Opel Mokka-e pohledem výherce zápůjčky z ankety Elektromobil Roku 2022

Ačkoliv je elektromobilita v České republice na vzestupu, existuje stále velké množství řidičů, kteří po elektromobilech prozatím jen pokukují a pouze se připravují na přechod ze spalovacího či hybridního vozidla na čistě elektrický pohon v budoucnu. Jedním z nich je i náš výherce ankety Elektromobil Roku 2022, Tomáš Kadleček, který si mohl na týden otestovat elektrický Opel Mokka-e. Jaké jsou jeho dojmy z používání a jaké poznatky si odnesl z cesty do rakouského Schladmingu?

Zkušenosti s vozem Opel Mokka-e, Tomáš Kadleček:

Na začátek bych chtěl moc poděkovat za možnost projet se v Opelu Mokka-e. Za týden, co jsem měl Mokku-e půjčenou, jsem si s ní užil spoustu zábavy a dobrodružství. Zajel jsme si s ní na Lipno, povozil rodinu a nakonec jsme jeli ve čtyřech do Schladmingu. Přemýšlíte o pořízení elektromobilu, ale máte strach, jestli je to pro vás to pravé? Snad se na řádcích níže dozvíte, co vás zajímá. Má očekávání před výpůjčkou byla následující:

• Obavy ohledně dojezdu – konkrétně udávaný dojezd 330 km ve městě. Bude auto vhodné na výlet do Schladmingu, který je 450 km vzdálený?
• Jak budeme řešit nabíjení? Rychlost nabíjení, hledání nabíjecích stanic, kompatibilita nabíjecích čipů s jednotlivými nabíjecími stanicemi atd.
• Prostor pro 4 osoby – vměstnají se do vozu komfortně 4 osoby i se zavazadly?

První dojmy

Když poprvé sednete za volant Mokky-e, je to obrovský rozdíl oproti klasickému autu, ať už se bavíme o manuálu či automatu. Porovnávám to samozřejmě s vozy, které jsem řídil, tedy Škodou Octavií 3, Toyotou Yaris, BMW 3 v automatu, Audi A4 v automatu, Kia Sportage, Fordem Focus apod. Jako spolujezdec jsem jednou jel v Tesle, ale to už je nějaký rok zpět.

Automobil velmi hbitě reaguje na sešlápnutí plynu, nejde o žádné cukání, ale o příjemně plynulé, ale zároveň dynamické zrychlení. Takže vás jízda jednoduše baví. Cítíte se trochu jako puberťák, nutí vás to jet plyn/brzda. Pedál ještě více změkne, jakmile zapnete sportovní režim. Po chvilce jízdy se zklidníte a zkoušíte si všechny vychytávky, asistenty řízení, začnete přemýšlet nad dojezdem, rekuperací atp.

Nabíjení je jednoduché a vcelku intuitivní.

Nabíjení je vcelku snadné. Na nabíjecí stanici přiložíte čip, zapojíte auto a čekáte, než se propojí s nabíjecí stanicí. Následně se uzamkne nabíjecí kabel, což indikuje červená kontrolka zámku u „nádrže“. Vše je jednoduché a vcelku intuitivní.

Příprava na cestu do Schladmingu

Ještě než jsme se ve čtvrtek ráno vydali na cestu do Schladmingu, bylo třeba se sbalit a nabít auto, nejlépe obojí zároveň. To není problém, pokud máte někde v blízkosti nabíječku od E.ONu či ČEZu. Doma se mi auto moc nechtělo nabíjet, i přestože jsme spolu k autu dostali chytrou nabíječku (zato bez nabíjecích kabelů bychom se skoro neobešli), která umožňuje nabíjet auto z běžné domácí zásuvky. Nabíjení z takové zásuvky ale může trvat i 20 hodin a my potřebovali vyrazit hned ráno, a tak jsme nechtěli nic riskovat.

Ráno jsme vyrazili s 89 % baterie směrem Vídeň, což mohlo být něco okolo 290 km dojezdu s aktuální „městskou“ spotřebou, kde jsme měli naplánovanou první nabíjecí svačinku. Najeli jsme na dálnici a nasadili tempomat na 130 km/h. Dojezd po pár minutách na dálnici začal rapidně klesat, přestože jsme měli puštěný jen větrák a zapnutý ECO mód. Nepřekvapilo nás to, protože už na cestě z Prahy, kde jsem si auto půjčoval, jsem viděl, jak rychle dokáže dojezd při vyšších rychlostech padat dolů. I proto jsme plánovali první zastávku už ve Vídni, která je od Brna cca jen 135 km. Nakonec jsme s původními 89 % dojeli tak tak do Vídně, měli jsme asi jen 30 km rezervu. Počítal jsem s tím, že dojezd 290 km není reálný, ale že spadne na polovinu?

