Nabíjení elektromobilů má stále rezervy v uživatelské přívětivosti. Jistým pokrokem je sice systém Plug & Charge, který aspoň odbourává zdlouhavou a ne vždy bezproblémovou fázi autorizace, avšak stále se to neobejde bez vystoupení, otevření nabíjecího portu, uchopení konektoru často napojeného na těžkém kabelu, zastrčení a modlení, zda se správně propojily komunikační kontakty a nakonec popřemýšlení, jak to je vlastně s tím zamykáním nabíjecího kabelu. Přitom existuje jednoduché a funkční řešení – bezdrátové, nebo v tomto případě indukční nabíjení. S ním je dokonce počítáno jako s jediným smysluplným řešením nabíjení autonomních vozidel a ve vzdálenější budoucnosti se dokonce kalkuluje s obousměrným přenosem skrz indukční smyčky ve vozovce při dynamickém napájení a rekuperaci.
Tak proč už se běžně nepoužívá? Odpovědí na tuto otázku je více. Jedním z hlavních problémů jsou ztráty při přenosu, které jsou už z principu zhruba o deset procentních bodů vyšší než při kabelovém připojení (udávaná teoretická účinnost činí zhruba 75 %) a navíc rychle klesá s rostoucí vzájemnou vzdáleností vysílací i přijímací jednotky. Tento problém lze zmírnit konstrukcí řídicích obvodů nabíječek (volbou vhodných proudů a frekvencí lze ztráty zmenšit), avšak vývoj v tomto směru není stále dokončen. Jednotliví výrobci se ovšem chlubí hodnotami až 92 %.
Do kalkulace vstupují i realizační náklady, které v případě budování infrastruktury mohou být značné. A výrobcům se zase nechce svá auta zdražovat o indukční nabíjení v situaci, kdy infrastruktura neexistuje. A ani to se nezmění v dohledné době, protože zatím nevznikl ani jednotný standard nabíjení. Sice už vznikla norma IEC 61980 definující základní technické a bezpečnostní parametry a nově se podařilo schválit i IEC61980-2 upravující komunikaci mezi mobilními a stacionárními částmi, ale samotné standardy stále chybějí a každý výrobce pochopitelně prosazuje ty svoje.
Jednotlivé automobilky totiž indukční přenos energie už několik let zkoušejí, a to jak pro stacionární nabíjení, tak dynamické. Asi nejdále je v tomto ohledu Volvo, které dokonce už v Göteborgu spustilo projekt tříletého testování elektrických taxíků Volvo XC40 Recharge nabíjených právě prostřednictvím indukčních desek ve vozovce výkonem 40 kW, podobný projekt již běží v Oslu, ovšem iniciovaný z druhé strany, tedy od americké společnost Momentum Dynamics vyvíjející nabíjecí infrastrukturu. Renault zase ve Švédsku testuje dynamické nabíjení za jízdy a BMW vyzkoušelo mobilní nabíjecí moduly s relativně nízkým výkonem, ale s vysokou účinností. Dále ovšem projekt nerozvíjí. Majitelé Tesel mají už dlouho k dispozici indukční nabíjecí sady od třetí strany.
Podle insideevs.com teď leží iniciativa na startupech. Firma WAVE (Wireless Advanced Vehicle Electrification) například demonstrovala bezdrátové nabíjení pomocí svých nabíječek v elektrických autobusech a tramvajích po celé Kalifornii. A také nainstalovala čtyři 500kW bezdrátové nabíjecí systémy v Universal Studios Hollywood, které napájejí tramvajovou linku Studio Tour. Další firmou, která dělá velké pokroky, je WiTricity. Tato společnost vyvíjí technologii, která využívá magnetickou rezonanci umožňující bezdrátový přenos na dálku. WiTricity již získala důvěru investorů, neboť v posledních několika letech získala desítky milionů dolarů. Startup nedávno začal spolupracovat se společností Hyundai. Dvojice vyvíjí bezdrátovou nabíječku pro vůz Genesis GV60, podívejte se na video, kde ji uvidíte v akci v Jižní Koreji.
Společnost WiTricity nedávno provedla průzkum, který ukázal, jak moc jsou spotřebitelé dychtiví po bezdrátových technologiích. Podle průzkumu si 96 % respondentů přeje mít alespoň možnost bezdrátového nabíjení. Přitom 71 % z nich považuje vyhlídku na bezdrátové nabíjení za „velmi lákavou“.
zajmavy je ze vzdalenost (skvira) je spise vetsi a ztraty nejsou velke, dokonce oni tvrdi ze jsou mensi nez u klasicke DC nabijecki.
www_youtube_com/watch?v=aq7SP18sPKw