Formule 1 je i v důsledku své vlastní historie vnímána jako královna motorsportu. Vrchol všech motoristických disciplín. Otázkou k zamyšlení ale je, zda nejde pouze o přežitek, jemuž medvědí služby odvádí moderní doba. Už dávno totiž neplatí, že v F1 jezdí nejlepší závodníci světa. Velkou konkurenci lze vidět i jinde, obzvláště se vzestupem šampionátu elektrických formulí. Jak si však obě série stojí v přímém porovnání jezdců?
Dojít k exaktnímu výsledku, jaké poskytuje věda, na poli motorsportu nelze. Platí to i v případě obou formulových sérií, jež mají pramálo společného. Vycházet tak lze pouze ze základního předpokladu, jímž je co možná nejlepší jízda po okruhu a snaha o dosažení nejvyšší rychlosti. A k tomu je jak ve Formuli 1, tak ve Formuli E zapotřebí jiný balík dovedností.
F1 má individuality, ale lepší průměr zase Formule E
V začátcích byla Formule E, co do úrovně kvality jezdců, bezpochyby válcována. Kvalita startovního pole nicméně s nástupem druhé generace aut v roce 2018 začala značně růst. „Nemyslím si, že by se do Formule E dal posadit jezdec F1, který by tady snadno vyhrával,“ cituje racingnews365.com Olivera Rowlanda, současného pilota indického týmu Mahindra. „Pokud jde o rychlost, talent a přirozené schopnosti, je Max (Verstappen) v současné době v F1 opravdu výjimečný. Ostatní kluky, zejména ty mladší, jako je Charles (Leclerc) a George (Russell), hodnotím taky vysoko.“
„Ale tihle kluci by sem nemohli jen tak přijít a dominovat i tady. Vím to, závodil jsem proti nim a vím, jaká je jejich úroveň. Domnívám se, že průměrná úroveň jezdců je ve Formuli E lepší než ve Formuli 1. Kdykoli bych je tu uvítal,“ říká Rowland.
Abyste ve Formuli E dosáhli dobrých výsledků, základním předpokladem jsou špičkové závodní dovednosti a rychlé uvažování. Vozy zde za sebou jezdí „přilepené“ nosem k ocasu auta před sebou, takže klíčové jsou schopnosti bránit se a útočit při vědomí možných fatálních důsledků. F1 naopak využívá systému DRS, který usnadňuje předjíždění na rovinách. Elektrický šampionát vyvinul podobný prvek, takzvaný útočný mód. Ten je však rozdělen mezi všechny jezdce stejně, a vytváří tak spravedlivější podmínky závodu.
Pohledem na úroveň obtížnosti závodních tratí lze lehce získat dojem, že piloti F1 mají snazší práci. Valná většina závodů Formule E se totiž odehrává na městských tratích, kde se prostor pro chybu blíží k nulové hranici. Žádné únikové zóny, žádné traťové zóny. Buď všechno, nebo nic. I výsledky v juniorských soutěžích, kde se spousta současných i minulých pilotů F1 a FE potkala, naznačují, že královna motorsportu rozhodně nezaměstnává pouze ty nejnadanější. Například v roce 2015 ve Formuli 3 dominoval Félix Rosenqvist (bývalý pilot Mahindry) před Antóniem Giovinazzim. Třetí tehdy skončil Jake Dennis až za ním v přesném pořadí Charles Leclerc, Lance Stroll, George Russell, Alex Albon a Maxmilian Günther.
Jaký je tedy závěr? Obecně vzato se skutečně nejlepší jezdci do královny motorsportu dostanou. Je tu však jedno velké ale. Je spousta případů, kdy podobně talentovaní závodníci nedostávají stejnou šanci dosáhnout na to, co je považováno za vrchol motorsportu. Důsledkem toho je vyrovnanější pole Formule E, kdy přinejmenším polovina jezdců měla na to stát se regulérním pilotem F1. Zářným příkladem budiž aktuálně Alex Albon nebo Nyck de Vries. Jenže F1 je především tvrdý byznys.