Optimální bylo jet rychlostí 100 až 115 km/h.

Později v dalších fázích cesty jsme rychlost již přizpůsobili, a tím i lehce prodloužili dojezd. Optimální bylo jet zhruba 100 až 115 km/h, kdy nás sice skoro každý předjížděl, ale mé ego to ještě zvládalo. Prostě takový rozumný kompromis mezi spotřebou a rychlostí.

První nabíjení

Součástí výpůjčky byl i čip pro ČEZ (v Rakousku Smatrics) a E.ON, takže jsme si mohli vesele nabíjet přes výkonné nabíjecí stanice, kterých je v Rakousku určitě vice než v ČR. Vůbec nebyl problém najít stanici o výkonu 50, 150 či 300 kW. To se to pak nabíjelo jedna báseň, když má vůz baterii o kapacitě 50 kWh. Auto samo o sobě regulovalo maximální výkon na 100 kW, takže nabíjení na 300kW stanici vlastně nedávalo moc smysl. Proč? Protože čím rychlejší nabíječky, tím dražší tarif nabíjení. Orientační cena za nabití baterie z 0 na 80 % je cca 630 Kč (1 kWh = 0,5 až 0,7 €, tj. 12 až 17 Kč v závislosti na rychlosti nabíjení a typu využívaného tarifu).

Jako laik bych čekal, že se mi auto na 50kW nabíječce nabije logicky za hodinu a na 150kW s omezením auta na 100 kW tedy za cca 30 minut. Jenže tak to bohužel není. Auto se za danou dobu nabije většinou do 80 až 85 % dle mé zkušenosti, následně se může nabíjet i klidně další hodinu do 100 %. To kvůli šetření baterie, kdy pomalejší nabíjení prodlužuje životnost baterie. Většinou po nabitých 80 % baterie padla nabíjecí rychlost z uváděných maximálních 100 kW na 11,7 kW.

Obvykle po nabití na 80 % spadl nabíjecí výkon na 11,7 kW.

Ano, chápete to správně. Vyplatí se tak z časových důvodů nabíjet auto jen cca do 80% a pak zase vyrazit na cestu. Zpět k cestě. Zastavili jsme na okraji Vídně, kousek od McDonaldu, a šli si tam dát kávu a drobnou svačinu. Strávili jsme zde asi 30 až 35 minut a baterie se nám nabila na cca 85 %. Zajímavé je, že většina rakouských nabíječek byla poblíž McDonaldu. Super, můžeme vyrazit dál na cestu.

Pokračování naší cesty a další zastávky

Další zastávka nás čekala za cca 170 km. Plánování zastávek se stalo nezbytností, avšak po pár dnech ježdění si na to zcela zvyknete a plánujete automaticky. S tím vám mimo jiné pomůže i integrovaná navigace se seznamem nabíjecích stanic.

Poslední zastávku těsně před Schladmingem jsme zvolili spíše jen pro jistotu. Nechtěli jsme podcenit nabíjení, protože jsme nevěděli, zda bude někde u našeho ubytování možnost nabít si auto mimo běžné zásuvky. Naštěstí jsme asi 100 m od ubytování měli hned 3 nabíječky s příkonem 22 kW, což bylo ideální. Každý večer, když jsme přijeli z výletu, jsme dali auto na nabíječku a v 11 večer si pro auto zašli a přeparkovali k ubytování. Je totiž třeba myslet na to, že pokud mate nabito a blokujete nabíjecí stanici, může ve vyúčtování přijít pořádné penále (cca 0,15 €, tj. cca 4 koruny za každou minutu při nabíjení nad 90 minut), a tomu jsme se chtěli vyvarovat. Skvělý za mě byl výpočet předpokládané doby nabíjení, který se řidiči objevil na předním displeji po zapojení auta do nabíjecí stanice a následném propojení se s vozem. Zde by opět Opel mohl započítat i zpomalení nabíjení po 80 %, ale co, aspoň že člověk zhruba ví, kdy se mu vůz nabije.

