Jak vypadala moderní technika v roce 1966? Na elektroniku či asistenty zapomeňte

Často slýchám v diskuzích nad moderními automobily, že jsou přetechnizované, plné elektroniky a jejich řízení zvládne v podstatě skoro každý. O naše pohodlí za volantem se dnes stará celá armáda moderních asistentů. Komfortem na palubě si nás dnes automobilky v podstatě hýčkají. Pojďte se se mnou vrátit v čase o nějakých pět desítek let zpět do doby, kdy cesta z Prahy do Brna zabrala celý den a neexistovaly v podstatě žádné rychlostní limity. Do doby, kdy neexistovala klimatizace a například pouhé automatické vypínání blinkrů bylo z říše snů. Dostali jsme unikátní možnost vyzkoušet jeden z vrcholů nabídky motoristům v roce 1966 v tehdejším Československu, Škodu 1000 MB.

„Embéčko“ znamenalo pro Škodovku přelom. Jednalo se o první skutečně velkosériový automobil s okřídleným šípem ve znaku v rámci tehdejšího Československa a zároveň přechod od klasické koncepce k motorům vzadu. I přes chybějící prvky dnes již standardní výbavy bylo 1000 MB vrcholem tehdejší nabídky automobilky Škoda. V Mladé Boleslavi byla v sousedství původního závodu postavena v letech 1960 až 1965 v podstatě zcela nová automobilka na ploše přes 80 hektarů. Ta byla vybavená nejmodernějšími výrobními technologiemi vyspělé evropské úrovně. Ty umožňovaly sériovou výrobu 400 až 500 vozů denně, čili přes 100 000 vozů ročně. Dohromady bylo vyrobeno 443 141 vozů všech modifikací modelu 1000 MB, z nichž výrazná část byla exportována

Škodu 1000 MB pohání kapalinou chlazený řadový čtyřválec s rozvodem OHV. Ten je uložen podélně za zadní nápravou. Díky vrtání i zdvihu 68 mm má přísně čtvercovou konstrukci a objem 988 kubických centimetrů. Největší výkon 27 kW je k dispozici při 4 650 otáčkách za minutu. Nejvyšší točivý moment činí na dnešní dobu úsměvných 69 Nm při 3 000 otáčkách. Maximální rychlost je 120 km/h a zrychlení z 0 na 100 km/h nekonečných 27 sekund. Spotřeba paliva se pohybuje okolo 7,5 litru na 100 km. Elektrická instalace využívá 12voltové napětí z baterie umístěné vzadu. Převodovka je mechanická čtyřstupňová a synchronní.

Na celou obrazovku

Podvozek s rozvorem 2 400 mm a rozchodem 1 280 / 1 250 mm se chlubí nezávislým zavěšením všech kol. Přední spočívá na lichoběžníkových vzpěrách a nechybí jim ani příčný zkrutný stabilizátor. Vzadu bychom našli kyvadlové polonápravy a vzpěru podélnou. O komfort se starají vinuté pružiny a samozřejmě tlumiče. Světlost 175 milimetrů by 1000 MB mohly závidět i dnešní moderní, drsně se tvářící crossovery. Brzdy jsou ještě bubnové, jednookruhové a bez posilovače.

Přečtěte si také

Škodovka měla elektromobil už v roce 1944. Podívejte se jak fungoval

Nový vůz Škoda 1000 MB se objevil na trhu v roce 1964 za cenu 44 000 Kčs. Průměrná hrubá měsíční mzda v zemi tehdy činila 1 456 Kč, vůz tedy přišel na 30 měsíčních platů. Dnešní průměrná mzda činní 30 265 korun. Za 30 měsíčních platů si dnes můžete pořídit například model Superb v nejvyšším výbavovém stupni Laurin & Klement, případně hezky vybavené SUV Kodiaq. Nabídka karosářských variant či motorizací byla v té době velmi omezená. V rámci možností ji představovaly sedan Škoda 1000 MBG a dvoudveřový tudor Škoda 1000 MBX, jež měly shodný motor s běžnou tisícovkou, avšak s vyšším stupněm komprese a dvěma karburátory. Těmi se zvýšil výkon i nejvyšší rychlost, samozřejmě za cenu vyšší spotřeby. Čtyři koně navíc však mohly jen těžko uspokojit milovníky sportovní jízdy.

Na celou obrazovku

Omezena byla také příplatková výbava v interiéru. Kupříkladu v době, kdy se Škoda 1000 MB začala prodávat, se montovaly bezpečnostní pásy jen na přání do exportních vozů. Pokud jde o výčet příplatkové výbavy, ten je z dnešního pohledu velmi úsměvný. Jde například o dvojici předních ostřikovačů, opěradla předních sedadel sklopitelná do roviny, kontrolku rezervního množství paliva, otevírání kapoty, nádrže a kufru z kabiny či sklopitelná zadní sedadla. Zajímavými doplňkovými prvky jsou pak světýlko v motorovém prostoru, parkovací světla, speciální prostor pro rezervu a nářadí pod zavazadlovým prostorem, stahovatelná boční okna (pochopitelně manuálně) a dětské pojistky na zadních dveřích.

Na celou obrazovku

I přes svůj věk má „Embéčko“ svůj styl a šarm. Design z 60. let je nezaměnitelný a v mnoha ohledech 1000 MB připomíná spíše nějakou „ameriku“. Vše je striktně mechanické a cítíte doslova každý pohyb vozu. Měkká karoserie se v zatáčkách kroutí a vůz je díky koncepci „vše vzadu“ značně přetáčivý. Řízení má jistou vůli a na brzdy je potřeba si zvyknout, protože z pohledu dnešních aut auto prostě nebrzdí. Výhled z vozu je velmi omezený a ve zpětných zrcátkách toho není moc vidět.

Specifické je také ovládání. Například směrovky se ovládají otočením páčky na levé straně volantu nahoru, nebo dolu. Po provedení manévru a vrácení kol zpět do přímého směru se ovšem směrovka nevypne. Je potřeba na to myslet. Na palubní desce je sice kontrolka, ale tu v přímém slunci není možné vidět. Zvuk přerušovače pak přehluší zvuk motoru zezadu. Na pravé straně pak totožná páčka slouží k ovládání světel. Má čtyři polohy: světla vypnutá, parkovací světla, potkávací světla a dálková světla. Úsměvné je ovládání ostřikovačů mechanicky ovladačem na levé straně palubní desky. Čím silněji za něj zatáhnete, tím větším tlakem kapalina ostříkne čelní okno. Stěrače se zapínají a vypínají kolébkovým ovladačem na sloupku za volantem a mají jen dvě polohy: vypnuto a stálé stírání. Hned vedle stěračů je také vypínač vnitřního osvětlení a ještě vypínač osvětlení tachometru. Sytič a regulátor topení je umístěn u ruční brzdy. Neexistuje však možnost nastavení proudění vzduchu, pouze regulace intenzity teplého vzduchu od motoru.

Palubní deska je hodně jednoduchá. Dominuje jí jeden sdružený přístroj s rychloměrem, ukazatelem stavu paliva i teploty vody a celkové počítadlo ujetých kilometrů. Kontrolka směrovek je zelená. Červené jsou pak kontrolky mazání, dobíjení a teploty vody. Trochu nezvykle je červená také kontrolka dálkových světel. Náš exemplář z roku 1966 měl najeto pouhých 8 387 kilometrů.