Nabíjení elektromobilů na veřejných stanicích. Pro řadu lidí již mnoho lidí samozřejmost tak, jako tomu bylo dříve u čerpání paliva. Ale jak taková nabíjecí stanice vypadá uvnitř? To vám dnes ukážeme. Pražská energetika nám totiž zpřístupnila svoje ultra-rychlé nabíjecí stanice Alpitronic Hypercharger na svém novém hubu u Pražačky v Praze. Podívejte se na videoreportáž níže, případně přinášíme také fotogalerii.
Jak to vypadá uvnitř nabíječky? Pohled do útrob Alpitronicu u PRE
Nabíjecí stanice Hypercharger od italského výrovce Alpitronic nám ukázal Adam Čečák, vedoucí oddělení realizace a provozu Pražské energetiky. Nový hub se nachází kousek od pražského Krejcárku, hned vedle rozvodny Pražačka, a kromě veřejných ultra-rychlých stanic je zde i několik desítek neveřejných stanic určených pro nabíjení rychle se rozrůstající flotily elektromobilů PRE. Jen letos PRE pořizuje až 60 nových elektromobilů, kterými jezdí servisní technici, obchodníci i management.
Celkově je na Krejcárku v neveřejné části 70 AC přípojek a 12 ultra-rychlých přípojek o výkonu 150 kW. Veřejnosti pak slouží dva nejnovější Hyperchargery, každý o výkonu až 400 kW. Všechny nabíjecí stanice napájí trafostanice o výkonu 2 MW. Veřejné nabíjecí stanice tvoří první hub nové generace, u kterého PRE buduje ještě cenový totem, automat na občerstvení a také zastřešení. K dispozici je i vysavač. V tomto standardu chce PRE svoje nabíjecí huby dále budovat a řadu z nich chystá v příštím roce.
Co je uvnitř stanice?
Po otevření přední části stanice je vidět switch gear, tedy řídící část. V přední části stanice je pak ještě systém chlazení, je-li instalován. Jde o olejové čerpadlo, které chladí kabely stanice, které se vysokými proudy zahřívají. A jen pro zajímavost, pětimetrový chlazený kabel s příslušnou koncovkou stojí orientačně kolem 100 tisíc Kč. Zajímavostí je, že ani 400kW stanice u Krejcárku nemají chlazené kabely a vystačí si bez nich. V zadní části stanice je pak přístup k výkonovým modulům. Hyperchargery jsou modulární a lze tak osadit jeden až čtyři moduly po 100 kW (v případě starších stanic 75 kW). Zajímavostí je, že v případě, že je na nabíjecí stanici umístěn také platební terminál pro placení klasickými kartami, může mít stanice až 3 různé SIM karty pro připojení do sítě.
Ve videu výše se dozvíte, jak poznat chlazený a nechlazený nabíjecí kabel a jak vypadá nabíjecí stanice uvnitř. Podíváme se také na rozdíl mezi původními Hyperchargery, které mají nabíjecí moduly o výkonu 75 kW, a nové Hyperchargery, které ač zvenku vypadají stejně, disponují uvnitř 100kW nabíjecími moduly a maximální výkon stanice se tak zvýšil z 300 kW na 400 kW. A právě ty PRE na svém novém hubu používá. Jak se stanice udržují?
Údržba nabíjecích stanic probíhá pravidelně a zahrnuje jak rutinní, tak pohotovostní zásahy. Stanice s chlazenými kabely vyžadují kontrolu a doplňování chladicí kapaliny (glykolu) přibližně jednou za půl roku, protože časem může hladina kapaliny klesnout nebo dojít k zavzdušnění systému, což ovlivňuje výkon dobíjení. Běžné stanice mají nastavený servisní interval na jednou ročně, pokud nejsou umístěny na velmi frekventovaných místech.
Při pravidelné údržbě se kontroluje několik klíčových oblastí. Patří sem výměna filtrů ve dveřích stanice, které zabraňují vnikání prachu a nečistot, dále kontrola těsnění, aby nedošlo k zatečení vody nebo zvýšené vlhkosti, a revize připojovacích kabelů včetně dotažení kontaktů. Správná funkce ventilačního systému je důležitá – stanice nasává studený vzduch zespoda a odvádí teplý vzhůru, což zvyšuje účinnost chlazení.
V případě poruch, jako je například únik chladiva, porucha konektoru nebo stisknutí nouzového tlačítka, stanice sama odešle hlášení do dohledového systému nebo je problém nahlášen zákaznickou linkou. Pohotovostní zásahy jsou zajišťovány týmem servisních techniků, kteří na základě diagnostiky nebo hlášení vyrážejí k stanici a provádějí potřebné opravy přímo na místě.
Pokud byste si chtěli pořídit stanici napřímo, celý Hypercharger o výkonu 400 kW stojí orientačně 2 miliony Kč. Energetické společnosti pak mají samozřejmě slevy, i tak jde ale o velmi drahou záležitost. Celý nabíjecí hub se dvěma ultra-rychlými stanicemi stojí včetně projekčních a stavebních prací na lokalitě kolem 10 milionů Kč. Další náklady jsou pak spojeny s údržbou i opravami. Návratnost takové investice je tedy velmi dlouhá, až neexistující. Stále tedy platí, že vzhledem k nízkému vytížení stanic se náklady energetickým společnostem nevrátí.
Vzhledem k podpoře státu, EU i zájmu samotného PRE rychle rozšiřovat síť stanic se však i přesto můžeme těšit na celou řadu nových ultra-rychlých lokalit.
Také je divný že nabíjecí kabely jsou na dveřích a tak museli použít připojovací kabely různé délky pro levý a pravý kabel, aby šlo otevřít dveře. A že je to vůbec pohyblivý.
Děkuji. Zajímavý.
To je úplně jasné z těch čísel, co tady prezentují ČEZ, PRE a EON. Při denním odběru v řádu nízkých desítek kWh je to tak na tu údržbu plus něco málo zbyde a návratnost 50 let :-(
By mě zajímalo, kolik má dnes návratnost taková čerpací stanice. Tam je výhoda, že je k ní i shop, kde jsou vysoké marže. Přitom u nabíječek by to taky dávalo smysl, když uvážíme, že tam člověk stojí podstatně déle než u čerpačky.