Na EcoRace 2024 jsme vyrazili s vozem Kia Niro EV a přivezli pohár

V rámci ElektroFestu, největšího srazu elektzromobilů v Česku, se tradičně jezdí i EcoRace. Jde o eco-rally, ovšem má prvky i klasické rychlostní rally, orientačních soutěží i jízd zručnosti. Loni jsme tam poprvé startovali v sestavě Marek Tomíšek – Šimon Tomíšek a jeli jsme s vozem Škoda Enyaq 60 iV. Tehdy 7letý navigátor ale sbíral první zkušenosti a náš výsledek stačil až na 6. místo v jednodušší kategorii Fun. Šimon ale tehdy získal pohár za nejmladšího účastníka v soutěži. Letos jsme vyrazili ve stejné sestavě, ovšem vybrali jsme si úspornější vůz Kia Niro EV.

Přečtěte si také

Letošní ročník Elektrofestu se vydařil. Přivezli jsme na něj BMW i5

Letošní EcoRace ale byl jiný. Zatímco loni se jela hlavní kategorie Sharp pro ostřílené borce a kategorie Fun, která byla určená například pro rodiny, letos se jela pouze jedna hlavní soutěž. Loni měla kategorie Sharp 4 etapy a kategorie Fun z nich jela jen dvě. Letošní EcoRace měl 3 etapy a původní kategorii Fun nahradila hvězdicová jízda z různých měst. Bylo možné startovat v Praze, Českých Budějovicích, Brně, Pardubicích nebo Pelhřimově. Cíl všech větví hvězdicové jízdy pak byl v Pelhřimově. Posádky, které absolvovaly hvězdicovou jízdu, měly výhodu i v hodnocení hlavního EcoRace, protože se výsledek započítával i tam. Pokud nějaká posádka hvězdicovou jízdu neabsolvovala, byl jí započítán výsledek nejhorší posádky z hvězdicové jízdy.

Přečtěte si také

ElektroFest EcoRace s vozem Škoda Enyaq 60 iV – Pohledem účastníka kategorie Fun

Hvězdicová jízda měla jednoduchá pravidla. Každá posádka musela navštívit jeden z povinných průjezdních bodů, kterými byla města: Jindřichův Hradec, Tábor, Vlašim, Ledeč nad Sázavou, Havlíčkův Brod, Jihlava a Telč. Tam musela pořídit fotografii auta na náměstí, případně u nějaké charakteristické památky. Do hodnocení se započítala jako trestné body spotřeba ve Wh/km a dosažený čas v minutách. Případně se přičetlo 50 trestných bodů za neprojetý povinný průjezdní bod. Naopak se odečítaly trestné body za každý nepovinný průjezdní bod, kterými byly rychlonabíjecí stanice s minimálně dvěma stojany. U těch bylo samozřejmě nutné auto vyfotit jako důkaz návštěvy. Trestné body se odečítaly i za vzdálenost nad 120 km (základní délka hvězdicové jízdy) a v hodnocení byla i kompenzace různé nadmořské výšky startu.

EcoRace začínal hvězdicovou jízdou z různých měst

My jsme startovali v Praze a jeli úsporně, což s Kiou Niro EV není problém. Často jsem využíval pádla pod volantem pro regulaci rekuperace, protože kopcovitá dálnice D1 dává skvělé příležitosti k „plachtění“ bez rekuperace. A naopak v některých místech bylo potřeba brzdit, takže jsem využíval plnou rekuperaci až do i-Pedalu. Díky tomu jsem téměř nemusel šlapat na brzdu. Jako průjezdní bod jsme si zvolili Vlašim, která byla nejblíže od naší trasy. Cestou jsme nafotili 7 rychlonabíjecích stanic s minimálně dvěma stojany a dojeli do Pelhřimova se spotřebou 13,1 kWh/100 km. Na to, že je trasa z Prahy do Pelhřimova mírně do kopce, to považuji za hezký výsledek. Spokojeni jsme byli i s počtem navštívených nabíjecích stanic, ale v cíli jsme zjistili, že jedna posádka jich navštívila 23! Tomu jsme samozřejmě nemohli konkurovat ani dobrou spotřebou a museli jsme uznat, že příště musíme zajíždět i dál od trasy. Takže v hvězdicové jízdě jsme se na pódiu neumístili.