Schladming a okolí

Ve Schladmingu a okolí jsme podnikli 3 nebo 4 výlety na vodopády, horská jezera jako Spiegelsee, Bodemsee, Obersee, horské středisko Reiteralm, Planai a také na věhlasný ledovec Dachstein. Ve zkratce, bez auta se zde moc neobejdete. Okolí je kopcovité, ale zato krásné. Vše bylo od Schladmingu vzdáleno vzdušnou čarou, co by kamenem dohodil, ale cesty byly klikaté, samé serpentýny. Pro motoristu s hbitým autem, jako je Mokka-e, jedna radost. O co při jízdě do kopce dojezd spadne, to pak víceméně zrekuperujete při jízdě z kopce. Na kratší výlety v okolí byla Mokka-e super. Rychlý rozjezd v křižovatce mě nepřestal bavit ani po 7 dnech.

Cesta zpět aneb není Vídeň jako Vídeň

Při cestě ze Schladmingu se nám stala jedna menší chybka. Nastavil jsem si navigaci do Vídně, jenže jsem netušil, že je nějaká Vídeň i v Česku. No a tak jsme místo po dálnici jeli nakonec po okreskách a museli neplánovaně hledat jiné nabíjecí stanice podle aktuálního dojezdu. Rozhodli jsme se, že dojedeme od hranic až do Třebíče, kde byl Lidl a 50kW nabíječka. Dojezd byl asi jen o 20 km delší, než byla trasa na navigaci. Bylo to náročné na nervy a museli jsme tomu přizpůsobit jízdu. Jízda byla díky tomu zdlouhavá, ale rekuperace pracovala, jak měla, a tak jsem úspěšně dojeli, nakonec i s 30km rezervou.

Pozitiva

• Příjemné a velmi zábavné zrychlení do 110 km/h. Neomrzelo mě to ani po týdnu. Při vyšších rychlostech už auto zas tak dynamické nebylo. Případně bylo třeba přepnout režim na Sport, což jsem docela hojně používal.
• Úžasná plynulost a zrychlení v porovnání s jakýmkoliv automatem, co jsem kdy řídil.
• Ve městě je za mě opravdu reálný dojezd okolo 300 až 330 km.
• Bezpečnostní asistenty jako držení se v pruhu, hlídání si vzdálenosti či nouzové brždění při hrozící srážce.
• Jednoduchý proces nabíjení.

Negativa

• Auto je trochu těžkopádné v zatáčkách.
• Menší dojezd při vyšších rychlostech – pokud s tím ale člověk počítá, tak si dokáže výlet přizpůsobit a vlastně to zas takové negativum není.
• Problém s párováním iPhonu 11 Pro – i přes povolenou Siri bylo třeba nakonec připojit přes USB kabel, aby fungoval CarPlay. Pak bylo již vše v pořádku.
• Aplikace od Opelu byla složitá – podle VIN kódu se spárovala s autem a následně se muselo čekat několik dní na schválení některých funkcí atd. Nebyl jsem tak schopný zjistit na dálku například aktuální stav při nabíjení, ačkoliv tuto funkci v základu Opel nabízí. Také jsem nemohl využít funkci určení lokace zaparkovaného auta. Stejně tak využít plánování cesty přes aplikaci. Možná ale byl problém v mém telefonu, kdo ví.
• Cena? Ve srovnání s Teslou, která je podle mě lídrem v tomto oboru, mi připadá cena cca 940 000 Kč s DPH celkem dost. Nejsem ale asi schopný toto zhodnotit kvalifikovaně, proto ať si každý udělá na cenu vlastní názor.

Závěr

Za mě je ve výsledku Mokka-e skvělé městské auto. Působilo mladistvým a sportovním dojmem. Uvnitř je menší, než jak vypadá z venku. Prostoru sice bylo na zadních místech dost, ale jsou tam dost malá okna a člověk má ze sezení vzadu trochu skličující pocit. Nicméně interiér spolu s karbonovými díly na palubní desce a dveřích byl moc hezky zpracovaný, včetně tachometrů apod. Ano, tvrdím, že jde o městské auto, ale nemusíte se bát jet ani na delší výlety, pokud si je dobře naplánujete, jak z hlediska času, tak zastávek na nabíjení.