Hyundai Ioniq 3 je na světě. Když se skládá ocel přes ocel

Hyundai ukázal světu první elektromobil jménem Ioniq, který poslouží rodině a zároveň nemá pseudoterénní karoserii. Hyundai Ioniq 3 dostal podobu kompaktního hatchbacku. A když píšeme kompaktního, nemyslíme tím jen zařazení do segmentu C, ale také délku na jeho spodním konci. Ioniq 3 totiž měří 4 155 mm, což je hodnota, kterou překonávají i některé macatější modely, patřící o třídu níže. Pro srovnání, stejně dlouhý je třeba Opel Mokka nebo Citroën C3 Aircross, zatímco třeba aktuální Volkswagen Golf je o plných 127 mm delší. Může se tedy zdát bláhové deklarovat auto, které by se bez problémů schovalo mezi současnými městskými B-crossovery, o třídu výše. Jenže tento zdánlivě nelogický krok má své opodstatnění.

Seznamte se, přichází Hyundai Ioniq 3! Unikátní elektrický hatchback

Automobilka totiž tvrdí, že vymyslela zcela nový typ karoserie, který také rovnou dostal obchodní označení Aero Hatch. A my jsme se na vlastní oči při statické prezentaci předsériového prototypu přesvědčili o míře pravdivosti těchto slov. Pohled na siluetu skutečně říká, že se tu pracovalo s hmotami poněkud jinak, než jsme byli dosud zvyklí. Přesto je jasné, že se o úplnou novinku nejedná. Není to totiž zase tak dlouho, co právě Hyundai i v Česku prodával první generaci nezvykle střiženého sportovního kupé Veloster, které pracovalo se základními tvary velmi podobně. Podle tvůrců se jedná o náhodu, a my tomu klidně věříme, protože dojít podruhé k podobném výsledku se prostě stát může. Zejména když Ioniq 3 je všechno možné, jen ne kupé, ani vyložený sportovec.

Na celou obrazovku

Zrodil se pro každodenní potřeby a vyhoví těm, kteří nechtějí čekat na budoucí SUV crossover Ioniq 2, nebo prostě nechtějí nic, co SUV připomíná. A to se jim tady skutečně nestane. Už pohled zboku prozradí, že ani označení hatchback není úplně na místě; zatímco nezvykle krátká a v dnešní době ochrany sražených chodců i příjemně nízká příď ještě sama o sobě nic zvláštního neznamená, vysoká záď se rozhodně zvykům vymyká. Není to totiž kombi ani typický hatchback, nejpřesnější označení by snad znělo fastback. A navíc tu nacházíme dělené zadní okno, tedy prvek, známý jak z osmé a deváté generace Hondy Civic, tak z prvních dvou generací Hondy CRX, které také zadní třetina auta trochu připomíná.

Přečtěte si také

Hyundai odhalil plány do roku 2030. Modelem Ioniq 3 to jen začíná

Přímo převratně se tu pracovalo s liniiemi, a jinak to také ani nešlo, protože jinak by vlastně antiestetický tvar konce střechy designérům tak snadno neprošel. Tak si pomohli trikem, který nazvali Art of Steel, a který už známe z druhé generace vodíkového Nexa. Ten spočívá v kombinaci konvexních a konkávních ploch, vytvářející dojem, že hmota auta skutečně vznikla postupným přeplátováváním pásové oceli. Kromě zajímavého prvku to také pomohlo účinně opticky zaretušovat vysoké plochy dveří, které by jinak nepěkně kontrastovaly s velmi úzkými, a dozadu se dále zužujícími okny. Ta totiž vyplynula z další designérské parádičky, která nechala odpojit horní, kontrastně nabarvenou linii oken od linie střechy a dala poměrně vysokému autu dynamický šmrnc.

