Dokument dostal název REPowerEU a naznačuje jakýsi aktualizovaný jízdní řád přechodu k udržitelným zdrojům energie ve světle aktuální situace, tedy především ruské invaze na Ukrajinu a energetické krize, rovněž uměle vyvolané Ruskem. Stanovuje tedy jasné priority, čemu se v EU věnovat, aby se urychlila eliminace závislosti na ruských fosilních palivech, která se ukázala jako velice nebezpečná.
Celý soubor opatření je velice zajímavý, zahrnuje totiž návrhy okamžitých opatření zejména finančního rázu (umožnění regulace cen, vytvoření dočasné platformy pro přímou finanční pomoc nejpostiženějším firmám, dočasné zvýšení zdanění neočekávaných zisků a využití zisků z obchodování s emisními povolenkami ke zmírnění zátěže domácností). Dále obsahuje návrh uzákonění minimální míry naplnění zásobníků zemního plynu s účinností od 1. října, kdy by nemělo klesnout pod 90 %. Zásobníky by zároveň měly být označeny za kritickou infrastrukturu a k jejich naplnění by nově bylo možné využívat i pobídek. Doplňování plynu má být koordinováno a kontrolováno a navíc by mělo intenzivně pokračovat vyšetřování Gazpromu a jeho role na vzniku aktuální krize.
Další kapitola obsahuje obvyklé výzvy k budování více střešních fotovoltaických panelů, zjednodušení administrativy při povolování environmentálních projektů a diverzifikaci zdrojů plynu včetně zdvojnásobení produkce biomethanu do roku 2030. Zajímavé to začíná být v bodu Dekarbonizace průmyslu, zahrnujícím elektrifikaci, využití obnovitelného vodíku a především systematické budování související infrastruktury. Tomuto záměru se říká Hydrogen Accelerator a zahrnuje jak budování výrobních, skladových a překládacích kapacit, tak plán nahradit část ruského plynu. Konkrétní plány hovoří o 10 mt importovaného zeleného vodíku a 5 mt téhož z vlastních zdrojů. A tady už se přímo dostáváme k dopravě.
Podle asociace Hydrogen Europe, zastřešující firmy a instituce, mající co do činění s vodíkem, se musí evropská strategie zaměřit na několik klíčových pilířů. Především proměnit část dosavadní plynové infrastruktury na vodíkovou a podpořit výrobce hydrolyzérů, jichž většina sídlí právě v Evropě. A také podpořit subjekty, snažící se uvést vodík do běžného života. Ten už začíná být běžnou součástí hromadné i nákladní dopravy po silnici, kolejích i vodě, přičemž projektů nahrazení fosilních paliv (včetně zemního plynu) vodíkem stále přibývá. Po anglickém hrabství West Midlands se bude například prohánět 124 vodíkových autobusů, dalších 23 zajistí MHD v Belfastu, Göteborg zase otestuje prvních 5 komunálních vozidel na vodík. A to jsou novinky jen za poslední týden.
Toyota pak pokračuje ve svém vlastním programu vodíkových automobilů, které rovněž začala komerčně prodávat. Kromě osobního auta Mirai vyvinula i vlastní autobus, nákladní automobil a loď. Dokonce založila fond na podporu inovací v oboru. Jenže ta se spoléhá na vlastní prostředky, s využitím v osobních autech se zatím v programech evropské podpory nepočítá. Ovšem při kýženém extenzivním rozvoji infrastruktury je to možná jen otázkou času.
