Elektromobily jsou často označovány jako zcela bezemisní alternativa k vozům se spalovacím motorem, avšak výzkum univerzity UCLA (University of California, Los Angeles), na který upozornili kolegové z insideevs.com, odhalil pro mnohé jistě překvapivý problém. Nabíjení u rychlonabíjecích stanic totiž může zhoršovat kvalitu vzduchu více než tradiční benzínky. Tým vedený profesorkou Yifang Zhu z UCLA Fielding School of Public Health, který publikoval výsledky v odborném časopise Environment International (2025), změřil u padesáti rychlonabíječek v Los Angeles koncentrace jemného prachu PM₂.₅ v rozmezí 7,3 až 39 mikrogramů na metr krychlový. Běžné městské prostředí v Kalifornii přitom vykazuje hodnoty 3,6 až 12,4 µg/m³ (u benzínových stanic běžně okolo 12 µg/m³).
„Naše zjištění naznačují, že tyto drobné částice pravděpodobně pochází ze zvíření prachu v okolí výkonových skříní rychlonabíječek. Tyto skříně převádějí elektřinu ze sítě na stejnosměrný proud potřebný k nabíjení baterií elektromobilů,“ uvedla Yuan Yao z UCLA Fielding, hlavní autorka studie. „Skříně zároveň obsahují chladicí systémy, které brání přehřívání elektroniky, a právě jejich ventilátory mohou vířit prach a částice z vnitřních povrchů. Myslíme si, že to může být jedním z důvodů zvýšené úrovně znečištění, které jsme naměřili,“ dodává.
Jak to vypadá uvnitř nabíječky? Pohled do útrob Alpitronicu u PRE
„U každého člověka může vystavení jemným částicím přispívat ke zdravotním potížím, a u těch, kteří mají již existující onemocnění nebo zvýšenou citlivost, jsou rizika ještě větší,“ uvedl Michael Jerrett, profesor na Katedře environmentálních zdravotních věd UCLA Fielding a spoluautor studie. „Protože tyto částice jsou tak malé, mohou pronikat hluboko do plic a dokonce se dostat i do krevního oběhu — to může vést k vážným problémům, jako jsou srdeční či plicní onemocnění. Dobrou zprávou naopak je, že riziko je extrémně lokalizované – koncentrace totiž podle studie výrazně klesají už několik metrů od nabíjecí skříně a ve vzdálenosti stovek metrů už nejsou rozdíly oproti běžnému městskému prostředí vůbec patrné.
A právě to, že je riziko extrémně lokalizované, prakticky stačí při nabíjení u rychlonabíječek nestát přímo u napájecí skříně. Nejjednodušší tak je odstoupit alespoň pár kroků nebo si na dobu nabíjení sednout do auta.
A pak v clanku mapa pres cele USA.
Proc insideevs to delaji? Proc to dela fDrive? Nepatri to na autoforum?
Shrnutí v tabulce
Zdroj znečištění Podíl na PM₁₀ Podíl na PM₂.₅
Lokální vytápění 36,4 % 54,5 %
Silniční doprava 9,3 % 14,1 %
Článek ok, ale ta postupná bulvárnost fDrive je očividná - asi to láká majoritní proud, který změny nemá rád a tak se rád utvrzuje ve svých postojích. Raději článek o škodlivosti spalování těch šílených tun ropy a dalších produktů, které si pak filtrujeme vlastním hardwarem (plícemi).
Doprava a znečištění ovzduší: prach, NOₓ a saze
Úvod
Doprava je jedním z nejvýznamnějších zdrojů znečištění ovzduší, zejména ve městech a v okolí frekventovaných silnic. Přestože se díky moderním technologiím (filtry pevných částic, katalyzátory) emise z nových vozidel snižují, doprava stále významně ovlivňuje kvalitu vzduchu. Nejde přitom pouze o „viditelný prach“, ale i o látky, které nejsou pouhým okem patrné, a přesto mají zásadní vliv na lidské zdraví i klima.
Prachové částice (PM₁₀ a PM₂.₅)
Prachové částice se dělí podle velikosti na PM₁₀ (do 10 mikrometrů) a jemnější PM₂.₅ (do 2,5 mikrometru). Tyto částice se dostávají hluboko do dýchacího systému, PM₂.₅ až do plicních sklípků a krevního oběhu.
Zdroj prachu z dopravy:
Výfukové emise – drobné částice vznikající spalováním paliva.
Otěr pneumatik, brzd a spojky – obsahují kovy, saze a gumu.
Resuspenze prachu – víření prachu z povrchu silnic při průjezdu aut.
Celorepublikově představují emise z dopravy menší část PM₁₀ (cca 9 %), ale u rušných silnic může doprava tvořit až čtvrtinu koncentrací prachových částic. Zásadní roli zde hrají ne výfukové zdroje – otěry a víření prachu.
NOₓ (oxidy dusíku)
Oxid dusnatý (NO) a oxid dusičitý (NO₂), souhrnně NOₓ, vznikají při spalování paliva za vysokých teplot. V Česku je více než polovina emisí NOₓ způsobena dopravou, především dieselovými motory.
Proč jsou NOₓ nebezpečné:
NO₂ dráždí dýchací cesty a zhoršuje astma.
Reakcí s VOC (těkavé organické látky) vytváří přízemní ozón.
Přispívají ke vzniku sekundárních částic (síranů a dusičnanů), které zvyšují koncentrace PM₂.₅.
Saze (black carbon)
Saze jsou drobné částice elementárního uhlíku vznikající při nedokonalém spalování, zejména v dieselových motorech. Patří do kategorie PM₂.₅ a mají vážné zdravotní dopady.
Charakteristiky sazí:
Jsou nosiči toxických látek (např. polyaromatických uhlovodíků).
Podle WHO patří dieselové saze mezi karcinogeny 1. skupiny.
Kromě zdravotních dopadů mají i klimatický efekt – absorbují teplo a přispívají k oteplování.
Další škodliviny z dopravy
VOC (těkavé organické látky) – spolu s NOₓ tvoří přízemní ozón.
CO (oxid uhelnatý) – méně významný díky katalyzátorům, ale stále přítomný.
Těžké kovy – měď, zinek, kadmium a další kovy z otěrů brzd a pneumatik.
Vliv v okolí silnic
V bezprostřední blízkosti silnic se koncentrace škodlivin výrazně zvyšují:
NO₂ může být dvojnásobný oproti průměru města.
Saze tvoří velkou část PM₂.₅, zatímco jinde ve městě mají menší zastoupení.
Prach se koncentruje u komunikací, kde ho doprava víří z povrchu.
To znamená, že obyvatelé u rušných tahů jsou vystaveni mnohem vyšším dávkám škodlivin než průměrná populace.
Závěr
Doprava ovlivňuje ovzduší několika způsoby. Kromě přímého vypouštění prachu je významným zdrojem oxidů dusíku a sazí, které mají vážné zdravotní i klimatické důsledky. Zatímco celkový podíl dopravy na emisích prachu v ČR je nižší než například u lokálních topenišť, v okolí silnic a ve městech hraje doprava dominantní roli. Opatření jako moderní filtry, elektrifikace dopravy a omezení provozu ve městech jsou proto klíčové pro zlepšení kvality ovzduší.