Na celou obrazovku

Příď se jasně odkazuje na předchozí modely v čele s Ioniqem 6, avšak dále rozehrává šálivou hru různě velkých pixelů, z nichž některé svítí, aby byl vůz vidět, a ty, co svítí v noci, aby byla zevnitř vidět silnice, jsou zase ve dne opticky skryté v tmavém pásu. Působí to čistě, esteticky i dynamicky; zejména v ospoilerované verzi N-Line, kterou vidíte na fotkách. Podobná adjektiva padají i při hodnocení zádě, ovšem tady se dynamika při daném poměru šířky a výšky doháněla těžko. Tak se tady aspoň navršilo tolik horizontálních linií, kolik bylo únosné. A velkou pochvalu posíláme nejen za zachované logo, ale i za fakt, že si odpustilo poněkud frivolní červené podsvícení, které se v poslední době stalo pochybnou módou u konkurence. Za tohle auto se v noci stydět nebudete.

Přečtěte si také

Hyundai se odvázal. Předvedl cyberpunkový koncept jako z lega – Mnichovský autosalon 2025

Ne jeden, ale hned celá série šoků čeká v interiéru. Ten první na vás padne, když otevřete dveře. Relativně malé čelní sklo a absolutně malá všechna ostatní okna, včetně komických trojúhelníkových průzorků za zadními dveřmi, totiž na první pohled působí trochu klaustrofobicky. A také vytváří dojem stísněnosti, který ovšem okamžitě přejde po usednutí. Uvnitř je totiž vzhledem k vnějším rozměrům až neuvěřitelně prostorno, a to na všech čtyřech místech. Pátý dospělý by asi mluvil jinak, ale i autor tohoto textu nadprůměrných tělesných rozměrů si za sebe bez problémů sedl. A vpředu si i pohověl, i když ve druhé řadě už jsou trochu znát nevýhody baterie pod podlahou a podpora stehen není taková, jakou byste si představovali na cestu do Chorvatska.

Na celou obrazovku

Zdaleka největší šok ale připravil zavazadelník. Už jeho papírový základní objem 441 l zní jako hodnota, známá spíš z mnohem delších kombíků, ale pohled překoná vaše představy. Konstruktéři totiž chytře využili prostor, který zbyl za jednoduchou, klikovou zadní nápravou, a umístili za něj malou jeskyni. Ta má 119 l, pochopitelně zahrnutých do základního objemu. To je celkem nicneříkající číslo, ale jak jsme v praxi ověřili, vejde se do ní bez problémů velký cestovní kufr. Anebo celý člověk, pokud to tedy není urostlý obr. Vše je v rámci možností, daných vysokým schodem, který si vyžádala záď, která svou malou délku musela vynahradit o to větší tuhostí, i velmi slušne přístupné. Zdá se, že se zrodil potenciální velký hit rodin, které nepotřebují nebo nechtějí velké auto. Sem se totiž krásně vejdou.

Přečtěte si také

Hyundai se rozmachuje k velkému útoku. Tady je ochutnávka

Pár slov si zaslouží i řešení místa řidiče. To zcela odložilo jakékoliv předstírání zbytného luxusu a s ním i jakékoliv barokní tvary či přemíru měkčených ploch. Jenže to kupodivu nevadí, zcela čisté tvary působí příjemně a vzdušně. A hon za nimi šel tak daleko, že přístrojový štít výrazně atrofoval a opustil své obvyklé místo pod volantem. Nově je naopak nad ním, jenže bez pocitu, že máte maličký volant přímo na stehnech, jako v i-Cockpitu od Peugeotu. I zde je řídicí kolo o něco menší, ale jinak v obvyklé poloze i výšce. A displej, ač nevelký, je tak blízko ose řidičova pohledu, že tady bude head-up displej zbytečný.

Na celou obrazovku

Skoro vše ostatní se odehrává na velkém plovoucím modulu uprostřed palubky, kam se také přestěhovala většina ovládacích prvků. Proběhla totiž přísná tlačítková redukce, ovšem nikoliv bezhlavá, takže některé nejpoužívanější funkce si mechanický ovladač zachovaly. Zaujalo nás, že ty největší patří k vyhřívání sedadelkde našla místo horizontálně orientovaná obrazovka zcela nového, infozábavního systému Pleos, běžící na Androidu. Ten bychom vám rádi představili, protože jsme na něj sami velmi zvědaví, ale bohužel jsme viděli jen prototypovou obrazovku s jediným statickým obrázkem. Tak příště.