Orlen se chce během několika příštích let stát jedním z nejvýznamnějších provozovatelů ultrarychlého nabíjení v Česku. V novém Future Castu Special jsme si proto pozvali Luboše Markvarta, vedoucího odboru e-mobility společnosti Orlen Unipetrol, se kterým jsme probrali nejen rychlou výstavbu sítě, ale také techniku, ceny nabíjení, ekonomiku celého byznysu nebo budoucnost čerpacích stanic. Rozhovor se navíc odehrával přímo u nového nabíjecího hubu Orlenu v Osicích na dálnici D11, kde je k dispozici šest ultrarychlých nabíjecích bodů s výkonem až 300 kW.
Orlen šlape do nabíjení. Jaké má plány? Rozhovor Future Cast Special s Lubošem Markvartem
Právě Osice dobře ukazují, jak chce Orlen své nové lokality stavět. Lokalita má garantovaný příkon 900 kW, který se dynamicky rozděluje mezi jednotlivé nabíjecí body. „I při vyšší obsazenosti těch stojanů bude mnohem častěji limitující baterie zákazníkova auta než výkon samotné lokality,“ vysvětluje Luboš Markvart.
300 kW je minimum, důležitější je ale přípojka
Orlen chce u nových lokalit instalovat výhradně ultrarychlé nabíjení. Na dálnicích má být standardem minimálně šest až osm nabíjecích bodů, na menších lokalitách alespoň čtyři. Výkon má začínat na 300 kW, přičemž firma počítá i s rychlejšími technologiemi podle toho, co bude v době realizace konkrétního projektu na trhu dostupné. Výstavbu ale komplikuje elektrická infrastruktura. Běžná čerpací stanice je podle Markvarta zpravidla připojena pouze k síti nízkého napětí a pro několik ultrarychlých stojanů je nutné vybudovat novou vysokonapěťovou přípojku a vlastní trafostanici. To celý projekt prodražuje a především prodlužuje kvůli povolovacím a připojovacím procesům.
Orlen zvažuje také využívání bateriových úložišť, ta ale zatím vnímá spíše jako doplněk tam, kde není možné získat dostatečný příkon. „Snažíme se stavět stanice na maximální zákaznickou zkušenost, a proto budujeme dostatečně dimenzované přípojky, abychom věděli, že i když se rozšíří počet elektromobilů a obsadí se všechny stojany, zákazník pořád dostane výkon, který mu slibujeme,“ říká Markvart.
Příští rok minimálně 30 nových lokalit
Rozsah plánů je přitom výrazně větší, než naznačuje současná síť. Orlen má podle Markvarta přibližně 90 rozpracovaných lokalit v některé fázi přípravy, tedy od projektování až po získávání stavebního povolení. V příštím roce chce vybudovat minimálně 30 dalších lokalit a podobné tempo plánuje držet i v dalších letech. Do roku 2030 by tak mělo být ultrarychlým nabíjením vybaveno přibližně 130 čerpacích stanic Orlen.
Dálnice mají pochopitelně prioritu, Orlen se ale nechce omezovat jen na ně. Nabíječky mají přibývat také ve velkých městech, na vytížených silnicích první třídy a postupně i na méně frekventovaných místech. Cílem je vytvořit síť, se kterou bude možné pohodlně cestovat napříč Českou republikou, nikoliv jen mezi několika nejvýnosnějšími dálničními lokalitami.
Firma zároveň nechce být závislá na jednom výrobci technologie. Vedle stojanů i-charging Blueberry, které stojí právě v Osicích a jejichž český servis a instalaci zajišťuje Chargee, počítá také s technologiemi Kempower a Ekoenergetyka. Podle Markvarta má diverzifikace dodavatelů umožnit zvládnout rychlé tempo výstavby a současně snížit závislost na jediném partnerovi.
Změní se také dosavadní model, kdy na čerpacích stanicích Orlenu provozovaly nabíječky jiné společnosti. Nové spolupráce tohoto typu už firma neuzavírá a staví vlastní řešení. Stávající dlouhodobé nájemní smlouvy ale samozřejmě nemohou skončit ze dne na den, takže někde budou vlastní stojany Orlenu určitou dobu fungovat vedle nabíječek jiného provozovatele.
