Plány Volkswagen Group se španělskou automobilkou SEAT, kterou za velmi komplikovaných okolností získal v 80. a 90. letech 20. století, tak trochu připomínají horskou dráhu. Nejdříve jí určil roli výrobce vlastních automobilů s vysokou užitnou hodnotou postavených na partiové technice Volkswagenu (i u nás velice populární Seat Toledo I vyjel v roce 1991 na podvozku tehdy již ukončeného Golfu II). Ostatně osud Toleda je pro značku symptomatický. Později byl SEAT povýšen na sportovně laděnou a stylovou alternativu Volkswagenů, který měl konkurovat značkám jako Alfa Romeo, jež byla tou dobou na vrcholu slávy s modely 147, 156 a 166. A aby se neponechalo nic náhodě, koncern do SEATu rovnou zlanařil i designéra Waltera de Silvu, autora výše zmíněných italských krásek.
Vznikla celá nová rodina velice odvážně tvarovaných SEATů Altea, Altea XL, León a Toledo, samozřejmě už na nejmodernější technice a s těmi nejlepšími koncernovými motory. Jenže posledně jmenovaný model, třetí generaci Toleda, veřejnost nepřijala. A tak následovala katarze, z Toleda se stal konvenčně tvarovaný budgetový model sdílející techniku se Škodou Rapid a automobilka vsadila na nezprofanované jméno León (či později Leon) a trefila se konečně do černého. Dynamičtější alternativa Škody Octavia se už ve druhé generaci prodává znamenitě a v hierarchii zbyl prostor dokonce i na SUV střední třídy Tarraco.
Zdálo se tedy logické vytyčit Španělům stejnou cestu jako Volkswagenu a Škodovce a začít SEAT intenzivně elektrifikovat. A také se tak za vizionáře Herberta Diesse stalo. Vznikl prototyp SEAT Born a vše se zdálo na dobré cestě. Jenže pak se stalo hned několik důležitých věcí. Nově založená subprémiová značka SEATu Cupra se velice dobře etablovala a jejím prostřednictvím se koncernu dařilo prodávat stejnou techniku s vyššími maržemi. A pak nastal známý souběh krizí, kdy se globální epidemie covidu setkala s tzv. čipovou krizí a později i energetickou krizí uměle vyvolanou Ruskem. Volkswagenu stejně jako ostatním prudce klesly zisky a každý nápad, jak tento trend zvrátit, byl dobrý. A tak vznikla další dějinná výhybka pro SEAT.
Jen několik měsíců před ohlášenou premiérou, v době prakticky dokončeného vývoje, totiž vedení SEATu podle autocar.co.uk rozhodlo, že již ohlášený a představený prototyp SEAT Born dostane výnosnější značku Cupra, vznikl tak subprémiový sportovně laděný hatchback Cupra Born. Následovat bude napřesrok výkonný kompaktní crossover Tavascan s pohonem všech kol vyráběný v Číně. A dokonce i elektrické mini chystané na rok 2025 a vyráběné spolu s Volkswageny ID.1 a ID.2 ve Španělsku po boku nové malé elektrické Škodovky ponese logo Cupra. Na první elektrický SEAT zatím neznámé velikosti dojde až v roce 2026 tak, aby se později stihla úplná elektrifikace značky přirozenou modelovou obměnou.
Šéf SEATu a Cupry Wayne Griffiths to pro AutoCar okomentoval: „Nové elektromobily, na které se nyní zaměřujeme, jsou určeny pro Cupru. Nemůžeme si dovolit elektrifikovat obě značky najednou. SEAT je spalovací, Cupra elektrická. Myslím, že myšlenka aby se obě značky na trhu vzájemně doplňovaly, zejména v této přechodné fázi, dává velký smysl.“ SEAT však nemá být od elektřiny úplně odstřihnut, jen se zatím bude muset spokojit s elektrickou mikromobilitou. Řada elektrických koloběžek a skútrů Seat Mó zaznamenává skvělé prodejní výsledky, a tak bude nadále rozšiřována.
