Historie čistě elektrického šampionátu Extreme E je velmi krátká. První závod se uskutečnil teprve v roce 2021. Od doby svého uvedení už ale přilákala spoustu zvučných jmen. Ať už přímo či nepřímo, to své jí propůjčili Jenson Button, Sébastien Loeb, Carlos Sainz starší, Nasser Al-Attiyah, Nico Rosberg, Lewis Hamilton a mnoho dalších. Kdo ještě Extreme E nezná, jedná se o offroad sérii, v níž jde především o závody v drsných podmínkách. Většinou přímo zasažených klimatickou změnou. Rovněž je to dosud nevídaný experiment v oblasti rovnosti pohlaví. Každý tým totiž musí nasadit jak muže, tak ženu. Porci závodních kilometrů si posléze mezi sebou rozdělují rovným dílem. Jak vidno, odvaha experimentovat sérii není cizí.
A proto nyní přichází s dalším technologickým nápadem. Zakladatel Alejandro Agag po diskuzi s týmy a jejich vlastníky nedávno představil vizi vodíkových závodů Extreme H. Spustit ji hodlá už v roce 2024. Zatím však není jasné, zda půjde o doplněk k elektrickým vozům, či je úplně nahradí. Na stole jsou údajně obě varianty, o nichž se bude ještě diskutovat. „Extreme E byla navržena jako testovací platforma pro inovace a řešení v oblasti mobility. Čím dál jasněji jsme si uvědomovali, že vytvoření vodíkové závodní série je přirozeným vývoje našeho poslání ukázat možnosti nových technologií v boji proti klimatickým problémům. Společně se současnými týmy se v příštích měsících rozhodneme, jak nejlépe vodíkový pohon začleníme do závodního víkendu. Na stole je možnost vzniku dvou samostatných kategorií, úplný přechod na vodík, nebo společné závody,“ vyjádřil se prostřednictvím oficiální tiskové zprávy Alejandro Agag.
Ani prostřední varianta, tedy přechod na vodík, nemusí stát tolik úsilí při vývoji. Auto spolu s pohonným ústrojím může zůstat teoreticky beze změn. Pouze bateriové úložiště by nahradily palivové články a nádrž na vodík. Ostatně už nyní série využívá vodík při výrobě elektřiny, kterou vyrábí speciálně navržené generátory. Tou jsou poté vozy mezi jednotlivými závody dobíjeny. Benefitem vodíkové technologie by zcela jistě byla možnost navýšit porci kilometrů v rámci závodu. Dalším plusem je jednoznačně rychlost doplnění „energie“ na další cestu. A více akce rovná se větší potenciál u televizních společností a sponzorů.
Na rovinu je ale třeba konstatovat, že by se jednalo o přechod na méně účinné a špinavější technologie. Pro závodní inženýry jsou možná elektromotory nudné a sterilní, i když jsou rychlé a účinné, a proto podobná změna z jejich pohledu dává smysl. A není ani příliš mnoho fanoušků, kteří by neuvítali trochu toho tradičního hluku motoru, jenž by nahradil kvílení elektromotoru. S podobnými úmysly, byť nepřímo vyjádřenými, už vyrukovala i Formule E. I její odklon k vodíku je ve světle těchto zpráv mnohem reálnější než v době, kdy jsme o možnosti reportovali. Že by se nad elektromotory v tradičním pojetí smrákalo?
