepochybně mají svůj půvab, nicméně atraktivita závodů není to, co fanoušky a fanynky láká rok co rok sledovat byť jen třeba tuto jedinou Grand Prix. „Monako? Nedá se tam předjíždět a řeší se tam jiné věci než závodění,“ řekl opakovaně Kimi Raikkonen, dnes již bývalý pilot F1 a mistr světa z roku 2007.
Daná slova jsem si od legendárního Icemana vypůjčil schválně. Formule E totiž nenabízí jen kroužení na 78 kol s jasným vítězem, s lehkou nadsázkou, známým již po sobotní kvalifikaci. Nabízí koncentrovanější zábavu vměstnanou do ikonického prostředí. Ano, není tak rychlá, ale má k tomu své důvody, které ji dělají zároveň dramatickou. Mohli bychom ji zbavit například rekuperačních systémů, ale k čemu by to vedlo? Sobotní monacká ePrix, stejně jako každá další, je vyměřena časovým limitem pouhých 45 minut. To je poloviční doba mezi zelenou vlajkou na startu a šachovnicovou vlajkou v jeho cíli ve srovnání s F1. Zároveň je to velkým pozitivem. I kdyby totiž šlo o nudné závody, zabere vám to jen polovinu času. Ale zase vážně.
K vidění bylo množství předjížděcích manévrů a i faktor útočných módů, který jezdci musí povinně aktivovat, funguje v souladu s definicí zábavy skvěle. Ve vedení se objevila čtveřice jezdců, o změnách na dalších pozicích ani nemluvě. Hned několik pilotů si oproti startu vylepšilo svou pozici o více než deset míst. Na trati, kde se nedá předjíždět. Tím vůbec největším skokanem se stal Sébastien Buemi, kterého koneckonců F1 a on ji dobře zná. Švýcar startoval z poslední příčky a dokončil na osmém místě. A to i v průměrném autě, jakým jeho Nissan letos je.
Jiné vysvětlení, než že je Formule E zábavná, pro to nemám. Už 29. května ulice Monte Carla znovu rozezvučí zvuk motorů. Tentokrát těch spalovacích. A pokud jste sobotní závod „éček“ neviděli, pusťte si jej ještě před tímto datem a poté zkuste hledat objektivní odpověď na otázku – jsou elektrické formule skutečně nudné?