Na celou obrazovku

Samotný EcoRace pak startoval v Pelhřimově a vedl do Kamenice nad Lipou, kde byl na místním dopravním hřišti vytvořen závodní okruh, kde se jela rychlostní zkouška. Ta byla opravdu na čas a na jejím konci byl prvek z jízdy zručnosti v podobě co nejpřesnějšího zaparkování ke kuželce. Čas ale běžel až do zastavení, takže parkování muselo proběhnout co nejrychleji a za každý decimetr od kuželky byl trestný bod. Za kontakt s kuželkou ovšem bylo mnohem více trestných bodů, takže si většina soutěžících držela dostatečný odstup okolo jednoho metru. Posádky, které si tento odstup nedržely, pak zpravidla odjížděly s větším počtem trestných bodů za kontakt s kuželkou. Ta totiž byla malinká, takže se brzo řidiči schovala za hranu kapoty a nebylo jednoduché najet přesně k ní. Mnohé posádky jely okruh poměrně rychle, ale my jsme po zkušenostech z loňska zvolili jinou strategii. Loni jsme sice zajeli jeden z nejlepších časů, ale spotřeba se počítá za celý EcoRace a ten to ovlivnilo negativně. Letos jsem tedy jel okruh tak, abych nemusel šlapat na brzdu a využíval jen rekuperace. Díky silné rekuperaci i-Pedal, kterou Kia Niro EV má, to i tak byla poměrně svižná jízda a výsledky ukázaly, že se tato strategie vyplatila.

První dvě etapy jsme zvládli dobře

Po rychlostní zkoušce následovala druhá etapa, která měla cíl opět v Kamenici nad Lipou, kde na stejné trati proběhla druhá rychlostní zkouška. Tu jsme jeli ještě trochu pomaleji, tedy efektivněji, protože čas nebyl tak výrazně horší, ale spotřeba byla o poznání nižší. Poté již následovala třetí etapa, která nás vedla zpět na pelhřimovské náměstí. Zatímco první dvě etapy jsme zvládli navigačně bez problémů (maximálně jsme si párkrát zajeli několik desítek metrů, když jsme minuli odbočku), třetí už byla horší.

Na celou obrazovku

Po několika chybičkách (zajetí si o pár desítek metrů) jsme měli rozjeté počítadlo kilometrů o cca 150 metrů oproti údaji z itineráře. Dojeli jsme ke křižovatce, která měla správný tvar podle itineráře, takže jsme podle instrukcí odbočili doprava. Konec vesnice s odchylkou pár desítek metrů souhlasil, stejně jako následující křižovatka, kterou jsme měli projíždět rovně. Byli jsme tedy přesvědčeni, že jedeme správně, až do chvíle kdy jsme potkali Teslu Model 3, jedoucí naproti nám. V následující obci nám to došlo, protože v itineráře byla jiná obec, než kam jsme vjížděli. Otočili jsme se tedy, jeli zpět na křižovatku, kde jsme evidentně neměli jet doprava, jenže jsme dohnali pomalu jedoucí fekální vůz. Ten nás sice na prvním širším místě pustil před sebe, ale i tak jsme za ním jeli minimálně kilometr a zajížďka cca 4 kilometry znamenala ztrátu cca 10 minut.

Vyplatilo se jet úsporně i za cenu časové ztráty

Rozhodl jsem se ale jet i nadále primárně na spotřebu. Trochu svižněji, abychom stáhli, co se dá, ale ne tak, abychom výrazně zvýšili spotřebu. Stáhli jsme tedy cca 3 minuty a do cíle dojeli se ztrátou 7 minut. Evidentně se to vyplatilo, protože konečná spotřeba 12,6 kWh/100 km stačila i s penalizací za pozdní příjezd na 3. místo ve hmotnostní kategorii D. Nebýt onoho zaváhání, mohlo to být i lepší, ale vzhledem k věku navigátora to považujeme za úspěch a s přibývajícími zkušenostmi se jistě bude dařit stále lépe.

Na celou obrazovku

Kia Niro EV pak prokázala, že jde o opravdu efektivní auto, které nemá výrazné navýšení spotřeby ani při mírně svižnější jízdě, kdy jsme se snažili alespoň zmírnit naši časovou ztrátu. A podle technických parametrů to vypadá, že v podobném duchu bude pokračovat i nová Kia EV3, která je na platformě e-GMP, ale velikostí i parametry je velmi podobná právě Niru.

TEST: Kia Niro EV (2022) - Znovu a ještě lépe