11 Kč za kWh je zaváděcí cena
Jedním z největších lákadel současné sítě Orlen Charge je cena 11 Kč za kWh bez ohledu na denní dobu. Takto příznivá nabídka ale dlouhodobě nevydrží. Orlen ji bere částečně jako způsob, jak kompenzovat menší rozsah své zatím vznikající sítě, a chce dostat novou značku nabíjecích služeb do povědomí elektromobilistů.
„Dlouhodobě plánujeme strukturu, kde bude jiná cena pro neregistrované zákazníky, jiná pro registrované a potom pro firemní zákazníky. Neregistrovaná cena, tedy ta nejvyšší, bude začínat výše než současných 11 korun,“ potvrzuje Markvart.
Zajímavé je jeho otevřené vyjádření k ekonomice veřejného ultrarychlého nabíjení. Současných 11 Kč/kWh podle něj nestačí nejen na návratnost investice do stanice, přípojky a trafostanice, ale při dnešním využití nepokrývá ani samotný provoz. „Cena 11 korun už je za hranicí nejen splácení investic, ale i samotného provozu,“ říká Markvart s tím, že provozovatelé staví svou ekonomiku především na očekávaném dalším růstu počtu elektromobilů.
Orlen přitom pro dosažení přibližně rovnovážného stavu počítá zhruba se čtyřmi nabíjeními na jeden dobíjecí bod denně. Ani pak podle Markvarta nejde o úroveň, na které by se podobná lokalita začala výrazně vyplácet. Navíc je potřeba hodnotit síť jako celek, protože vedle velmi vytížených dálničních hubů budou existovat i méně využívaná místa nutná pro celorepublikové pokrytí.
Výhodou má být zázemí čerpacích stanic
V konkurenci zavedených nabíjecích sítí chce Orlen těžit především z toho, že infrastrukturu buduje u vlastních čerpacích stanic. Řidič tak během nabíjení dostane toalety, kávu, občerstvení a na větších dálničních stanicích i nabídku teplého jídla. Orlen podle Markvarta postupně přestává vnímat své provozovny pouze jako místa pro prodej benzínu a nafty a stále více jako komplexní servisní body pro lidi na cestách.
„Je nám skoro jedno, jestli má zákazník oblíbenou naši dobíjecí stanici a při dobíjení si dojde koupit kávu, nebo má velmi oblíbenou naši kávu, zastaví se pro ni a mezitím si dobije auto,“ popisuje Markvart filozofii firmy.
Do budoucna se může měnit i samotná podoba čerpacích stanic. Orlen už projektuje jednu českou lokalitu, kde si chce vyzkoušet umístění nabíjecích stojanů přímo do prostoru pod zastřešením společně s klasickými palivovými stojany. Zatím ale nepřichází jejich jednoduchá výměna kus za kus. Počet spalovacích aut v Česku neklesá dostatečně rychle a komplikací jsou také bezpečnostní předpisy a požadované odstupové vzdálenosti od nádrží a palivových stojanů.
Firma se dívá také směrem k elektrickým kamionům. Tam je ale hlavním problémem prostor, protože Orlen na dálničních odpočívkách často vlastní či si pronajímá pouze část území a velká parkoviště patří ŘSD. Kde to dispozice dovolí, chce firma stavět alespoň průjezdná místa vhodná pro dodávky, karavany či osobní auta s přívěsem. Plnohodnotné huby pro elektrické kamiony chce řešit ve spolupráci s ŘSD.
Rozšiřovat se mají také možnosti placení. Dnes lze na stojanech Orlenu jednoduše zaplatit platební kartou a funguje také roaming. Pro firemní zákazníky firma pilotuje společnou kartu, se kterou lze tankovat klasická paliva i nabíjet elektromobily, přičemž pilot už podle Markvarta využívá zhruba 60 zákazníků. Pro běžné řidiče se připravuje také vlastní aplikace.
Orlen tak vstupuje do českého nabíjecího trhu ve chvíli, kdy už jde o miliardové investice do rozsáhlých sítí a bují silná konkurence. A podle plánů, které Luboš Markvart v rozhovoru představil, se s logem Orlen Charge budeme v příštích letech setkávat výrazně častěji než dnes.
